Obrázek k článku Potily se i zdi na záchodech. Korn v Praze potvrdili pověst otců zakladatelů
| Liv Boková | Foto: Jan Nožička

Potily se i zdi na záchodech. Korn v Praze potvrdili pověst otců zakladatelů

Nu-metalových kapel po jejich vzoru vznikl nespočet, žádná ale nikdy nebyla, není a nebude jako oni. Korn jsou unikátní. Okopírovat hudbu, možná, ale byť jen napůl věrně napodobit signature hlasový projev Jonathana Davise? Nemožné! Pražskou halu vzali útokem jako tornádo – v tom nejlepším slova smyslu.

Sportovní hala Fortuna v pražských Holešovicích se zase jednou otřásala v základech a potily se snad i zdi na toaletách.

Předkapelou byli pro páteční večer Fever 333. Taky vám dělá radost, když na festivalu nebo na koncertě objevíte skvělou kapelu, o které jste před tím věděli jen to, že existuje? Bílá plachta s černou kočičí hlavou. Slibné. Tak se předveďte, hoši!

Takovou zběsilost, tolik potu a adrenalinu dokáže během tři čtvrtě hodiny vypustit jen málokdo. Jejich muzika má sakra koule, kluci lítají po pódiu, staví se na všechno, na co jde, a pak z toho při hudebních hromech a blescích skáčou. Hrají a zpívají jako o život. Přesně takhle si představuju význam spojení „dát do toho úplně všechno“. Bubeník to krásně potvrdil, protože když trio dohrálo a loučilo se, vysunul se zpoza bicích a měl co dělat, aby se spokojeně vyčerpaný udržel na nohou.

Předskokani Fever 333. Foto: Jan Nožička

Publikum bylo na maximum nažhavené. Škoda, že headlineři měli show time až za půl hodiny. Ale prostor na nabrání dechu byl nakonec výhodou. Fakt jsme ho ještě potřebovali.

Nu-metaloví bohové z kalifornského Bakersfieldu opanovali prostor osmnáct minut po deváté. A rovnou pořádně zostra. Korn jsou jednou z těch kapel, u nichž jsou hned první tóny každé písně tak signifikantní, že každý nejpozději po tom třetím ví, o co tady jde.

Teprve při druhé zastávce evropské části Requiem Tour na nich byla vidět ohromná radost. Byli ve svém živlu. Frontman Jonathan Davis připomněl, že se do Prahy vrátili po pěti letech a od té doby stihli vydat dvě desky, takže je třeba do setlistu zakomponovat i několik novinek. Zahráli celkem pět, mezi nimi Cold a Start the Healing.

Korn. Foto: Jan Nožička

Přestože jim bude jako kapele příští rok třicet, je slovo legendy snad to poslední, které by se mi ke Korn hodilo. Jsou v tak perfektní formě. Dreadaři zvládají to jejich pověstné lámání v pase, jako by jim bylo dvacet, bubeník do toho mlátí hlava nehlava, vypůjčený basák od Suicidal Tendencies Ra Díaz netrhá partu. Něco je ale jinak. Když Jonathan a kytaristi Brian „Head“ Welch či James „Munky“ Shaffer kráčí po pódiu, sálá z nich jistota a stabilita. Vyzařují pevnost a vyzrálost. Stejně jako jejich muzika, která na úrovni riffů, podlazení, lupání slapované basy a burácení mechanických natriggerovaných bicích, zůstává, zvuk se ovšem s každým dalším turné posouvá směrem do budoucnosti.

A propos zvuk byl perfektní. Úderné songy do nás Korn sypali s drobnými intermezzy, kdy se na krátkou dobu pódium zahalilo do temně modrého světla, nekompromisně jeden za druhým. Na žádném koncertě nesmí chybět pecky jako Got the Life, Y'all Want a Single, Coming Undone, Freak on a Leash nebo Blind. Naprali je do nás všechny. London Bridge se řítil k zemi, nastavili jsme prostředníky všemu, co nás sere, nechali se ohlušit JDevilovými dudami, připomněli si One od Metalliky i We Will Rock You od Queen. Od začátku do konce jsme se protančili, proskákali, prohrozili, prozpívali a prořvali „korní“ show ke slastnému pocitu, který je tak nabíjející. Díky za to.

Dready létaly vzduchem. Foto: Jan Nožička

Korn samozřejmě vědí, co si fanoušci žádají a aby je co nejvíce uspokojili, chytře využívají v přídavku slepení úryvků více skladeb do medley, a to se stalo i tentokrát. Bubeník Ray Luzier na poměrně vysoké věži – v Americe měl bicí jen na běžném praktikáblu - si dal krátké, ale o to pekelnejší sólo, které mu pomohly vygradovat další dvě ruce. K dotvoření atmosféry kapele stačila jen plachta a podpůrná světla laděná hlavně do chladné bílé a krvavě červené.

Bylo to boží, ale bylo toho málo. Pokud se vám zdálo skoro osmdesát minut málo, „blame it on Ray“. V uvolněném a prosmátém rozhovoru v červencovém čísle Headlineru, který nám kapela před tímto koncertem poskytla, se dozvíte proč.

Korn, speciální host: Fever 333
27. 5. 2022, Sportovní hala Fortuna, Praha - Holešovice
Hodnocení: 666 %

Používáme cookies abychom Vám umožnili lepší procházení stránkou. Pro více informací si přečtěte Co jsou Cookies. Pokud budete pokračovat v procházení stránek, vyjadřujete souhlas s těmito podmínkami.