Julian před přesídlením do Brna většinu svého dospělého života prožil v Gratzu a hrál tam v nespočtu kapelách. Jak mi řekl, zájem o Českou republiku v něm začal narůstat, když se v březnu 2019 na koncertě v Kroměříži setkal s brněnskou noise rockovou skupinou sinks. „Hrál jsem na bicí v kapele Dead End Friends a jedna zastávka našeho vůbec posledního turné vedla přes Českou republiku. V Kroměříži jsme se sinks sdíleli pódium. Hodně jsme si padli do oka a večer jsme udělali šílený mejdan. Potom jsme zůstali v kontaktu, často jsem jezdil do České republiky, začal jsem chodit s Vendulou Purkyšovou, a když mi skončila nájemní smlouva na byt v Gratzu, přestěhoval jsem se do Brna do bytu 3+1 s dalšími pěti lidmi, aniž bych o tom moc přemýšlel,“ řekl mi kdysi.
Song Easy z debutového alba.
Julian vždy doma nahrával demosnímky pro kapely, ve kterých působil, ale také vlastní jamy a nápady na songy. S těmi ale původně neměl v úmyslu jít na veřejnost a někomu je ukazovat. Když však začala pandemie, rozhodl se svůj sólový projekt posunout na další úroveň. „Rychle jsem přišel na to, že nahrávat vlastní hudbu, hrát na všechny nástroje (s výjimkou několika basových linek, na nichž se podílela Vendula) a dělat si veškerou produkci sám a nemuset o tom diskutovat s ostatními členy kapely je něco, co mě opravdu baví,“ vysvětlil mi Julian.
Výsledkem této jeho práce bylo vydání eponymního debutu v roce 2021. Jednalo se o album vzpomínek na vyhasínající mládí a západy slunce nad hlavami lidí, kteří hledají uklidnění v neklidném světě. Hudebně lze album označit jako pseudopop, který svým uvolněným vibem a lo-fi chytlavou melodičností připomíná třeba Maca DeMarca a který má neobyčejnou sílu. Jedná se o hravé album vyznačující se rozladěnými kytarami, dojemnými zpěvy a citlivým přístupem ke zvuku. Čiší z něj pravdivost a autenticita a ryzí láska k hudbě. Jako hlavní téma se jím táhne téma psychického zdraví, nejistota a smutek. Jak říká Julian: „Není to koncepční album, ale pokud se zaposloucháte, najdete spoustu témat, která nás provázela celý rok před jeho vydáním.“ Tato témata se však Julianovi na albu podařilo přetavit v jakousi ironickou radost.
A radost je cítit i z koncertní prezentace songů, pro něž Julian sestavil kapelu, kterou původně tvořili Antonín Mika (kytara) a Vendula Pukyšová (basa) ze sinks a Peter Kušírik z True Fir, jehož však posléze za bicími vystřídal Erik Hajtmánek. „To, že jsou Vendula a Antonín ochotní být mou doprovodnou kapelou, je prostě skvělé. Neděláme raketovou vědu ani nehrajeme opery, ale jejich orchestrace i těch poměrně jednoduchých písní je obrovská zábava. Myslím, že je baví stejně jako mě převádět moje nápady do něčeho, co můžeme společně hrát. Kromě toho, že jsou to úžasní hudebníci, kteří se s chutí učí linky, co jsem doma nahrál, dodávají celému zážitku kromě hudby také barvu,“ říká Julian. A já musím potvrdit, že naživo je to opravdu zážitek. Kdykoli zajdu na jejich koncert, dostane mě, s jakou radostí hrají, jak si to užívají a jak se ta radost přirozeně přenáší na posluchače pod pódiem a nutí je k úsměvu. Něco takového člověk nezažívá často.
V podobném hudebním duchu jako debutové album se nesla i druhá nahrávka, kterou bylo šestipísňové EP nazvané Bear Tape Vol. 1 vydané v dubnu letošního roku. Jeho druhá část Bear Tape Vol. 2 by měla být v době, kdy tento text čtete, už venku. Kazety s ní vychází v limitované edici. Jako ochutnávku Julian vypustil malé lyrics video k songu Wants to Die, o němž na svém profilu napsal: „Ve videu je taky vidět jedno z mých oblíbených míst, které jsem nikdy nenavštívil, letecké muzeum ve Vyškově. Trochu se tam bojím jít, ale v podstatě pokaždé, když kolem něj projíždíme, říkám, že bych si fakt chtěl sednout do jednoho z těch migů, co tam mají zaparkované.“
O tom, že Julian je na tuzemské scéně aktivní nejen v oblasti své autorské tvorby, svědčí i řada nahrávek, pod nimiž je podepsán jako producent, a skutečnost, že začal hrát na bicí s uherskohradišťským písničkářem, který si říká Hello Incognito. V oblasti nahrávání a produkce se letos realizoval například na novém albu sinks, které už brzy vyjde, nebo na albu pražské kapely Patole. V současné době pracuje na deskách kapel Mjav a Lebanon. „Nahrávání a produkce mi dělají obrovskou radost. Miluji hudbu a práci na ní. Miluji i její technickou stránku a jsem také závislý na nahrávací technice. Ale hlavní motivací je pro mě poznávání nových hudebních přátel a sdílení tvůrčího procesu,“ prozradil mi Julian.