Už před začátkem předkapely Doctor Victor byl klub velmi výrazně zaplněný. Nebylo divu, koncert byl vyprodaný. Pohled do publika mluvil jednoznačně: nadvláda černého merche Iron Maiden, věkový průměr 40+ a v prvních řadách nevídaná koncentrace padesátníků, kteří si přišli vychutnat své hrdiny z bezprostřední blízkosti.
Atmosféru před nástupem čtveřice prohřála klasika od Bad Company, což přesně definovalo hřiště, na kterém se dalších 90 minut hrálo. Adrian Smith, který jen dva dny před pražským koncertem oslavil 69. narozeniny, vyměnil svůj ikonický šátek za klobouk a působil neuvěřitelně uvolněně – jako by z něj v komorním prostředí klubu spadly všechny okovy stadionové mašinérie.
Start s Life Unchained z loňské desky Black Light/White Noise byl jako elektrický šok. Smithova kytara řezala vzduch sytým, středovým tónem, zatímco Richie Kotzen na svůj Fender Stratocaster odpovídal neuvěřitelně lehkou technikou hry. Ta synergie, a to i vokální, byla fascinující. Zatímco Smith je zemitý, bluesový a přímočarý, Kotzen působí jako chameleon s rychlými prsty na hmatníku a neuvěřitelným hlasovým výrazem. Jeho pěvecká elegance připomíná Chrise Cornella – výšky v Hate and Love nebo sametová hlasová poloha ve White Noise hladily po duši.
Absolutní hvězdou večera však byla baskytaristka (a manželka Richieho Kotzena) Julia Lage. Její hra nebyla jen doprovodem, byl to tlukoucí motor celého koncertu s neuvěřitelně mocným zvukem. Když se v Taking My Chances proháněla po hmatníku a u toho se zářivě usmívala do publika, bylo jasné, proč je pro tuto sestavu nepostradatelná. Bruno Valverde za bicími pak vše jistil s chirurgickou přesností, jeho hra nebyla o exhibici, ale o groovu, který vše táhnul kupředu.
Vrcholů pražského koncertu bylo hned několik. Scars ukázala citlivou tvář dua, kde Kotzenův hlas doslova konejšil, zatímco Smithova sóla byla plná pokory. Naopak Running a závěrečná Solar Fire byly čistým rock’n’rollovým nářezem.
Naprostá exploze nadšení však přišla v přídavku. Nejdříve dostal prostor Richie Kotzen se svým největším hitem, procítěně a naléhavě odzpívaným You Can't Save Me. Následovala závěrečná klasika Iron Maiden Wasted Years. Publikum ji sborově odzpívalo společně s Adrianem Smithem. Bylo naprosto jasné, že mnozí tu byli právě kvůli tomu. Zároveň fanoušci Iron Maiden mohli díky tomuto projektu objevit, jak výjimečným vokalistou a kytaristou Richie Kotzen je.
Po devadesáti minutách bylo na Adrianovi Smithovi vidět dojetí. Tady je lídrem, ne kolečkem v instituci jménem Železná panna. Jeho „Byli jste fantastičtí a moc děkujeme" znělo naprosto věrohodně, přesvědčivě a vděčně.
Večer otevřeli domácí Doctor Victor. Ačkoliv se snažili a zvuk měli na poměry předkapely solidní, jejich set působil trochu rozpačitě. Znělo a hrálo jim to dobře, dávali do toho energii, ale pořád jste kromě Doctor Victor slyšeli Wolfmother, The Darkness a spoustu dalších kapel. A dát jako třetí písničku cover Princova hitu Purple Rain působilo lacině a podbízivě, navíc když mu v podání Doctor Victor chyběla niternost, křehkost a vokální krása originálu.
A i když Doctor Victor řemeslo skvěle zvládají, jejich prezentace postavená na rockových klišé řadě lidí v publiku vadila. Adrian Smith a Richie Kotzen se svou kapelou naštěstí jasně ukázali, že pravé mistrovství nepotřebuje laciná gesta, ale schopnost předat publiku upřímnou radost z každého odehraného tónu.
Kotzen/Smith: 85 %
Lucerna Music Bar, 1. března 2026, Praha
Support: Doctor Victor
Setlist:
- Life Unchained
- Black Light
- Wraith
- Glory Road
- Hate and Love
- Blindsided
- Taking My Chances
- Outlaw
- Darkside
- Got a Hold on Me
- White Noise
- Scars
- Running
- Solar Fire
Přídavky:
- You Can't Save Me
- Wasted Years