Kapela se pohybuje na scéně už přes čtrnáct let, její hvězda ovšem začala raketově stoupat před pěti lety, kdy našla svůj nejspíš definující zvuk. Po koketování s punk-rockem, emo muzikou a metalem se po neúspěchu alba Carry On Ronnie a spol. rozhodli, že se budou více soustředit na vydávání samostatných singlů, jimž dodají tu nejlepší péči – a to i v podobě velkolepých, přepálených a trikových videoklipů.
Úspěch písní jako Popular Monster, Watch the World Burn či Zombified byl ohromující. Nekompromisní a dravý mix metalcoru a rapu, v nichž se kapela nebála měnit jednotlivé styly během vteřiny, si získal mnohem větší popularitu než jejich předchozí tvorba. Když kapela letos v létě spolu s vydáním alba Popular Monster ohlásila po delší době evropské tour, brzy bylo vyprodané na většině míst. A to včetně Česka, kam kapela zavítala vůbec poprvé. Lístky do O2 Universa zmizely během pár hodin a zájem byl tak enormní, že se FiR nakonec vrátí 28. listopadu s nášupem. Pokud jste doteď váhali, zda si na tuhle drsnou partičku zajít, neměli byste už přemýšlet ani vteřinu a jít.
Že se bude jednat o hodně povedený večer, naznačili už předkapely Sleep Theory a osvědčení rap rockeři Hollywood Undead. Jejich show je sice už po letech trochu ohraná a dalo by se říci, že předvádí se svými vtípky a hrátkami s publikem pořád to samé, jejich hity ovšem stále mají dostatečný drajv a rytmus na to, aby postupně se naplňující Universum správně rozehřáli. Bylo to zkrátka fajn, ale všichni už stejně napjatě čekali na příchod metalcorového démona.
Jakmile se v půl desáté v hale konečně zhaslo a rozeznělo se intro v podobě Highway to Hell, dav začínal být u vytržení. Už úvod, během něhož jsme na velké obrazovce sledovali, jak jde skupina ze zákulisí na stage, vtipkuje a probíhají jejich koncertní rituály, jasně ukázal, že tady se budou muzikanti snažit publiku přiblížit, co nejvíce to jde. Což se během následujících zhruba sedmdesáti minut potvrdilo. Už během temného a atmosférického úvodu s písní Prequel, v níž frontman ihned naplno prokázal své rapové schopnosti, se dostával dav do extáze.
Po explozivním nástupu následující pecky Zombified, která se neobešla bez obligátních plamenů (ty byly ostatně k vidění po většinu setu), už celá hala řvala nadšením a zvedla se i značná část sektorů na sezení. Skupina začala svůj set dravě a na plný plyn, energie pak začala proudit celým sálem, který nadšeně řval, zpíval, skákal… a začal být čím dál okouzlen charismatem a aurou Ronnieho Radkeho.
Zpěvák a jediný původní člen skupiny je ovšem dost kontroverzní osobou. V minulosti dostal podmínku za spoluúčast na vraždě a trest ve vězení si odseděl i kvůli svým dalším přečinům, poté byl obviněn z domácího násilí. Na sociálních sítích nejde pro ostrá slova či pikantní názor daleko. Právě jeho prezentace věčně naštvaného týpka se vší jeho agresí a syrovou energií ovšem fanoušky tolik fascinuje. A velmi brzy si díky ní omotal kolem prstu celou arénu.
Ronnie, jenž se pohyboval celou dobu na vyvýšeném pódiu a zbytek skupiny mu dělal vzadu tak trochu křoví, sice neukázal své hojně potetované tělo, ale celou dobu nadšeně poskakoval, pohazoval s mikrofonem a naplno ukazoval své rapové i metalové kvality. Zatímco publikum nasávalo jeho drsný styl, on naopak s každou další písní čím dál víc přijímal bezbřehé nadšení českých fanoušků z toho, že svůj idol mohou konečně vidět naživo. Několikrát během večera dal tedy kromě své image drsňáka na odiv i pokornější a vděčnější stránku a při závěrečném potlesku dokonce přiznal, že má v očích slzy.
Skupina se ve svém setu zaměřila samozřejmě hlavně na songy z nejnovějšího a nejnadšeněji přijatého alba, nezapomnělo se ovšem ani na emo začátky a nemohly chybět písně jako The Drug in Me Is You či Just Like You. Ronnie dokonce zavzpomínal na své dřívější působení v Escape the Fate písní Situations. Největší ovace ovšem stejně sklízely písně z nové desky, v níž se hoši nebáli míchat žánry a ve svém nekompromisním stylu jít až do naprostých extrémů. Toho jsme byli svědky i v Praze, kdy po country songu All My Life přišla finální úderná jednotka v podobě těch nejtvrdších a nejříznějších skladeb jako Popular Monster, Ronald či závěrečné a opulentní Watch the World Burn, před níž Ronnie přivítal už totálně vyšťavenou a upocenou halu do svého kultu.
Zpočátku setu sice skupina, zejména ve svých raných skladbách, bojovala s nevyrovnaným zvukem, kdy zpěvák nebyl přes řvoucí kytary příliš slyšet, tato situace se ovšem s každou další skladbou lepšila a finální třetina už byla tím nejlepším metalcorovým peklem, jaké si mohli fanoušci přát. Radke dával během zpěvu čím dál více najevo svou syrovost i agresi a metalovou část závěrečného songu dokonce ve svém naštvaném rauši zopakoval. „Kdybych tohle každý večer nedělal, byl bych nejspíš ve vězení,“ glosoval Radke mezi písničkami. A téměř narvané O2 Universum mu nemělo problémy nevěřit. Falling in Reverse zkrátka plnili fanouškovské sny a Ronnieho užaslý i vděčný obličej v závěru dával naději, že je snad budeme vídat v Česku konečně častěji. Nejen za pár dní při pražském nášupu.
Hodnocení: 85 %
Falling in Reverse, Support: Hollywood Undead, Sleep Theory
22. listopad 2024, O2 Universum, Praha
