I když koncert začínal v osm večer, už několik hodin před začátkem se u vchodu začaly seskupovat první hloučky fanoušků z celého světa. Neodradilo je ani chladné podzimní počasí. Všichni byli natěšení na jedinečnou událost. Pro nás fanoušky je totiž vydání nového alba svátkem – a jak lépe ho oslavit než intimním vystoupením milované kapely. Samotný koncert byl vyprodán během několika vteřin a není divu, že si tuto událost nenechali ujít ani Billie Joe Armstrong z Green Day nebo nepřehlédnutelný Boy George.
Troxy s kapacitou 3000 diváků se stal pro The Cure a jejich fanoušky na tři hodiny domovem. Při vstupu do sálu na vás dýchne atmosféra 30. let minulého století. A už je rovnou jasné, že do historie Troxy se zapíše i vystoupení The Cure. Od první chvíle bylo poznat i slyšet, že menší sály kapele více vyhovují. Čistý zvuk a podmanivé projekce dokreslovaly nádhernou atmosféru celého koncertu.
Hned úvodní Alone zavedla fanoušky The Cure do světa Roberta Smithe plného smutku a zklamání… jen těžko bychom hledali lepší úvodní skladbu. Můžete ji slyšet několikrát a stejně vás neomrzí.
Že nic není věčné, dokázal Robert Smith v písničce And Nothing Is Forever. I polární záře, která dokreslovala atmosféru, není tak silná a emotivní jako jeho hlas. V dalších dvou skadbách Warsong a Drone:NoDrone vyjadřuje Robert Smith svůj hněv a frustraci nad tím, kudy se náš svět ubírá.
I Can Never Say Goodbye patří k těm více emotivním skladbám. Truchlení nad smrtí bratra doprovází tóny klavíru v podání Rogera O'Donnella, který se vrátil po těžké nemoci.
Závěrečná skladba Endsong je pomyslným vrcholem celého alba. Odevzdaný Robert Smith se zpovídá, že už do tohoto světa nepatří… no hopes, no dreams, no world, i don’t belong here… a když nepláče Robert Smith, tak začne kytara.
Ucho fanouška? The Cure se vrátili s novým albem ke svým kořenům a navázali tak na úspěch alba Disintegration.
To byla nová deska. Po krátké pauze se potom kapela vrátila znovu na pódium, aby odehrála nejen největší hity své kariéry, ale i klasické skladby, které ke koncertům The Cure už jaksi patří. A nemohli začít jinak než majestátní Plainsong z alba Disintegration. V tomto duchu pak kapela pokračovala melancholickou Pictures Of You. Výběrem skladeb nikdo nemohl být nespokojen, každý si našel v bohatém repertoáru kapely to svoje. Zatímco nové album Songs of a Lost World vás nutí spíš k zamyšlení a poslechu, zbytek vystoupení vás nenechal na pochybách, že The Cure jsou výjimečnou koncertní kapelou.
První série přídavků byla věnována albu Seventeen Seconds. Kromě klasických hitů jako je Play For Today a A Forest, které roztancovaly publikum, zazněla po dlouhé době tajemná Secrets.
A nakonec došlo i na jejich největší hity jako je Lullaby, Friday I’m In Love či Close To Me. Celou show pak The Cure nemohli zakončit jinak než písničkou Boys Don’t Cry.
Resumé? The Cure jsou ve vrcholné formě, hlas pětašedesátiletého Roberta Smithe je neuvěřitelný a je více než jasné, že mají světu ještě co říct… Fanoušci ocházeli z výjimečného koncertu rozebraní na součástky. Řada z nich se slzami dojetí v očích.
