Před patnácti lety Amy Winehouse vládla britskému trhu. Připomeňte si Back to Black

Žal probouzí génia. Více než jinde to platí u písně, jejíž příběh se začal psát jednoho březnového večera roku 2006. „Volal mi Guy Moot, který se mnou podepsal smlouvu pro EMI, že je Amy Winehouse ve městě a jestli se s ní nechci potkat,“ vzpomínal Mark Ronson, světový producent a továrna na hity, pro britský deník Daily Mail. Ti dva se v podstatě neznali. „Myslela si, že jsem nějakej starej chlápek s plnovousem, někdo jako Rick Rubin,“ říká Ronson, který jen náznakem tušil, kdo mu míří do studia. 

„Byla naprosto úžasná, během pěti minut jsem si ji naprosto zamiloval,“ popisuje Ronson první okamžiky setkání. Zajímalo ho, co je ta holka vlastně zač, a tak ji nechal mluvit. „Řekla mi, že ráda chodí do barů a klubů hrát se svým klukem kulečník a poslouchat u toho Shangri-Las, které jsem neznal. Pak mi začala pouštět další desky, což se zvrhlo v rychlokurz o dívčích kapelách.“ Když hudební exkurze do 60. let skončila, Ronson na ni chtěl udělat dojem. „Tehdy jsem nebyl moc zavedený, takže jsem jí řekl, že nemám, co bych jí pustil, ale pokud mě nechá pracovat přes noc, ráno může přijít.“

Mark Ronson skládal Back to Black pod vlivem písně Remember (Walking in the Sand) od The Shangri-Las z roku 1965.

Druhý den ji zahrál na klavír jednoduchý riff a sloka Back to Black byla hotová. „Pustil jsem pod to jen kopák, tamburínu a tuny ozvěn,“ odhaluje Ronson vznik jednoho z nejikoničtějších hitů nultých let. Winehouse rychle pochopila situaci a během dvou hodin do písně napsala všechna slova a melodie. Odložila návrat do Londýna azačalo dvoutýdenní sezení, při kterém „nahodili dalších pět nebo šest skladeb“.

Nebýt dokumentu Amy a správné konstelaci hvězd, dost možná bychom u toho nikdy nebyli. Asifu Kapadiovi, který předloni natočil dechberoucí portrét, se do ruky dostaly záběry ze dne, kdy Ronson nabíral pro Back to Black zpěv. „Ani si nepamatuju, že tam někdo natáčel. Tu scénu jsem viděl poprvé až ve filmu,“ svěřil se a jedním dechem připomněl výjimečnost talentu, který nahrával. „S většinou zpěváků naberete šest až sedm verzí. Jenže její hlas byl naprosto ohromující a dokonalý, byl strašně barvitý a já musel vybrat jednu jedinou stopu,“ litoval, že jich nahrál tolik. „Připadal jsem si, jako bych okrádal svět.“

Klid před bouří

Tím neviditelným mužem s kamerou v ruce byl Matt Rogers, kamarád soulové kapely Dap-Kings, která má na zvuku Back to Black velký a do jisté míry nedoceněný podíl. Právě doprovodná kapela zpěvačky Sharon Jones na nahrávku dostala nezaměnitelný retro nádech. Rogers se tou dobou motal kolem kapely a natáčel je na pódiu i v zákulisí. Jméno Amy Winehouse se dostalo do povědomí Američanů díky singlům Rehab a You Know I'm No Good, tedy až po vydání Back to Black. Kameru spustil jen proto, že byl na místě a ve studiu se něco dělo.

Nahrávání vokálu pro Back to Black u Marka Ronsona

Záznam zachycuje náladu Amy Winehouse. Mezi těžkými slovy lze zaslechnout i ticho před bouří, které utichne, když Winehouse skončí a jíkne radost. Není tajemstvím, že se na albu vyrovnávala s rozchodem s Blakem Fielder-Civilem, který se vrátil k bývalé přítelkyni. „Rozloučili jsme se jen slovy, zemřela jsem nastokrát. Ty se vracíš k ní a já upadám zpět do temnoty,“ zpívá v refrénu. „Většina písní je o něm. Neměla jsem s ním být, protože on už v té době byl zapletený někde jinde,“ řekla po vydání alba pro The Sun.

Jenže Back to Black není nahrávka, na které pětadvacetileté děvče pláče pro svého milého. Depresivní hudba zdaleka netáhne tolik jako optimistická a Back to Black přece jen bylo s dvanácti miliony prodaných kusů (do roku 2013, dnes je to dvacet milionů) druhým nejprodávanějším britským albem jednadvacátého století. Titulní píseň i celé album zachycuje okamžik, kdy se Winehouse po rozchodu znovu nadechla. „Jo, seš smutná, ale dostaneš se z toho, řekla jsem si. A taky jsem se z toho dostala. S Blakem spolu pořád mluvíme, jak se člověk dostane přes prvotní bolest, je to v pohodě,“ řekla.

A právě ono „je to v pohodě“ je leitmotivem alba. Hraje radostným vykoupením a návratem do reality. Záběry ze studia zachycují vzácný moment, kdy se zpěvačka vyrvala ze spárů sebedestruktivních myšlenek. Tehdy už randila se zpěvákem Alexem Clarem a Back to Black je melancholicky zdviženým prostředníčkem směrem k muži, který jí kdysi zlomil srdce.

Text písně Back to Black je srozumitelný a univerzální, a přitom zároveň nezní, jako by ho napsal robot nebo – chcete-li – profesionální textař. Je osobitou a upřímnou zpovědí děvčete, které právě přemohlo démony. Bohužel, ne nadlouho. Amy Winehouse se později k Blakovi Fielder-Civilovi vrátila a v létě 2011 upadla do temnoty už nadobro.