Kvůli tomu soundu jsme je v loňském roce zařadili mezi 50 nadějí tuzemské hudby a mohli si zahrát na jednom z našich Pontonů. Atomy Nevadí patří k těm mladým formacím, jejichž vývoj nebyl ani rychlý, ani přímočarý. Z jejich hudby je znát, že si svou současnou podobu museli odžít a poctivě odpracovat.
Jejich příběh začal už na gymnáziu v Litvínově, kde se setkali dva zdánlivě nepravděpodobní spolužáci, skejťák Filip Červenka (baskytara, zpěv) a „šprt“ Jan Procházka (kytara). Každý z nich se od spolužáků vymezoval po svém, ale spojila je hudba.
Zpočátku šlo spíš o nesmělé jamování než o jasnou kapelní vizi. Jádro Atomů se zformovalo ve chvíli, kdy se k nim s druhou kytarou přidal společný kamarád Martin Švarc. První roky byly spíš hledáním než systematickou prací. Písničky vznikaly živelně a kapela se dlouho potýkala s absencí stálého bubeníka. Po přesunu do Prahy přišla přirozená krize i proměna. Kapela přišla o tehdejšího bubeníka a situaci vyřešila zdánlivě provizorně. Martin se začal učit na bicí. Ukázalo se však, že šlo o klíčové rozhodnutí. Sestava se ustálila ve tříčlenném formátu, srovnala se lidsky i hudebně a mohla začít znovu, tentokrát vědoměji. Kapela začala víc koncertovat, sbírat zkušenosti a postupně čistit svůj hudební výraz.
Důležitým krokem bylo vydání prvních singlů Strom a Obličej v roce 2022, které naznačily směr, jímž se kapela hodlá ubírat, a otevřely jí dveře ke koncertům i dalším spolupracím. Skutečný posun ale přišel až s debutovým EP Přibližovadla ze začátku roku 2025. Na nahrávce kapela spolupra-
covala s producentem Nikolou Šolajou, známým mimo jiné ze spolupráce na albu Díky včely zpěvačky Kvietah.
Díky crowdfundingové kampani si mohli při nahrávání dovolit luxus času, detailní přípravu a důraz na zpěvy, které Filip považuje za klíčový prvek kapelního zvuku. EP se setkalo s velmi pozitivní odezvou a Atomům přineslo nejen větší zájem promotérů a dalších kapel, které je začaly zvát na společné koncerty, ale i pocit, že jejich hudba začíná fungovat mimo okruh přátel a rodiny. Zajímavostí je, že v jedné z pauz mezi nahráváním EP si Nikola sedl za klavír a zkoušel zahrát píseň Plíseň. Dal to v trochu melancholičtější a temnější náladě. Filip se přidal se zpěvem a vznikla z toho obnažená křehčí a melancholičtější verze tohoto songu, kterou kluci vydali jako bonus k EPčku
pod názvem Plíseň vol. 2.
Hudba Atomů stojí na pomezí alternativního a indie-rocku, ale nenechává se svírat žánrovými škatulkami. Kytary umí být melodické i syrové, rytmika nenápadně pracuje s dynamikou a skladby často staví na postupném vrstvení nálad spíš než na okamžitém refrénu. Kapela se nebojí ticha, zpomalení ani drobných aranžérských odboček, vokálních harmonií nebo jemných psychedelických ploch, které nepůsobí jako ozdoby, ale jako přirozená součást hudebního vyprávění. Texty jsou psané výhradně česky a bez alibi. Filip se neskrývá za angličtinu ani za prázdné metafory. Píše o drobných frustracích, každodenním rozkladu i tiché touze po změně. Celek může místy připomenout rané Tata Bojs nebo Vypsanou fixu, ne však nostalgicky, ale způsobem práce s jazykem a civilností výrazu.
Do budoucna mají Atomy Nevadí jasno. Pracují na debutovém albu, chtějí dál posouvat svůj zvuk, zachovat jeho syrovost, ale zároveň ho zpřesnit a prohloubit. A hlavně zůstávají u češtiny, ne z pózy, ale z přesvědčení, že právě mateřský jazyk jim umožňuje být nejupřímnější. Právě v tom dnes Atomy Nevadí dávají největší smysl. Nejsou kapelou rychlého hypu ani generačního manifestu. Spíš dlouhodobým projektem, který roste z konkrétní zkušenosti a dokáže ji přetavit v písně, jež fungují i mimo vlastní bublinu. Pokud bude jejich další vývoj stejně trpělivý a soustředěný jako doposud, může se z nich stát kapela, která na české scéně vydrží hodně dlouho.