První song večera, Vyvolený, byl díky hře se stíny velmi efektním začátkem. Před strhnutím plachty, která oddělovala pódium od diváků, si osvětlovači pohráli se světly tak, aby publikum vidělo jen působivé siluety tanečníků. Po stržení plachty show se rozjela naplno. Bohužel jsem ale měla od začátku pocit, že slova jsou často zachumlaná, utopená až ztracená. Stála jsem na ploše vpravo od zvukaře. Pártlové nebylo úplně dobře rozumět ani při mluveném slovu.
Stage byla uzpůsobená tak, aby dávala co možná největší prostor tanečníkům a zpěvačce. Pro muzikanty byly vytyčené vyvýšené prostory po stranách. Fungovalo to velmi dobře, protože tanečníci měli dostatek prostoru na své choreografie a zpěvačka byla neustále ve středu pozornosti. Škoda jen, že se více nevyužívalo velké plátno za pódiem k zachycení zmíněných tanečníků, velká část choreografie byla z plochy obtížně viditelná.
Vzhledem k tomu, že se křtila zpěvaččina debutová deska První a poslední?, dorazilo několik hostů. Pártlová si společně s Monikou Bagárovou střihla duet Co bylo za nás. Bagárová zaujala především svými výraznými modrými flitrovanými šaty, co se týče zpěvu, tak ji Pártlová svým krásným plným hlasem rychle zastínila. Dalšími hosty večera byli Jiří Zonyga, se kterým zazpívala jeho píseň Týdny, nebo partner Martiny Pártlové Josef Vařeka s kapelou Koblížci. Desku pak zpěvačka pokřtila s dalšími hosty, herečkou Veronikou Arichtevou a hercem Karlem Zimou. Na pódium ji dále přišli podpořit také producenti Marcus Tran a Filip Vlček. Po samotném křtu koncert pokračoval koncert dál.
Diváci měli během večera možnost slyšet všechny písně z této desky. Jmenovitě bych vypíchla Když jdou holky ven, k níž byla vytvořená vtipná choreografie, která doprovázela text písně, nebo Sbohem, pa, šátečku. Kromě své tvorby ovšem nemohla Pártlová opomenout ani písně Čechomoru, s nimiž už několik let vystupuje jako host a byly zařazené určitě oprávněně.
Jeden z nejhezčích momentů pro mě však byla zpěvaččina píseň Modlitba pro duši, která je (jako jedna z mnoha) protkaná lidovými motivy a krásně tak na tvorbu Čechomoru navazuje. Pártlové tahle skladba neskutečně sedne a já si najednou uvědomila, že to byl opravdu nejhezčí moment koncertu. Myslím si, že nejen pro mě. Celou atmosféru skladby ještě dokonale dokresloval cimbál, který jen lidový motiv písně podtrhnul.
V Motlitbě je jednoduchost, u které není třeba sázet na vtipné texty. Zároveň dává Pártlové možnost otevřít hlas a nechat ho krásně vyniknout. To samé platí u Kapky, kterou zpěvačka show uzavřela v překrásném kostýmu v podobě rudých šatů, jejichž dlouhá sukně připomínala valící se vlny. S nimi si pohrávali přítomní tanečníci. Tenhle divadelní efekt, bude vždy krásná podívaná, a kdo se ho rozhodne využít, nemůže nikdy prohloupit. Úžasné, jemné, jednoduché.
Nyní se dostávám k tomu, co mi na koncertu trochu vadilo. Celá show byla skvělá, perfektní tanečníci, zábavné choreografie (často i s nějakým příběhem), zpestření večera v podobě několika hostů, hravé videoprojekce, zajímavé kostýmy, zazněly novinky z debutového alba, zazněly písně kapely Čechomor, Zonyga, Vařeka a Koblížci, Bagárová, Ruda z Ostravy… A jak to tak píšu, uvědomuji si, že se to nabaluje až moc. Chápu, proč se řada muzikantů snaží fanouškům připravit velkou spektakulární show. Ale zrovna v tomhle případě by stačilo trochu ubrat. Martina má neskutečný hlas, to je její síla. Vědí to i její fanoušci, kteří včera Forum Karlín zaplnili až po strop. A tak jsem zvědavá, jak si nakonec zpěvačka odpoví na otázku, kterou si klade v samotném názvu své první sólové desky. Já každopádně věřím, že poslední není, protože má velmi dobře nakročeno.
Hodnocení: 70 %
Martina Pártlová
Forum Karlín, Praha
7. prosinec 2024