Marjari se sice v silné konkurenci do oné padesátky nedostala, ale mě to album zaujalo, takže jsem čekal na příležitost zajít si na její vystoupení, abych zjistil, jak to bude znít naživo. Příležitost se mi naskytla 13. května, kdy společně se svojí kapelou přijela do Brna zahrát na příjemný nový festiválek V sadě skví. A povedlo se to.
Martina Činátlová je z Českých Budějovic a od dětství navštěvovala hudebku a věnovala se hře na kytaru. Teprve před dvěma roky, ve svých dvaceti čtyřech letech, zkusila během covidových lockdownů složit nějakou vlastní písničku. „Upřímně jsem od toho neměla nějaké velké očekávání. Nikdy jsem vlastně neměla ambice tvořit vlastní muziku a veřejně vystupovat. V době covidu jsem hodně času trávila doma s kytarou a looperem a vymýšlela melodie,“ popisuje Martina začátky své tvorby. „Vznikly z toho první písničky, které vyšly v roce 2021 na EPčku Let’s Ride. Potom se to však na sebe začalo poměrně rychle nabalovat.“
Martina nejdřív vystupovala sama, jen s kytarou a looperem. Ale po vydání EP si našla spoluhráče a postavila tříčlennou kapelu. „Finance na vydání jsem vybírala prostřednictvím crowdfundingové kampaně a chtěla jsem udělat jeden speciální koncert s kapelou jako překvapení pro lidi, co mi přispěli. Oslovila jsem tedy kamaráda bubeníka Ondřeje Škocha, ke kterému se posléze přidal basák Vlasta Nohejl. A po tom koncertě už to tak zůstalo,“ popisuje Martina.
V počátcích své tvorby se Martina nechala inspirovat berlínskou písničkářkou Alice Phoebe Lou, kterou si v té době pro sebe objevila, a obecně výraznými písničkářkami nebo i kapelami, které staví na výrazném ženském zpěvu. Jak ale dodává, postupem času se i její hudební vkus trochu posunul. „Poslední dobou hodně poslouchám Maggie Rogers a takové trochu popovější věci,“ říká. Tak uvidíme, jestli se tento posun promítne i do nových písniček, které aktuálně skládá.
Svoji dosavadní tvorbu zaznamenala v loňském roce na debutovém albu Hey Girl, na němž již její kytaru a zpěv doplnili oba spoluhráči. Na rozdíl od EPčka je album zvukově pestřejší a těch devět songů, které obsahuje, přináší řadu různých nálad a atmosfér, aniž by však hudba ztratila cokoli z toho, na čem byla od počátku postavena. Stále stojí na vrstvách kytarových sekvencí a zejména na jejím ryzím, podmanivém a křehkém hlasu. A na intimitě a autentičnosti sdělení v textech. Rytmika obou pánů toto všechno pouze účelně doplňuje a obrazy obsažené v písničkách opatřuje decentním rámem. A jak jsem si mohl ověřit, tak i naživo se ta muzika příjemně poslouchá.
Marjari svojí hudbou a svými písničkami, jež dovedou pohladit na duši i přimět k zamyšlení, neoslovila jen mě, ale i posluchače Rádia Wave, kteří ji vybrali jako vítězku letošního ročníku hitparády neobjevených Startér.
Na holku, co si začala brnkat na kytaru u studia na vysoké škole, je to slušný výkon. Mezitím stihla dostudovat a začala pracovat jako učitelka v mateřské školce. Nemohl jsem se jí tedy nezeptat, jaké má dnes vlastně hudba v jejím životě místo. „Práci ve školce mám moc ráda, naplňuje mě. Ale poslední měsíce a týdny pociťuji, že v hudbě se realizuji mnohem víc. Možná jsem s tím mohla začít dřív než v tom covidu,“ odpovídá. Určitě si ji najděte na některém z letních festivalů. Třeba na Besedě v Tasově to určitě bude stát za to.