Ostatně, i když je Horák generačně někde jinde, má s Mládkem mnoho společného. Je stejně tak zpěvákem jako bavičem a hudebně se vznáší ve stejných proudech tradičního jazzu, swingu, country, folkloru a dokonce i lidovky. Je podobně pečlivým sběratelem a tvůrcem sloganů – proto jsou jeho písně často velmi snadno zapamatovatelné. „Říkej lidem, co máš rád, že je máš rád,“ to je přímo esence toho, co má slogan mít. Horák má s Mládkem také podobné publikum – od desetiletých dětí po lidi těsně před penzí (chodili by určitě i penzisti, ale ti nemají na vstupné). Horákovi příznivci ale mají trochu jiný typový charakter – jsou to hlavně žáci a studenti. Když se zeptal, jestli jsou v sále i nějací učitelé, zvedl se neuvěřitelný les rukou. Aby ne, vždyť je jejich (neučící) kolega.
Specifickou vlastností Horákových písní je smysl pro humor. Zpěvák sází na ten druh, který je nejméně zraňující. Pozitivní, úsměvný a laskavý, neryje do lidí nebo jejich vlastností. Jsme takoví, jací jsme. Jako humorista je historkář a to funguje v Čechách nejlépe. Ne že by si nikdy nehrál se slovy jak je zvykem v angloamerické a francouzské kultuře, ale nejvíc mu zabírají příběhy nebo obrazy veselých a komicky trapných situací. Historky, i ty zpívané, navíc vyžadují stručnost, nesmí v nich být ani slovo navíc a pointa musí být úderná. A v tom přesně je Horákova síla.
Výrazným rysem Horákových písní je doprovod piána. Tím se liší od většiny písničkářů posledních generací, pro něž byla odrazovým můstkem kytara. Proto překvapilo, v kolika písních opustil svůj klávesový nástroj a sáhl také po doprovodné kytaře. Lehce tím ubral na originalitě, kterou za piánem má. Možná to bylo i tím, že v jeho kvartetu kytara chyběla – nahrazovaly ji housle.
Horák má ještě jednu zajímavou vlastnost, kterou navíc výrazně prezentoval při svém skoro dvouhodinovém vystoupení. Je mistrem duet. Několik jich předvedl i na tomto vystoupení. Potěšila spolupráce s Terezou Balonovou v písni V toleranci, kde vynikla něžná barva jejího hlasu. A zaujala samozřejmě jen před několika dny vydaná píseň Kde vlastně jsou s Katem. Ne že by rapoval nějak zázračně, Kato ho utřel jak ve studiové nahrávce, tak naživo, ale je to zajímavý a rozšiřující posun v jeho tvorbě. Ještě zábavnější byla dueta, která musel odzpívat sám, protože ti, co je s ním zpívali, jsou prý pořád ještě někde na dovolených. Bylo to srandovní, ale určitě ne směšné.
Horák se za poslední dobu výrazně posunul také v roli entertainera. Výrazně vyrašilo na povrch jeho charisma. Trochu ustoupil ze své původní masky Custera Keatona alias Friga, čímž přidal na bezprostřednosti komunikace s publikem. Dalo by se říci, že je víc sám sebou. Jeho prezentaci to výrazně prospělo.
Horák je zatím stále ještě ve věku, kdy mu školní humor, příběhy o mladistvém randění a veselé trapáky snadno uvěříme. Otázkou je, co bude skládat a zpívat ve středním věku. Ten přechod bude velmi zajímavý.
Malou zmínku na okraj koncertu si zaslouží také předskokan Rodan. Známe ho jak interpreta anglicky zpívaných skladeb a proto překvapilo, že zahrál (snad poprvé na veřejnosti) jen s kytarou čtyři své české songy. Ten folkový doprovod nebyl nejšťastnější, protože prozradil velkou spoustu nedokonalostí, ale ty se třeba příště za doprovodu celé kapely ztratí.
