Možná jste to někdy zkoušeli třeba na táboře – stoupnete si na vyvýšené místo a při pádu vzad se spoléháte, že vás zbytek týmu chytí. Pád důvěry. Trustfall. „Pojmenovat tuhle desku bylo úplně jednoduché. Mám pocit, že vylézt z postele, obléci se a hodit děti do školy, být ve vztahu, být rodič, zúčastnit se voleb – to všechno vyžaduje hodně víry. A většinou je to takový pocit, jako když padáte pozadu a nevíte, kde je zem,“ řekla držitelka tří cen Grammy o názvu novinky v nedávném rozhovoru pro časopis Billboard.
Poslední tři roky, během nichž album vznikalo, byly pro zpěvačku těžké. Rehabilitovala po operaci kyčle, a jak zmiňuje v aktuálních rozhovorech i krční páteře, především se ale vyrovnávala se smrtí milovaného otce Jima Moora. Už jako dítě vystupovala po jeho boku na setkáních válečných veteránů, později spolu nazpívali duet I Have Seen the Rain, kterou napsal ve Vietnamu a Pink ji s ním zpívala odmalička. Krátce po jeho odchodu ze světa pak přišla další rána, rovněž na rakovinu zemřela i chůva syna Jasona a dcery Willow.
Písní na památku milovaných osob Pink nové album otevírá. Videoklip k dojemné skladbě When I Get There vydala symbolicky na Valentýna. „Mám pocit, že jsme všichni neustále přehlcení a abychom zvládli den, odsunujeme své pocity stranou. Chtěla jsem najít cestu zpátky k pravdě a opravdovým citům,“ vysvětluje Pink v časopisu Variety. Přestože ráda poletuje lidem nad hlavami, ve svých textech s chutí proniká hluboko do lidské duše. „Takže místo aby album začínalo ,na pohoduʻ, je to spíš jako ,Posaď se, chci s tebou mluvit. Kecy necháme stranou a budeme si spolu povídat.ʻ Taková já jsem. Když se mě zeptáte, jak se mám, kolik na to máte času? When I Get There jako úvodní píseň znamená: Pojďme mluvit o opravdových věcech.“
Jednou z těch opravdových věcí, o nichž Pink na nové desce zpívá, jsou úzkosti. A v řadě rozhovorů a talk show se nechala slyšet, že ji až děsí, kolik lidí písničce Turbulence velmi dobře rozumí. Zatímco jindy její názory či písně nejsou přijaty tak jednoznačně a sama říká, že reprezentuje všechno, co část americké společnosti (ta hodně napravo) nenávidí, zdá se, že Turbulence chápou skoro všichni. „Mnoho mých přátel má děti teenagery, já zaplaťpánbůh ještě ne. A všechny sužují úzkosti.“
Když píseň zahrála kamarádkám dcery, některé z nich prý začaly natahovat. „Nevím, kam to směřuje,“ komentovala zpěvačka znepokojivě zvyšující se míru depresí, panických záchvatů a úzkostí už mezi dětmi.
Vysávat morek z kostí života
A pak je tu druhá tvář nového alba. Vyrovnat se s tím, jak je život někdy těžký, totiž podle Pink může pomoci tanec. „Jsem Panna, jsem máma, jsem dcera, jsem sestra, jsem rodič, mám dlouholetý vztah a pořád se strachuji, strachuji, strachuji a strachuji. Pořád o všem příliš přemýšlím. Proto na desce najdete strach, zármutek, touhu a zlost. Ale taky tam je: ,Mám všeho dost. Pusť to pořádně nahlas, všichni zmlkněte a tancujte.ʻ Mohla jsem z toho udělat desku, kde by strana A byla taneční party a strana B by znamenala ,odstraňte z kuchyně všechny ostré předmětyʻ. Ale to není život. Život je: měl jsem skvělé ráno, odpoledne bylo na nic, teď mám chuť na drink a teď se chci přitulit a teď budu muset brečet. Takový je den v životě.“
A jak se kromě tance vyrovnat s občasným přehlcením a tíhou života? „Nech to být, člověče. Buď delfín a nech to spadnout ze zad. Musíme se i radovat. Musíme se smát. Musíme se milovat. Musíme se mazlit. Musíme vysávat morek z kostí života, protože tu pořád jsme. Požáry ještě nedorazily,“ sdílela Pink svůj sklon k optimismu s Variety.
Tento přístup se na desce odráží v písních, jako je singl Never Gonna Not Dance Again. „Usiluji o to, aby publikum cítilo všechno, co za dvě hodiny cítit může,“ těší se, až ji letos zahraje na koncertech.
Výstřel z kanónu
Na artistické psí kusy na šálách či přelety nad halami a stadiony už jsou fanoušci u Pink zvyklí. Jistě se jich dočkají i na nadcházejících koncertech, které naváží na turné Beautiful Trauma. Když vynecháme pánskou konkurenci, jen Madonna dokázala svým turné vydělat víc peněz. A to, na které Pink vyjede letos, má být podle médií ještě větší než předchozí. Jisté je, že hlavní hvězda se už třese, až bude moct vyrazit na cesty.
„Pauzy jsou dobré pro můj hlas, pro mé tělo už tolik ne. Obzvlášť během covidu, přibrala jsem 16 kilo. Neustále jsem jenom pekla kynuté těsto, které jsem pak jedla,“ přiznala zpěvačka a připomněla také prodělané operace. „Jsem teď bionická žena. Těch 16 kilo jsem ale zhubla a jsem silnější než kdy dřív. Doma jsem byla moc dlouho.“
Nadšení Pink zaplavilo už při plánování koncertů, které odstartují v červnu ve Velké Británii: „Uvažovali jsme nekonvenčně, co můžeme dělat, jak to můžeme překonat, co je fyzicky možné víc než jednou? Třeba nechat se vystřelit z kanónu, to by byla legrace, ale to můžete udělat jenom jednou!“ popisuje zpěvačka nadšeně přípravné schůzky.
Ačkoli by se dalo pochopit, kdyby s odkazem na prodělané operace polevila ve svých akrobatických kusech, zvolnit prý nehodlá. Má v týmu blízko sebe připomínku, že na to ještě zdaleka není vhodný čas: Jejím tour managerem je Roger Davies, muž, který dřív spolupracoval s Tinou Turner. Nikdy se ho ale prý na ni nevyptávala, stačilo, že tuto divu jednou spatřila na vlastní oči. „Viděla jsem Tinu, když jí bylo 69 let, jak v botách od Christiana Louboutina běhá po pódiu jako šílená. Pomyslela jsem si, sakra, teď nemám žádnou výmluvu. Sleduji velikány a chci s nimi držet krok. Chci se posouvat dál a být lepší. Člověk, máma, dcera, sestra, umělec, autor. A čas pracuje proti vám, že ano?“ pokládá třiačtyřicetiletá Pink rétorickou otázku a dodává, že s plynutím času zatím úspěšně bojuje. „Zvládla bych svému třiatřicetiletému já nakopat zadek.“