„Upřímně, už nevím. Bylo to před dvaceti lety a mnoha pivy,“ odpovídá Marcus na úvod na otázku, jak vzniklo jeho umělecké jméno Parov Stelar. „Říkal jsem k tomu v průběhu let spoustu historek, ale žádná není pravdivá. Třeba že je to jméno po mojí babičce, která na Sibiři lovila medvědy.“
Ale kdy jste poprvé začal kombinovat elektroniku se swingem a podobnými žánry, si pamatujete?
Vlastně to byla náhoda. Tehdy jsem produkoval hlavně techno a house, ale byl jsem velký fanoušek i jiných žánrů a měl jsem slušnou sbírku elpíček. Jednou jsem si na bleším trhu koupil vinyl Billie Holiday, který ale byl hodně poškrábaný, a když jsem si ho pustil, tak přeskakoval a tvořil tak přirozenou smyčku. Nahrál jsem si ji, dal pod ni elektronický beat a tím to všechno začalo.
Vy sám jste ten styl nazval elektroswing a uchytilo se to. Jaký z toho máte pocit dnes?
Samozřejmě to považuji za velký úspěch a čest, definovat hudební žánr není jen tak něco. Ale někdy je to i prokletí, protože já dělám spoustu různých žánrů, ale všichni vždycky mluví jen o elektroswingu. Přitom když přijdete na koncert, tak tam zase tolik swingu není. Já sám sebe vidím spíš obdobně jako producenty v hip hopu, kde je běžné samplovat a míchat všechny možné žánry. Stejně tak když si poslechnete moje první alba, jsou tam jazzové vlivy, ale moc swingu ne. Na mém posledním albu je hodně popových vlivů a na podzim vydám desku, kde jsou zase slyšet osmdesátkové synťáky i devadesátkové vlivy jako Prodigy.
Jak přistupujete k živým vystoupením? Já oceňuji, že vždycky hrajete s živou kapelou, i když můžete vystupovat jen sám jako dýdžej.
První nabídky, které jsem na začátku kariéry dostával, byly na hraní jako dýdžej a platili mi 400 euro za vystoupení, což pro mě jako studenta byly obrovské peníze. Dýdžejské sety jsou zábava, ale já sám se necítím jako skutečný dýdžej, považuji se především za skladatele a producenta. Kromě toho se úspěch – stejně jako láska – se sdílením násobí. Unavovalo mě cestovat sám a chyběl mi někdo, s kým bych mohl sdílet radost z dobrého vystoupení. I z pohledu diváka chci na pódiu vidět víc než jen jednoho dýdžeje u pultu, chci vidět muzikanty a chci vidět, jak se ta muzika skládá dohromady. Možná se to nedá srovnávat, ale já prostě chci hrát hudbu s lidmi na pódiu pro lidi v publiku.
Jak si vybíráte muzikanty do kapely?
Chci ty nejlepší, jaké můžu sehnat, ale nejde jen o to, jak umí hrát. Pokud má kapela fungovat dlouhodobě, musíte si všichni navzájem sednout i osobně. Na turné spolu trávíte tolik času, že můžete pracovat jen s lidmi, které máte rádi.
Nahrávají s vámi i ve studiu?
Jak kdy. Na produkování potřebuju být ve studiu sám, ale někdy si je pozvu, aby přehráli třeba basu nebo dechy, které jsem předtím naprogramoval. Většinu stop ale nechávám jako samply nebo si je nahraji sám se syntezátorem.
Vy si často děláte sám i vizualizace do klipů, mně se třeba hodně líbí ten k písničce Fire. Jak k tomu přistupujete?
Studoval jsem výtvarné umění a videoart. A hudba pro mě není jen zvukový vjem, ale i vizuální. U klipu jako Fire si vytisknu každé políčko videa, do některých něco namaluji a pak to všechno zase naskenuji. Takže kombinuji digitální s analogovým. Fire jsem pojal jako sen. Není to jasný příběh, stejně jako když sníte, tak to není přímočarý příběh, ale jsou to různé obrazy přicházející na mysl, které dohromady vytvářejí určitý pocit. A tohle jsem chtěl zachytit ve videu k Fire.
Kolik políček musíte takhle zpracovat na jedno video?
Třeba pro klip ke skladbě Do It Again, kterou jsem vydal pod hlavičkou Stelartronic, to bylo asi 2 500 listů papíru a maloval jsem na úplně každý. Vytisknout, pomalovat, naskenovat. Dělal jsem to dva měsíce. Bylo to peklo, ale já to miluju. Nejde o peníze ani slávu, prostě mě to baví.
Ty papíry ještě máte?
Ano, v jedné velké tašce. Část z nich jsem i vystavoval, během chvilky jsem jimi pokryl celou zeď.
Rozhodoval jste se někdy během vaší kariéry, jestli se vydat spíše cestou výtvarného umění nebo hudby?
V současnosti dělám obojí, mám celkem dost výstav mých obrazů… Před třiceti lety jsem dělal grafiky pro techno festivaly, to byl vlastně můj první kontakt se světem elektronické hudby. K hudbě mě to potom táhlo víc kvůli jejímu bezprostřednímu emocionálnímu dopadu na posluchače. Když jsem viděl dýdžeje, jak hrají dvě hodiny v kuse to samé, tak jsem si říkal, že to nemůže být tak těžké, a začal jsem produkovat první vlastní beaty. Zjistil jsem, že to zase tak jednoduché není, ale pokračoval jsem v tom. Postupně se moje hudební kariéra rozjížděla, až jsem hudbě věnoval skoro všechen čas. Ale s malováním jsem nikdy nepřestal a v posledních letech se mu věnuji zase více.
Jaké jsou vaše oblíbené techniky?
Hlavně olej na plátně a pak mám rád sítotisk na hedvábí, přes který potom ještě maluji.
Vy jste si hned na začátku kariéry založil vlastní label Etage Noir Recordings. Bylo to kvůli tvůrčí svobodě a autorským právům?
Já jsem tehdy hudebnímu průmyslu vůbec nerozuměl. Jen jsem produkoval hudbu a posílal ji do velkých hudebních vydavatelství a všichni mě odmítali. Tak jsem si řekl fajn, když moji hudbu nikdo nechce vydat, založím si vlastní vydavatelství. Nepřemýšlel jsem nad nějakou svobodou. Až zpětně jsem si uvědomil, jaké to bylo štěstí. Když jste nezávislí, můžete zůstat umělcem.
Vydáváte i hudbu jiných umělců?
Dřív jsem to dělal, ale jak Parov Stelar nabíral na popularitě, tak jsem na to měl míň a míň času. A nepřijde mi to fér, vydávat někomu muziku, když tomu nemůžete dát plnou péči.
Jaký je váš tvůrčí proces při skládání?
Většinou začínám od beatu nebo samplu a kolem toho pak vystavím zbytek skladby. Někdy začnu s pomalou melancholickou písničkou, ale nakonec z toho vyjde klubový banger. Nikdy nemám jasný plán. Nejsem ten typ producenta, který si řekne dnes složím klavírní píseň v C dur a středním tempu. Já jdu do studia a prostě odněkud začnu.
Kde hledáte samply?
Na vinylech, v empétrojkách, spousta skrytých pokladů je taky na YouTube.
Máte nějaké dobré historky z turné?
Každý koncert je dobrý příběh, je toho tolik… Jednou jsme třeba hráli v Kyjevě a potom jsme se strašně opili. Probudilo mě až klapání vysokých podpatků. Byl jsem v našem tourbusu, úplně zničený stejně jako všichni ostatní okolo, a nade mnou stála nádherná žena v uniformě a ptala se, co se tady proboha stalo. Byl jsem přesvědčený, že to musí být kostým a tohohle anděla mi někdo poslal. Jenže jsme byli na hranicích a tohle byla skutečná celní kontrola.
SEZNAMTE SE
Rakouský skladatel a producent Marcus Füreder známý pod uměleckým jménem Parov Stelar byl u počátku elektroswingu, ve své hudbě ale elektroniku kromě swingu míchá i s mnoha dalšími žánry. Věnuje se i výtvarnému umění, které původně studoval, a dělá si vizualizace k některým klipům. Do Prahy se vrací často a rád, letos ho čeká koncert 17. října ve Foru Karlín.