Svéráznou kapelu založil v roce 2015 Lukáš Polák a Tomáš Vondra společně se třetím členem, kterým byl Marek Ulrich. Ten sice posléze skupinu opustil, ale jak mi Lukáš řekl, zase se k ní vrátil, jen na jiné pozici. V současné době se skupinou jezdí jako její dvorní zvukař. Následovala období, kdy Lukáš s Tomášem hráli jenom ve dvou, i období, kdy se vedle nich prostřídali různí další muzikanti. V té době tvořili temnou synthpopovou hudbu zabalenou do neotesaného zvuku a postrockové nálady, kterou v roce 2016 oslovili i odbornou porotu hudebních cen Vinyla, jež jim udělila cenu Objev roku, přestože vydali pouze jeden singl na kompilaci Crooked to Death Vol. II.
První album Lukáš s Tomášem nahráli pouze ve dvou, nazvali ho V a vydali v roce 2017. Album se vyznačovalo citlivou prací s elektronikou postavenou na znervózňujících syntezátorových plochách, nánosech hluku, zprocesovaných zvucích, zkreslených zpětných vazbách a sebevědomém zpěvu. Pod všemi těmi hluky, ruchy a zvuky se však skrývala písničková struktura tracků, která prozrazovala kořeny kapely v kytarové scéně.
Přestože to tehdy byla elektronika, Lukáš s Tomášem vždy inklinovali k tomu, aby na koncertech Orient fungoval jako živá kapela, aby toho co nejméně museli pouštět z počítače. „Vždy jsme se snažili hrát živě. Pouštět samply, vyťukávat beaty, hrát všechny ty synťáky, aniž by byly naprogramovány a podobně,“ řekl mi k tomu Tomáš.
Po vydání debutového alba však trvalo poměrně dlouho, než se jim podařilo rozšířit sestavu a uvolnit tak prostor pro nahrazení elektroniky živými nástroji. Zhruba před dvěma lety se sestava ustálila v obsazení Lukáš Polák (zpěv, synťáky a kytara), Tomáš Vonda (zpěv, synťák, trumpeta), Ondřej Šponer (synťák, basa) a Patrik Šaránek (bicí doplněné o elektronické pady), v němž nahráli i aktuální album Redwood.
Track Yellow Trees z debutového alba V.
Ještě před vydáním alba však Ondřej z kapely odešel a na postu basáka ho nahradil Andrea Rottin. V současné sestavě jsem měl možnost je vidět a slyšet na letošním ročníku Fajfr Štýl ve Vrbně pod Pradědem. A musím konstatovat, že koncert nabídl opravdu intenzivní zážitek. Rozšířením nástrojového obsazení a i tím, že synťáky hrají živě bez použití sekvencerů a přednatočených smyček, získala jejich muzika, a zejména na pódiu, na živosti a dynamičnosti.
Doznala i žánrových posunů díky tomu, že původní experimentální vrstvení doplnily progrockové postupy, psychedelická kytara, krautrockové synťáky a občasné popové prvky i melodické refrény. I sama kapela si současný formát hodně pochvaluje. Když jsem se kluků zeptal, co považují za největší úspěch v historii skupiny, Lukáš mi odpověděl následující: „Pro mě je největší úspěch, že kapela teď funguje, že se nám ji podařilo dát dohromady. Že po všech těch obdobích, kdy se u nás střídali členové, je kapela v takovém stavu, jak jsem si ji představoval, a že nás to spolu baví.“ A samozřejmě i to se na posluchače na koncertech přirozeně přenáší.
Tuto novou polohu se Orientu podařilo zachytit i na albu Redwood, které se na první poslech může jevit o poznání přístupněji než debut. Ale zdání klame. Jejich muzika není na první poslech, ale nechává posluchače pořád něco objevovat. Právě to již zmíněné spojování různých prvků, členitost jednotlivých tracků a četnost dramatických změn a nálad, které obsahují, nutí k aktivnějšímu poslechu a hledání toho všeho, co Orient v hudbě nabízí.
TIP
Pokud budete chtít Orient vidět i naživo, můžete zajít třeba na chystané křty alba. Budou dva, první proběhne 27. 10. v Praze v Kasárnách Karlín a ten druhý 30. 10. v Brně v Kabinetu Múz.