Možná se festival vydá dále jedním z těch směrů. Možná je DJ show na hlavní stagi to, co nové publikum chce, a já si holt zatím musím jít hledat zábavu jinde. Ostatně viz odposlechnuté komentáře z davu, že „Sting není pořádný headliner“, které zmiňoval ve svém reportu Marek Reinoha. A možná, že festival zůstane někde uprostřed, přímo na rozcestí – jako se o to pokouší v posledních ročnících. Uvidíme za rok. Sám jsem zvědavý, jak to bude fungovat.
První den letošních Colours of Ostrava vrcholil skvělým vystoupením Stinga, které oslavovalo jeho bohatý repertoár hitů, druhý den patřil nezlomnému kmotrovi punku Iggymu Popovi, po kterém následovalo vystoupení francouzských Justice doprovázené nesmírně propracovanou světelnou show. V druhé polovině festivalu to už s headlinery bylo složitější. Třetí den to papírově byli Snow Patrol, kteří do Česka zavítali úplně poprvé. V britské poprockové kapele po třech dekádách existence zbyl z původních členů už jen frontman Gary Lightbody, který na svých ramenou také odtáhnul valnou část koncertu. Došlo na Chasing Cars i další hity, na projekčních plochách se střídaly záběry kapely a vizualizace, z nichž na mě udělaly dojem hlavně stromy tvořené světlem u písně The Lightning Strike. Bylo to příjemné vystoupení, nejsem ale přesvědčený, že naplnilo roli headlinera, který dokáže prodávat jednodenní festivalové vstupenky a potom korunuje program daného dne.
Snow Patrol, Foto: Eugene Zhyvchik
Čtvrtý a poslední den program na největším pódiu zahájili domáci J.A.R., vystřídaly se tam dvě jihokorejské formace (rocker Lee Seung-yoon a v Austrálii narozený zástupce k-popového žánru DPR Ian), jedna de facto DJská show (Sofi Tukker) a elektronické duo The Chainsmokers. Na Sofi Tukker jsem se těšil, například jejich vystoupení pro KEXP považuji za velmi zdařilé a osobně jsou mi oba moc sympatičtí. Do Ostravy ovšem Sophie a Tucker nepřijeli ve formátu s kapelou, ale jako DJ show. Tucker strávil většinu vystoupení za mixpultem, Sophie tančila a sem tam něco zazpívala do mikrofonu nebo vzala na pár sekund do rukou elektrickou kytaru, přičemž o živosti obojího mám pochybnosti. Pouštěli něco z vlastní tvorby, ale taky věci typu Las Ketchup. Upřímně řečeno, tohle vystoupení by mi sedělo spíš do stanu některé partnerské značky alkoholu než na večerní slot hlavní stage.
Závěreční The Chainsmokers jako kdyby byli protipólem Stinga z prvního dne. Sting sázel na hudbu a vystačil si se záběry z pódia a pár vizualizacemi. Anglický výraz chainsmoker označuje někoho, kdo si připaluje jednu cigaretu od druhé, The Chainsmokers to tak provozovali s ohňostroji, zatímco hráli v podstatě rutinní elektronický set. Nákladná show na obloze ale byla co do koncepce nesrovnatelně méně nápaditá než světelný program Justice o dva dny dřív, to stejné platilo i pro hudbu.
Justice, Foto: Michal Augustini
Mnoho zajímavého se toho dalo objevit na menších stagích, a to jak z domácí scény, tak i z dálných krajin. Jeden z členů ukrajinských Kalush Orchestra vystoupil jako Carpetman, zpěvák oděný a maskovaný do vzorovaných přehozů, s působivou kombinací soulu a blues s elektronikou. Mezinárodní formace Zar Electrik doplňovala elektronické beaty africkými nástroji ve svém zábavném tanečním vystoupení, a Full Moon Stage byla v podstatě kdykoliv zárukou kvalitního a zajímavého hudebního zážitku. Třeba sobotní Baby Berserk z Nizozemska, kteří těžko definovatelnou žánrovou fúzi provázeli živelným pódiovým vystoupením, kdy zpěvačka nejen běhala přes bedny před stagí, ale nebála se ani postavit se v lodičkách na zábradlí nebo se po břichu vrhnout do publika.
Atraktivní program na některých malých scénách ale pro fungování velkého festivalu nestačí. Uvidíme, kam se festival Colours of Ostrava posune s výběrem velkých hvězd i s celkovou koncepcí programu v příštích ročnících.