Kdysi to bývaly básničky a tu a tam se vydařily tak, že patří do zlatého fondu české literatury. Viz František Hrubín nebo Jaroslav Seifert. Dneska se touha vytvořit něco pro potomky transponovala do písniček. A kdo jiný na české scéně je tak hravý veršotepec plný smyslu pro humor, že může ze sebe vysypat pár veselých písniček pro svá děťátka? No přece Pokáč!
Pokáčovo album Ovce na pohovce má všechno, co dítě od písničky očekává. Jednoduché melodie, snadno zapamatovatelné texty bez velkého mudrování, legraci, neobvyklá slova a nečekané rýmy. Když se takový opus vyvede, užijí si ho i dospělí. Co říkáte třeba rýmům „… a když není Koriandr zrovna Rambo / může taky snadno skončit v bumbo nambo“ (Koriandr šel na vandr) nebo „Jedna paní s kabelkou / začala chtít na velkou / podívejte na tetu / jak tam hledá toaletu“ (Paní s kabelkou). I když to nejsou po formální stránce limericky, určitě takové říkanky připomínají praštěné říkanky Edwarda Leara v překladech Antonína Přidala. Nesmí chybět písničky či zpívané bajky o zvířátkách. To taky u dětí funguje a může jim přinést poučení. Dejte si Žábu a ptáka, to je přesně ono!
Ovce na pohovce ctí smysl dětí pro jistou kolovrátkovost melodií, která vede ke snadnému
zapamatování textu. Snaží se ale rozbít její jednotvárnost různými aranžérskými nápady, ať už co do použití různých, často syntetických nástrojů, nebo všelijakých hudebních forem. Fotbal je logicky v pochodovém tempu a píseň o malém mamutovi („Jedno mamutě, když šlo na kutě…“) má zase charakter ukolébavky.
Mezi legráckami je také jedna vážnější písnička, cíleně mířena nejen na děti, ale i na dospělé. Jmenuje se Hudba je pro všechny. Vážnější asi není to pravé slovo, protože i v ní najdeme
hravé momenty, prostě směřuje k nějakému širšímu poučení. Je to nejspíš hymna Pokáčova nadačního fondu, který podporuje hudební aktivity dětí z rodin, které si hudební kroužky
a školy nemohou dovolit:
„Když seš silnej, můžeš zvedat klády,
balit na to holky, který to maj rády,
zúčastnit se například olympiády,
ale hudba je pro všechny.“
Hezké, ne?
U některých písniček si nejsem jist, zda okouzlení originálním rýmem nezaneslo do textů slova, která špunti ještě nemusí znát (Champion´s League, wikipedie, substrát atd.), ale to musí podle své zkušenosti spíš posoudit rodiče. S tím souvisí i další výhrada – pokud děti zpívají s rodiči, měly by být v bookletu nebo na Spotify či Apple Music k dispozici texty.
VERDIKT: 85 %
Inspirací alba Ovce na pohovce jsou nepochybně třicet jedna let staří Tři čuníci Jaromíra Nohavici. Nedá se nic dělat, Nohavicova klasika o prsa vyhrává, neboť byla první a je v ní víc lyriky a křehkosti, ale Pokáč není tak daleko za jeho zády. Možná jsou děti dneska drsnější. Ale určitě se jeho dětská deska bude jmenovat hned vedle Nohavicova alba jako skvost českého dětského popu.