Atmosféra mezi fanoušky nebyla napjatá ani tak z očekávání vystoupení amerických Avenged Sevenfold, jako spíš z lehkého nepochopení jejich zařazení na vrcholný slot festivalu. A přestože jejich umístění mohlo někomu připadat odvážné, A7X mají co nabídnout. Nejsou to jen obrovská čísla na streamovacích platformách, ale především fakt, že jejich hudba ovlivnila celou generaci mileniálů, kteří na jejich tvorbě doslova vyrůstali.
Dalo by se očekávat, že jejich set bude hlavně o nostalgii. Ale omyl – byl mnohem víc než to. Už první dvě skladby z aktuální desky Life Is But a Dream byly naprosto precizní. Zvukově tak dokonalé, že chvílemi působily jako playback. Naštěstí tomu tak nebylo. Jakmile přišla na řadu nesmrtelná Afterlife, s drobnými chybkami v živém provedení, bylo jasné, že kapela hraje opravdu naživo.

Jedinou věc, kterou bych si dovolil zkritizovat, byla kukla na hlavě frontmana M. Shadowse během úvodní skladby. Mám pocit, že podobné prvoplánové rekvizity už patří spíš do minulosti. Ale pokud jde o vizuální nápady, smekám pomyslný klobouk před projekcí, která byla nejen na pódiu, ale i na LED stěnách po jeho stranách. Díky tomu se vystoupení Avenged Sevenfold stalo nejen hudební, ale i vizuální show na úrovni světových standardů.

Superlativa nekončila ani s průběhem koncertu. Setlist byl šikovně poskládaný tak, aby uspokojil jak nostalgiky, tak fanoušky nové tvorby. Nechyběla emotivní vzpomínka na The Reva během skladby So Far Away, což byl jeden z mnoha návratů ke starším albům. Publikum si mohlo vychutnat klasiky jako Hail to the King, Unholy Confessions nebo velkolepé finále s A Little Piece of Heaven. A právě při této skladbě jsem si v duchu přál ohňostroj – a přání mi bylo splněno.

Kapela si zaslouží uznání nejen za perfektní hudební výkon, ale i za přirozený a uvolněný projev. Jejich komunikace s publikem byla energická, plná šťávy a především neokázalá. Nechyběl ani slib brzkého návratu do České republiky, což si fanoušci odnesli jako sladkou tečku za fantastickým vystoupením.
Avenged Sevenfold ukázali, proč stále patří mezi špičku žánru. Z nostalgie udělali přednost, ze své současnosti dokázali vytvořit působivý zážitek a na Rock for People se zapsali jako headliner, na kterého se bude vzpomínat.
