Obrázek k článku NATVRDO: Chvála malých akcí! Kytarista Marilyna Mansona a Mötley Crüe míří do pražského klubu
| Lukáš Rešl | foto: Matt Wilson

NATVRDO: Chvála malých akcí! Kytarista Marilyna Mansona a Mötley Crüe míří do pražského klubu

Slyšet hudební legendy v klubech, do kterých se mnohdy vejde jen NĚKOLIK stovek fanoušků, bývá vždycky velkým zážitkem. Letošní květen jednu takovou vzácnou příležitost nabídne. Do Rock Café totiž míří kytarový pavouk John 5 – jeden z ikonických kytaristů své generace. Pražská zastávka tak pravděpodobně nabídne poslední a zároveň jedinečnou příležitost vidět Johna Loweryho doslova na pár metrů.

John 5 v Rock Café?! To zní trochu jako splněný sen všech velkých fanoušků Roba Zombieho, Marilyna Mansona nebo Mötley Crüe – všemi těmito projekty si John 5 prošel. Nicméně právě tento koncert zdaleka nebude týt z písní slavných rockových kapel a zpěváků. John 5 alias John Lowery přijíždí do Prahy se svou novou deskou Ghost, jež vyšla v říjnu minulého roku. A na tuhle šichtu zdaleka nebude sám, záda mu totiž bude krýt kapela The Creatures, s níž již roky spolupracuje. Akce, která se koná 27. května, slibuje našlapanou show plnou kytarových riffů a svébytných sól. 

John 5 

Sólo velkého hráče

Ačkoli je jasné, že John 5 vychází ze svých rockových kořenů, jeho nová sólová deska nenápadně ukazuje i prvky progresivních žánrů. Rodák z Michiganu jednoznačně dá na koncept a zejména výslednou atmosféru celé nahrávky, v čemž Ghost jednoznačně vyniká. Na této vypiplané desce najdete ambient, folk, rock, ale i country. 

Jedna z nejvýraznějších pecek je přesto v úplném úvodu alba a nese název Deviant. Skladbu dal John 5 dohromady s bubeníkem Stephenem Perkinsem a basákem Bryanem Bellerem (oba z The Aristocrats) a výsledek tedy opravdu stojí za to. Našlapaná deska, kterou jako by lehce projelo jedno obří a zběsilé kytarové sólo. To vše navíc stojí na zvláštním industriálním podkladu. 

John 5 je zkrátka úkaz, který se nebojí experimentovat a přitom být věrný svým kořenům. Inu, vidět tohoto chlapíka naživo v Rock Café?! To bude opravdu zážitek na celý život.

Slow Pulse 

Ponurý válec

O hardcorových Slow Pulse z Austinu se zatím příliš nemluví, ale to se může velmi rychle změnit. Tahle parta v čele s vokalistkou Brooke Hampton umí čím dál lépe pracovat se svým potenciálem, což potvrzuje nový song Hands of Manupulation. Ostrá skladba s dostatečně intenzivními breakdowny a nesmírně průraznými kytarami, to je současný hardcore, který ve světě čím dál více patří také dámským vokálům.

Hlas Brooke Hampton je položen hodně nízko, což kapele dodává ten správně ponurý charakter. A když se tento aspekt spojí s dostatečně houpavou peckou, jakou je Hands of Manipulation, hardcorový fanoušek plesá. Uvidíme, třeba brzy Slow Pulse vystřelí podobně jako v současné době stále oblíbenější Dying Wish. 

Plini 

Úchvatná jízda

Přiznávám, že Plini a jeho nová skladba An Unnameable Desire asi úplně do Natvrda nepatří, ale pro jednou si dovolím udělat výjimku. Tento australský kytarový virtuos, jehož repertoár je silně ovlivněn žánry, jako jsou progresivní rock, djent, math rock nebo i jazz fusion, patří mezi nejvýraznější tváře moderní kytarové hry, přičemž na jeho adresu nešetřil v minulosti chválou třeba slavný Steve Vai. 

An Unnameable Desire je velmi barvitou skladbou s dosti atmosférickým, až trochu postrockovým nádechem. Ryze instrumentální píseň má hodně zajímavé a nápadité přechody a dynamicky zajímavě skáče nahoru a dolů. V tomhle je ostatně Plini už roky absolutním géniem – s kytarou a efekty prostě umí navodit pořádně husí kůži. A to i naživo. Shodou okolností vystoupí už 9. května v pražském Paláci Akropolis.

Holding Absence 

Ty tvrdé písničky

Jako poslední tip nemůže chybět novinka velšských Holding Absence, kteří si svým emotivním post hardcorem získali přízeň fanoušků po celém světě. Nyní se připomínají prvním singlem po téměř tříleté tvůrčí odmlce, respektive po albu The Noble Art of Self Destruction (2023). A opět se trefují do černého.

Skladba Whisper of a Dream se pohybuje mezi emočně laděným hardcorem a alternativním rockem. Tematicky se opírá o osobní zranitelnost, přitom ale nesklouzává do klišé. Zároveň představuje tu silnou DNA kapely, tedy zvuk, který osciluje mezi tvrdými a atmosférickými refrény a naléhavými slokami. Kapela touto novou kapitolou ale dává také jasně najevo svůj posun k ještě většímu zvuku a celkové produkci. Jsem osobně moc zvědavý na novou desku, od Holding Absence můžeme rozhodně čekat ještě hodně velké věci.