Všechno to začalo někdy v roce 2018, kdy si dlouholetí přátelé – multiinstrumentalistka a zpěvačka Alisa Safo a bubeník Pavel Kochmann – půjčili zkušebnu od kytaristy Lukáše Tišnovského, aby si spolu zajamovali. No a jelikož tam Lukáš zrovna taky byl, tak se k nim vetřel a začali jamovat ve třech. „Byla to opravdu velká souhra okolností a náhod. Před NOIX jsme si každý prošli celou řadou uměleckých projektů a uskupení, a to nejen hudebních. Někdy to byly dost divoké experimenty v hledání vlastní hudební identity.
Člověk při tom hledání narazí na spoustu zajímavých osobností – někdy z toho nevznikne nic, jindy dobrý song, nebo dokonce i kapela. Což byl právě případ NOIX,“ řekla mi Alisa. „Když jsme spolu začali hrát, bylo to úplně magické. Cítil jsem, jak ta chemie funguje. Byli jsme tam od oběda až do půlnoci a čas utekl strašně rychle. Nakonec z toho byla patnáctiminutová skladba o vzniku a zániku vesmíru a rozpracovalo se několik dalších songů, které měla Alisa původně v plánu pro svůj sólový projekt,“ doplňuje Lukáš. A tak vznikla tehdy ještě tříčlenná kapela NOIX, ve které Alisa vedle zpěvu hrála na basu.
Společně začali tvořit hypnotickou, intimní, lehce divokou muziku postavenou na zasněných, psychedelicky zkreslených kytarách, tvrdých a syrových basových riffech a výrazných vokálech roztažených do prostoru – hudbu, v níž se sny prolínají s realitou. S koncertováním ale nespěchali. Poprvé se naživo představili v roce 2019 na undergroundovém festivalu Sen noci svatojánské na statku ve Dvorci u Dubu – vedle kapel jako BBP, Ďäblovi včelaři, Psychedelická Barborka nebo Kabaret Dr. Calligariho. Hráli tam před úplně cizími lidmi – a vlastně úplnou náhodou. „Já jsem tehdy byl na jihu Čech, koukal jsem na hvězdy a přišel za mnou obrovský fousatý týpek, co vypadal jako já, akorát o hezkou řadu let starší, a vypadlo z něj, že s manželkou dělají festival a že slyšel, že mám kapelu. Tak jsem mu to pustil a on řekl, že se mu to líbí – ať dorazíme. Tak jsme dorazili,“ říká ke koncertnímu debutu Lukáš.
I poté byli v koncertní aktivitě spíš zdrženliví – účast na Stone Smoker festivalu v roce 2020, kde jsem si jich poprvé všiml, byla teprve jejich druhým nebo třetím vystoupením. Teprve poté začali hrát častěji, převážně v Praze a okolí. Já jsem je naposledy viděl naživo v Malostranské besedě v roce 2023, kde si zahráli po boku kapely Sundrinker, o které jsem vás už v rubrice Lokál taky informoval. Tehdy ještě hráli ve třech a Alisa zpívala s basou na krku. Jak jsem se ale později dozvěděl, už tou dobou zkoušeli s novým členem – Vladimirem Dunaytsevem, kytaristou skupiny Cold Venus Revisited. Ten pak v kapele osvobodil Alisu od basy a uvolnil jí ruce pro kytaru a synťák, který nově začali používat. „Já jsem nikdy předtím nikde na basu vlastně pořádně nehrála. Začínala jsem na kytaru, pak jsem si koupila synťáky a basu jsem si pořídila jako takový element do domácího studia. A vždycky byl plán, že seženeme basáka a já se vrátím ke kytaře,“ vysvětlila mi motivaci k rozšíření sestavy Alisa.
Tak jako NOIX nespěchali s koncertováním, nespěchali ani s vydáváním muziky. První nahrávku vydali až před létem roku 2024 – singl Radio Love, což je asi jejich nejtanečnější věc. „Kluci už dlouho říkali, že bychom měli něco vydat. Ať teda něco vyberu. Pořád jsem si ale nebyla jistá a nemohla se pro žádnou skladbu rozhodnout. Jednou jsem byla na nějaké party, kde DJ pouštěl písničky, a když odešel, tak jsem tam šoupla demo skladby Radio Love ze zkušebny. Najednou se všichni zvedli a začali šíleně tančit a pařit. Ptali se, co to je, že je to super. Tak jsem si řekla: OK, tak to bude asi ono,“ vysvětluje Alisa výběr songu pro první nahrávku.
Domluvili se s Amákem, tehdy ještě bez Vladimíra, zašli do studia Golden Hive a song nahráli. Nakonec se tam vrátili ještě dvakrát a natočili dalších šest skladeb, které spolu se singlem Radio Love nedávno vydali na debutovém albu Fragile Skies. „My jsme před tím nikdy ve studiu nenahrávali. A jsme Amákovi moc vděční za to, jak nám pomohl. I za ten feedback – že na člověku, co nahrává miliardu věcí, včetně kapel, které máš rád, vidíš, že ho to baví,“ pochvalují si NOIX spolupráci s Amákem.
Dle mého jim rozšíření sestavy a zdrženlivost v nahrávání i vydávání jednoznačně prospěly. Fragile Skies je fakt výborná, dospělá deska – zvukově i hudebně. Oproti tomu, jak si NOIX pamatuju z koncertů, se na albu jejich hudba posunula k větší energičnosti a tanečnosti. A to i přesto, že pořád jde o nikam nespěchající indie rock s vlivy shoegazu a psychedelie – s uvážlivými aranžemi a skvěle propracovanými skladbami.
To album se fakt dobře poslouchá a dokáže posluchače přimět, aby se odevzdal upřímným emocím, které z jeho hořkosladké zasněné nálady vystupují. A pomáhají tomu i snově poetické texty. Mě osobně to album hodně baví a pouštím si ho často. A vám nemůžu než doporučit udělat totéž.
V současnosti NOIX pracují na novém materiálu a doufají, že jim vydání alba pomůže dostat muziku k větší skupině posluchačů a přinese víc koncertních příležitostí.