Svérázná osobnost, dokonce jedna z nejoriginálnějších ve středoevropském prostoru, se tentokrát v devadesátiminutovém programu soustředila hlavně na písně z loňské desky Okna dokorán. Však také titulní píseň její koncert odstartovala a poslední píseň alba Podaj mi rúku patřila k vrcholům komorně působícího koncertu.
Ti, kdo tvorbu Szidi Tobias znají, potvrdí, že existuje nejméně pět důvodů, proč jít na její vystoupení, a všechny z nich její koncert bohatě naplnil.
- Okouzlující hlas. Lehce hrdelní, trochu nakřáplý, chvílemi mazlivý, chvílemi sexy. Hudební nástroj, který dovede přidat na důrazu i intenzitě. Přesvědčivý a jistý.
- Toho má Szidi Tobias na rozdávání. Je herečka, ale máme pocit, že nic nehraje. Září z ní kapka svérázu až potrhlosti, ale především pozitivní energie. Všetko zlé raz prejde, říká na konci vystoupení a vy jí to věříte jako kdyby kázala evangelium. Zhruba čtvrtina písní je v češtině – nechybí Na hotelu v Olomouci, kterou pro ni napsali Horáček s Hapkou, ale potěší české texty Petera Lipovského, které zpěvačka interpretuje s tak krásnou, jemnou češtinou, že jí může konkurovat jen stejně dobrý „slovenský češtinář“ Richard Müller. A pozor, k jejímu charismatu patří i gestikulace, hra rukou, která doplňuje emocionální sdělení písní.
- Písničky samotné. Všechny jsou o něčem, zachycují především stavy a nálady člověka střední generace a hudebně jsou roztaženy v obrovském prostoru mezi Buenos Aires a Jeruzalemem. Tango Na cestě s dominující rolí akordeonu by se určitě líbilo Astoru Piazzollovi a hebrejské Roš Chodeš má v sobě duchovní vyrovnanost hluboké víry. Uprostřed tohoto velkého kusu světa trčí její rodné východní Slovensko, průsečík kultury slovenské, maďarské, polské, ukrajinské, cikánské, židovské, ba i české. Takové prostředí skýtá obrovský zdroj melodických nápadů od něžně romantických songů na téma „ty a já“ po temperamentní romské vypalovačky, kterými v závěru svého vystoupení počastovala a dorazila už tak odvázané obecenstvo.
- Krásné texty. Okná dokorán jsou jich plné. Peter Lipovský byl opravdový básník, mistr intimity a nálad, ale i člověk, který byl schopen své Szidi napsat třeba také něco jako rebelující autoportrét: „Já nekradnem, neklamem a rovno stojím/ Tých příliš veselých sa celkom bojím/ Rodokmeň roviny renomé psanca/ Tancujem iba keď je mi do tanca.“
- Originální doprovodná kapela – violoncello, akordeon, saxofony, bicí, kontrabas a Milan Vyskočáni jako autor většiny hudby na akustickou kytaru a klávesy. Tvář typického vychodňárského šramlu, který je ale folklorním pouličním souborem stejně jako pop kapelou.
Szidi Tobias jsme vnímali jako jednu z možných nástupkyň královny československého šansonu Hany Hegerové, ale její koncert, stejně jako poslední deska potvrzují její originalitu a nezařaditelnost.
Szidi Tobias & Band
Okna dokorán
Letní scéna Vyšehrad
17. srpen 2025
Foto: Katarina Stone