Vypadalo to, že Velký pátek nebyla pro pořádání koncertu úplně nejšťastnější volba. Dvacet minut pře začátkem vystoupení Liz Lawrence, speciální hostky aka předskokana, bylo v sále pražského Futura dvacet lidí. Nezměnilo se to ani se začátkem jejího vystoupení. Když to viděla, možná zavzpomínala na své koncertní začátky, ale vzala to jako výzvu a během následující půlhodiny hrála, jako kdyby klub praskal ve švech. Sama, pouze s předtočenými nástroji, věci ze svých dosavadních tří alb.
První tři skladby (Drive, Down for Fun, Saturated) zahrála s kytarou, kterou pro následující The Good Part odložila, aby se k ní v jejím průběhu vrátila a vystřihla vydařené sólo. Hned po úvodní skladbě se publika, které zhruba z poloviny tvořili lidé, jejichž rodným jazykem je angličtina, zeptala, jak se česky řekne Thank you. Do konce svého setu pak nezapomínala svůj vděk poděkováním vyjádřit.
I když fyzicky malá a drobná, na pódiu v bílé košili, černém proužkovaném saku, černých kalhotách a botách stejné barvy působila velmi jistě. Při hraní upadala do specifického transu, kdy pro ni existovala jen hudba a nic dalšího. Ve chvílích vrcholné expozice si stoupala na špičky, případně vyklápěla levou nohu do rytmu, k čemuž jí skladby Navigator nebo None of My Friends dávaly dobrou příležitost.
Své půlhodinové vystoupení odtáhla sama, což na něm byl jediný drobný problém. Tím, že neměla za zády kapelu, musela vypínat přednastavený hudební podklad, což ústilo v podivně nepřirozené koncovky skladeb. Ale šlo o nicotnost na jinak výborném debutu Liz Lawrence v Česku. Rozhodně má kvality i repertoár utáhnout celý koncert jako headliner. Byl by skvělý.
Jen co Liz Lawrence dohrála, přesunula se na druhý konec sálu k prodeji merche. Parťáka jí tam dělal basák We Are Scientists Chris Cain. Jeho kolega, zpěvák a kytarista Keith Murray zatím na pódiu zvučil kytaru a basu. Žádné hvězdné manýry, žádné hluboké soustředění v útrobách klubu. Civilní přirozenost a viditelná radost z toho, čemu se dva kamarádi z vysoké školy už dvě dekády mohou věnovat.
Na minutu přesně s ohlášeným začátkem trio We Are Scientists nastoupilo do potemnělého sálu, kde je přivítalo publikum čítající 130 hlav. První řadu vytvořili návštěvníci z UK a USA. Manželský pár Louise a Matt třeba jen kvůli vystoupení americké trojice neváhal přiletět z anglického Bristolu. (Odměnou jim na konci vystoupení byl setlist a Keithovo trsátko.) Hned od úvodní Lucky Just to Be Here z nejnovější desky Lobes, kterou připomínala i plachta pověšená za kapelou bylo jasné, že půjde o skvělý večírek.
Trio, které jako studiový a koncertní bubeník už deset let dotváří Keith Carne, totiž, jak je jeho zvykem plnými hrstmi rozdávalo pohodu a pozitivní energii. Věci z nejnovější desky střídalo dle svého zvyku se staršími hitovkami, takže ta největší (Nobody Move, Nobody Get Hurt) zazněla už jako čtvrtá v pořadí.
Pódium opanoval zpěvak a kytarista Keith Murray, skutečný frontman kapely. S úsměvem, který mu nezmizel z tváře během celého vystoupení, v bílém tričku, košili pískové barvy, leviskách a bílých converskách působil jako šestnáctiletý kluk, co si s kytarou plní sen o rockové hvězdě. (Za měsíc mu přitom bude o třicet let víc.) Jeho energie byla nakažlivá, jak ostatně návštěvníci předešlých dvou vystoupení kapely v Praze (v červenci 2016 v Lucerna Music Baru a v květnu 2018 ve Futuru) dobře ví. Pobíhal po pódiu, poskakoval, komunikoval s basákem Chrisem a do toho ještě tasil slušná kytarová sóla.
Především ale fantasticky zpíval. Skvěle intonoval, dobře držel tón, výšky mu nedělaly žádný problém. S doprovodnými vokály mu vypomáhali basák Chris i bubeník Keith, díky kterým do sebe pěvecky skvěle zapadalo. Pomáhal tomu i výborný zvuk, který i díky řadě předtočených smyček působil pohutně.
Světelná show byla umírněná, ale i s málem dokázala dělat velké věci. Výborná hra světel se stíny a situetami vytvářela zajímavé barevné koláže, které hudební produkci dodávaly další rozměr. Bylo tak vlastně jedno, skladby z jakého období kapely právě zní, vše vytvářelo skvěle šlapající celek, kdy zpívají jak muzikanti na pódiu, tak fanoušci pod ním.
Že se kapele v Praze líbí dokládal Keith Murray i tím, když mluvil o tom, jak na turné nesnáší volné dny. Jeden z nich kapela měla před koncertem ve Futuru, ale pořádně si ho užila. Slova o kocovině mu šla ale věřit jen stěží. Takhle nevypadá životem a předchozí nocí zmožený čtyřicátník. Chvála Prahy a možností, které cizincům nabízí i proto z jeho úst nepůsobila jako typická americká neupřímná pozitivita.
Jinak se ale žádné dlouhé proslovy mezi songy nekonaly. I díky tomu koncert běžel jak na drátkách a po necelých 70 minutách dalšími hitovkami The Great Escape a After Hours dospěl ke konci základní hrací doby. Bylo však zcela jasné, že se kapela vrátí a dopřeje publiku ještě přídavky.
Byly celkem čtyři a hned v prvním z nich (Dinosaurs) Keith použil láhev Pilsner Urquell, kterou jako jedinou během koncertu vyprázdnil jako slide při svém hraní. Při třetí (Too Late) z celkových čtyř přídavkových skladeb Keith ulehl na bubenickou plošinu a při delikátním vybrnkávání nechal prostor pro sólo svého bubenického jmenovce. Nálada v sále byla skvělá, a tak se se závěrečnou Less From You končilo v nejlepším.
Osmdesát minut uběhlo jako nic a ukázalo jaké kouzlo We Are Scientists mají. Před třemi roky hráli na stejném místě angličtí Ash, kapela stylově velmi podobná. Její frontman Tim Wheeler je podobný sympaťák jako Keith Murray (a stejný ročník), ale energie, kterou kapely předávaly publiku byla nesrovnatelná. We Are Scientists jsou s postupujícím časem stále lepší, jejich muzika barevnější a energie mají na rozdávání. Patří k nejméně doceněným indie rockovým kapelám. V Praze to znovu potvrdili.
P.S.
I když se Keith Murray při koncertu nešetřil, ani po něm z něj jeho obrovské charisma a pozitivní energie nevyprchala. Fanouškům se podepisoval, upřímně děkoval, že kapelu přišli podpořit. Na dotaz Headlineru měl jen slova chvály pro Liz Lawrence. A vysvětlil, jak se kapela z New Yorku vypraví na turné zrovna s hudebnicí z Londýna – mají stejný management.
P.P.S.
Fanouškům se po svém vystoupení věnovala i Liz Lawrence. Dohnat se mi ji podařilo i později na Twitteru. Zajímalo mne, kam pokročil její sen spolupracovat s Cate Le Bon. Zatím moc ne, ale stále zůstává. „Moc o tom sním, jsem její obrovská fanynka,“ odepsala druhý den v devět ráno po své pražské premiéře. Snad se jí sen jednou vyplní.
We Are Scientists
7. duben 2023
Futurum Music Club, Praha
Special guest: Liz Lawrence
Hodnocení: 85 %