Anna Vaverková s kapelou vystoupí 4. listopadu v brněnském Kabinetu MÚZ, o den později v Kafe v Kině ve Veselí nad Moravou a 7. listopadu v MeetFactory. Právě poslední zastávka slibuje prozatím největší show s rozšířenou kapelou a také jedinečnou příležitost opět vidět zpěvaččinu bývalou indie-popovou kapelu The Flavians, s ním vystupovala mimo jiné na festivalu Glastonbury.
Proč nesnášíte narozeniny?
To je dobrá otázka. Abych pravdu řekla, tak nevím. Kdybych věděla, tak bych snad našla řešení k tomu, abych je měla raději. Možná to je tím, že na sebe kladu přespříliš velké nároky, chci, aby ten den byl perfektní, ale jak zpívám, „bejt jen tak ráda je moc velkej tlak“. Vždycky si ten den nějak vysabotuju a je to se mnou prostě k nevydržení. Dřív, když jsem ještě neměla partnera a rodinu, tak vždy nejlepší narozeniny byly ty, kdy jsem se prostě někam sama na den vypařila a ani nikomu neříkala, že mám narozeniny.
„Anna Vaverková hledá krásu. Stojí za to se na tu cestu vydat s ní.“ Čtěte recenzi alba Krása.
Cokoliv, co není o mně. Možná i proto právě ty narozeniny nemám ráda. Upřímně jsem ani svou vlastní svatbu neslavila ráda, kvůli tlaku, že se kvůli vám někdo sjel na jedno místo. Mám ráda Vánoce, narozeniny ostatních lidí, výročí. Ráda vlastně slavím i jakýkoliv normální den. Když se něco povede, i když se něco nepovede, ráda se za to odměním něčím malinkatým, třeba kouskem dortu v cukrárně. Ale narozeniny, ty ne, ty nesnáším.
Byla to náhoda, že jste Jahody psala v jejich den, nebo jste si k nim chtěla dát dárek, i když je nesnášíte?
Nebyla to náhoda. Já právě doufala, že když si uděláme na moje narozeniny s manželem session ve studiu, tak to bude fajn. Že zkusíme udělat „easy going“ song a tím jako ten den bude hezký. Tím jako ty narozeniny budou fajn. Ale pak se to zase začalo všechno sypat. Já se právě vždy snažím naplánovat něco fajn, ale už nedokážu naplánovat, aby mi nebylo na prd.
Měla jste tenhle záměr – udělat pohodovou píseň – jen pro tuto skladbu, nebo je to období a týká se to současné tvorby obecně?
Já nevím. Uvidíme. Mám momentálně docela dost zápisků z mého procesu těhotenství, šestinedělí a raného mateřství. Ráda bych určitě nějaké své myšlenky a hudební nápady zpracovala, protože něco z toho ke mně stále promlouvá a mohlo by i k ostatním, ale teda úplně bezstarostné to není. Asi to bude prostě zase kombinace, kterou ráda dělám. Něco lehčího, něco těžšího. Zase taková mozaika. Uvidíme, co z toho vypadne. S miminkem je času málo, ale záznamů a nápadů mám nastřádáno už docela dost.
Jak se vlastně máte? Čím teď žijete?
Teď se mám unaveně. Vždy říkám, že se cítím jako po čtyřdenním fesťáku, jenomže ten fesťák už trvá sedm měsíců. Momentálně žiju mateřstvím.
Nevím, jestli to někoho pohorší, ale jeden z důvodů, proč jsem se rozhodla pro dítě, byl umělecký. Ano, teď sice na umění není zas tak moc času. Ale zajímalo mě, jak se změním. Jak se změní mé vidění a vnímání světa. Zatím musím říct, že velmi. Ale dál vám to povím asi až na příštím albu.
Listopadové koncerty mají dvě klasické zastávky (Praha a Brno) a mezitím Veselí nad Moravou. Je nějaký speciální důvod, proč právě tam?
Veselí nad Moravou je zastávka pod dramaturgií Vinyly, v rámci jejich průběžného festivalu. Jsem moc ráda, že přináší českou alternativní scénu do měst, kam by se jinak nedostala.
Do Prahy připravujete první vystoupení s rozšířenou kapelou. O koho se rozšíří? Chybí vám v běžné sestavě některé nástroje?
Ano, chtěla jsem udělat takový speciálnější koncert v Praze. Rozšíří se hlavně o čtvrtého člena, Eliase O. Graversena, který mimo jiné ten večer otevře koncert svým vlastním vystoupením. Elias je skvělý muzikant a hraje na všechno možné, navíc k tomu skvěle zpívá. Doplní nás tam, kde v triu nestačíme – klávesy, syntezátory, kytary, doprovodné vokály a tak. Pak se k nám ještě přidá Peter Mojzeš aka Hipox na housle. Hipox zaranžoval všechny smyčce do mých alb, tak bude super ho mít jako hosta v MeetFactory.
A jestli mi chybí v běžné sestavě některé nástroje? Záleží na tom... Ano, chybí, pokud bych měla hrát živě svou hudbu tak, jak byla nahraná, zprodukovaná, vydána. To momentálně bez backing tracků schopna nejsem. Také ale nejsem se svým hudebním projektem komerčně na takové úrovni, aniž bych po rozšíření mé kapely skončila v červených číslech. Takže vím, že nějaké stálejší rozšíření mé kapely pro další koncerty je bohužel nerealizovatelné.
Na druhou stranu, naše aktuální kapelní trio zní syrověji a víc klubově než v nahrávkách, a to mám na tom taky ráda. Že divák dostane nový prožitek, když nás vidí naživo. A mě to vlastně v tom aktuálním obsazení taky moc baví.
Znovu se zde sejdou The Flavians. Co nejsilnějšího jste s tou kapelou prožila?
Hrozně moc. Byli pro mě jako rodina. Od zkoušení ve Frank Zappa Straße v berlínském Marzahnu, kde jsme tradičně každou zkoušku slýchávali výstřely a následné sirény policejních aut. Naši sousedi ve vedlejším vchodu v komplexu zkušebny byli feťáci vynášející kýbl plný svých výměšků. Očividně tam žili.
Stále mě fascinuje, s jakým zapálením a drivem jsme věci dělali. Včetně našeho manažera Antona. Na Reeperbahnu jsme odehráli za jeden den asi pět koncertů, nedošlo nám, že když budeme běhat celý den od rána do večera přecpaným Reeperbahnem s nástroji v rukách, abychom stihli naše koncerty, tak nebudeme mít ani chvilinku, abychom se třeba najedli. Dehydrovaní a extrémně hladoví a asi i s nějakým jemným úpalem jsme pak odehráli poslední výstup, kde nám ke hraní nabídli víno. Nějak nám nedošlo, že když v tom rozpoložení těla řekneme na víno ano, naše vystoupení asi nebude úplně „tight“.
Glastonbury bylo taky hodně silné vystoupení, jedno z nejsilnějších určitě. Vede se k tomu další historka, kdy náš baskytarista Tom zapomněl svůj pas a už jsme byli na autobahnu do Hamburku, abychom tam stihli koncert, než pak pojedeme dál na Eurotunel do Anglie.
Dalším hodně silným zážitkem bylo předskakování Catfish and the Bottlemen. Nikdy jsem od té doby už nezahrála před tolika lidmi. Je to šílené, jak tak obří dav, čítající tisíce lidí, reaguje.
Proč vlastně není aktivní dodnes? Můžou se kromě tohoto malého reunionu ještě vrátit?
Oficiálně říkám, že hlavní zásah do existence kapely měla pandemie, což je pravda, ale druhá strana mince je samozřejmě nějaká politika v kapele.
Od začátků až do prvního alba to vše vedl můj nynější manžel Liam, a tahoun byl taky manažer Anton. Myslím, že ho přestalo bavit, že to musel celé táhnout on a ostatní se s tím projektem spíš tak vezou. On měl vždycky hlavní vizi. Problém pak nastal, když se tam začaly kopat další tři vize, které se nesešly. A když už došlo k nějakému kompromisu, tak tam pak už nikdo neměl ten dostatečný drive to dostat dál. Kapely jsou v tomhle složité. Asi souhlasím s tím, že úplná demokracie v kapelách prostě nefunguje. Musí tam být ten kapelní lídr s právem veta, ten tahoun celého projektu a vize, jinak se to rozsype, jako se to sesypalo u nás. The Flavians se už nevrátí. Leda že by si nás někdo objednal na nějakou soukromou akci, ale jinak to nevidím.
S klukama ale máme dobrý vztah. Vždy, když se sejdeme teď „po“ The Flavians, tak je to skvěle strávený čas, skoro i lepší než za dob, kdy jsme se ještě snažili ten projekt nějak udržet, a naivně doufali, že se to všechno třeba vrátí zpátky.
Seznamte se
S berlínskou indie popovou kapelou The Flavians vystupovala Anna Vaverková na festivalu Glastonbury a předskakovala kapele Catfish and the Bottlemen. V roce 2022 vydala EP Roztomilá Holka, za které byla nominována na ceny Anděl, Apollo i Vinyla. Za debutové album Pozdravy z polepšovny pak první dvě jmenované ceny získala. Loni vydala album Krása, o jehož vzniku hovořila v tomto rozhovoru pro Headliner.