Jejich živá vystoupení jsou prý jako rituál – hudba se jim mění pod rukama, je sycená improvizací a slibuje duchovní propojení tisíciletých tradic Východu a Západu v jeden svébytný sonický zážitek.
Psychedelický rock rozhodně není tím nejtypičtějším žánrem, který by člověk čekal z Tchaj-wanu…
Na hudbě je krásné právě to, že každý člověk při poslechu cítí něco jiného. Psychedelický rock je součástí naší identity, ale rozhodně se nedefinujeme pouze tímto žánrem.
Styl naší hudby úzce souvisí s tím, jak žijeme – stejně jako se měníme my, mění se i hudba, kterou tvoříme. To, co nás skutečně spojuje, jsou naše kořeny. Odtud všechno začíná.
V hudbě se rádi dostáváte opakováním do transu, pak ho narušíte divokou improvizací. Máte při tvorbě písní nějakou strukturu, nebo se jí naopak záměrně vyhýbáte?
Ano, snažíme se záměrně vyhýbat tomu, abychom se drželi pevných forem. Neustále se vracíme k tomu, co jsme už vytvořili, a přemýšlíme, jak bychom to mohli posunout dál a zjemnit. Opakování nás unavuje – chceme, aby naše hudba působila svobodně.
Když skládáme, často si v hlavě představujeme určitý vizuální motiv, a pak nahráváme improvizace v několika kolech. Nakonec ponecháme jen to, co opravdu zapadne. Někdy se stane, že i falešný tón nebo nečekaný zvuk se stane přirozenou součástí finální skladby. Je to hodně experimentální proces.
Vaše koncerty prý působí fyzicky, skoro až rituálně. Je pro vás živé vystupování určitým duchovním zážitkem?
Ano. Před každým koncertem vždy konáme rituál zvaný salisin, kterým dáváme vědět místním předkům a duchovním energiím (kawas), že se chystáme vystupovat.
Ať už se vystoupení povede jakkoli, vždy víme, jak se vyjádřit způsobem, který rezonuje s publikem. Věříme, že právě tento rituál nám dává velkou sílu – a zároveň si z každého koncertu odnášíme něco nového.
Co je to salisin?
Salisin je v tradici Amisů obřadní rituál. Jde o duchovní propojení se vším, co existuje – vykonává se před nebo po důležitých událostech, jako je lov v horách, práce na poli, zakládání nového prostoru, sklizeň nebo delší cesta z domova. V našem případě představuje tento rituál okamžik zklidnění před koncertem. Pomáhá nám navázat duchovní spojení s místem, kde hrajeme, je to naše žádost o hladký a smysluplný začátek.
Můžete nám říct víc o roli tchajwanského kulturního dědictví ve vaší hudbě, zvlášť pokud jde o tradiční nástroje a zpěv?
Naše kultura, tradice, jazyk i způsob zpěvu tvoří jádro naší identity – a zároveň jsou hlavním zdrojem inspirace. Každá nová píseň je pro nás učební proces. Zkoumáme, jak pracovat s jazykem, melodií i intonací tak, aby to mělo smysl a hloubku. V době, kdy naší mateřštině hrozí zánik, se snažíme hledat současné způsoby, jak ji znovu oživit.
Tradiční nástroje Amisů jsou úzce propojené s přírodou – jejich zvuk rezonuje s prostředím. Do některých částí skladeb je začleňujeme právě proto, abychom vytvořili prostorovou atmosféru a pocit přítomnosti přírody.
Hráli jste různě po světě. Na festivalu MOMO, ale taky na Primaveře. Jak na vás reaguje publikum, které nezná váš kulturní kontext?
Nevadí nám, když lidé neznají naši hudbu nebo kulturní pozadí. V momentě, kdy publikum pocítí naši energii, spojení vzniká samo od sebe. Často slýcháme, že naše hudba působí svěže a jedinečně. Reakce bývají velmi nadšené – a zdá se, že zahraniční publikum má obecně větší otevřenost vůči různým hudebním formám.
Tchaj-wan má bohatou tradici lidové a původní hudby. Jak se v tomhle kontextu vidíte vy sami? Snažíte se tu tradici nějak posouvat nebo přetvářet?
Přesně tak – to je to, co děláme. Hledáme nové způsoby, jak vyjádřit ducha tradice. Nejde nám o to používat folklor jen jako téma nebo estetiku. Pro nás je to výchozí bod – něco, co vychází zevnitř, ne jen z povrchu.
Jaká je dynamika mezi vámi třemi při živých vystoupeních? Máte určeného lídra, nebo se pozornost mezi vámi přirozeně střídá podle hudby?
Nemáme žádnou pevně danou vedoucí roli – tok hudby mezi námi přechází přirozeně, v závislosti na tom, co se zrovna děje na pódiu. Vždycky na něm stojíme v trojúhelníkové formaci, která nám umožňuje být v neustálém kontaktu, vnímat změny u ostatních a plynout společně s hudbou.
Kolik z vašich koncertů je improvizace? Necháváte prostor pro náhody a nepředvídatelné situace?
Co se týče improvizace, nástroje obvykle zůstávají víceméně stejné, ale sledujeme a přizpůsobujeme se tomu, jak publikum reaguje. U zpěvu je to jiné – ten je skoro pokaždé úplně jiný. Upřímně řečeno, žádná dvě vystoupení nejsou nikdy úplně stejná, haha! Občas se na pódiu stanou věci, které ani sami nečekáme – ale většinou je dokážeme v daném okamžiku přirozeně zvládnout.
O psychedelii už byla řeč. Ovlivnili vás přímo i nějací evropští umělci?
Ano, jednoznačně Led Zeppelin a Pink Floyd. Naš kytarista Usan rád vypráví, jak slyšel poprvé Led Zeppelin.
Usan: Bylo to, když jsem pracoval v hudebním obchodě a právě jsme zakládali kapelu. Tehdy jsem poprvé slyšel Kashmir a ten akordový úvod mě okamžitě vtáhl. Harmonie všech nástrojů dohromady byla tak pohlcující, že se mi tělem pohyboval rytmus, aniž bych o tom věděl. O pár let později jsem objevil Pink Floyd: Live at Pompeii – jejich živé vystoupení ve starověkých ruinách v Itálii.
Ta hudba mě přenesla do jiného času a prostoru. Byl to úplně nový zážitek – akordové progrese, vokály, práce se zvukovým prostorem – bylo to velkolepé, emotivní, doslova výtvarné. Tyto prvky zásadně ovlivnily můj přístup k aranžování v Outlet Drift.
Vystupovali jste jak v klubech, tak na velkých open-air festivalech. Co lépe sedí vašemu zvuku?
Nezáleží na velikosti pódia – každý prostor má svou jedinečnou atmosféru. Menší pódia jsou intimnější – jste blíž k lidem, cítíte jejich energii. Velké stage vám zase dávají pocit rockové hvězdy. Na základě prostředí přizpůsobujeme své vystoupení, ale náš přístup zůstává stejný.
Dá se předpokládat, že většina tuzemských hudebních posluchačů uslyší Outlet Drift poprvé právě letos na Colours of Ostrava. Kterou skladbu byste mu doporučili jako ideální vstup do vaší hudby – a proč?
Doporučujeme začít naší nejnovější skladbou O fades. Tahle píseň pro nás představuje důležitý zlom v tvůrčí cestě a zároveň je to vůbec první skladba s anglickým textem. I když hrajeme v klasickém západním obsazení power tria, naše hudba v sobě nese výrazný charakter východoasijského folkloru. Každé naše album – od prvního až po třetí – má odlišný hudební styl, který odráží různé fáze vývoje Outlet Drift. Doporučujeme nejdřív ponořit se do naší aktuální tvorby a pak se postupně vracet zpátky, abyste mohli slyšet, jak se náš zvuk proměňoval.
Co chystáte po evropském turné?
Předně jsme z něj neskutečně nadšení! Právě tohle evropské turné je první příležitostí, kdy zahrajeme naše úplně nové písně naživo. Po jeho skončení vydáme naše třetí studiové album, které ponese stejný název jako naše kapela – Outlet Drift. Tohle album je shrnutím naší patnáctileté tvůrčí cesty. Symbolizuje návrat – jako když se každý proud, který se někde ztratil, nakonec vrátí zpátky k oceánu. Skrze ústí řeky – outlet – se všechno vrací tam, kde to začalo.
Outlet Drift na Colours of Ostrava
Outlet Drift vystoupí na letošním ročníku festivalu Colours of Ostrava v rámci fokusu na tchajwanské kapely. Trio ve složení Usan (kytara/zpěv), Putad (basa/zpěv) a Lin ken (bicí) propojuje tradiční nástroje a zpěvy původního kmene Amis s psychedelickým rockem, který čerpá inspiraci z tvorby kapel jako Pink Floyd nebo Led Zeppelin. Jejich aktuální skladba O fades je první s anglickým textem. Vystoupení Outlet Drift se chystá v pátek 18. 7. od 19:15 na Orlen Drive Stage. Slibuje rituální atmosféru, energii, improvizaci a hypnotické rytmy.