Nezáleží, zda šlo o koncerty u nás, v zahraničí, na festivalech, pod širým nebem, v hale, nebo malém klubu. Každý z redaktorů Headlineru viděl a zažil něco trochu jiného. Akce v následujícím výčtu nám ale z nejrůznějších důvodů utkvěly. A na čem se shodlo nejvíce z nás? Že takovou show, jakou předvedli Muse na Rock for People jen tak nezapomeneme.
Koncert roku 2023: Muse na Rock for People
Definice dokonalého festivaloveho headlinera. Muse se na Rock for People vrátili podruhé a nemělo to jedinou chybu. Jejich koncert patřil k vrcholům české festivalové historie. Když festival uzavřeli, šlo by sepsat 1975 důvodů, proč jsou Muse nejlepší kapela na světě. Skupina, od které by se všichni Machine Gun Kellyové planety měli učit a jež zastínila i parádní Slipknot. Nostalgie a dojetí. Důkaz, že některá jména nejsou na plakátech největším písmem pro nic za nic. (Připomeňte si recenzi koncertu.) – Šárka Hellerová
V loňském roce jsem navštívil řadu koncertů a festivalů a shlédl hodně výborných vystoupení, je tedy hodně těžké vybrat to úplně nejlepší. Nakonec jsem se rozhodl pro koncert kapely Muse na festivalu Rock for People a to ze dvou důvodu. Tu kapelu mám moc rád, a ještě nikdy jsem ji nezažil naživo, takže to byl v podstatě splněný sen. A ten koncert, umocněný atmosférou festivalu, předčil moje očekávání a zařadil se mezi nejlepší, co jsem kdy zažil. Muse byli prostě neskuteční! – Marek Reinoha
Už ani nevím, kolikrát jsem Muse viděl naživo. Není sporu o tom, jak dobře hrají. A že jejich hudba na pomezí pompézního kýče a virtuozity je stvořena pro velká pódia. Od koncertu na Rock for People jsem čekal jejich standard, i protože poslední album mě nijak zvlášť nenadchlo. Když jsem na jeho konci hulákal jak přiblblo všechny refrény i kytarové vyhrávky, musel jsem zkonstatovat, že takovýhle opulentní balíček hudební i vizuální show umí dát i v dnešní době dohromady málokdo. A ještě k tomu na festivalu. Zkrátka Muse mě zase dostali. A pozor, to jsem nic nepil! - Honza Vedral
Výběr z redakčního best of 2023
Hudba nejsou závody. V jednotlivých kategoriích jsme se proto rozhodli vyhlásit vždy jednoho interpreta a počin, na kterém se nás shodlo nejvíc redaktorů Headlineru. A v následujících tipech především brouzdáme na osobní vlně zajímavostmi napříč žánry. Řadíme je abecedně a za poslech stojí všechny.
Benjamin Clementine - Prague Sounds, Praha
Úvodní večer festivalu Prague Sounds a Benjamin Clementine v Dvořákově síni Rudolfina. Samorost a vlastně trochu podivín z Londýna naživo dává vzpomenout na roky strávené buskováním v Paříži a hutné skladby prokládá vtipy. Několikrát v průběhu koncertu odstoupil od klavíru a nejisté publikum nechal zpívat. Večer končil asi pěti minutami, kdy všichni polohlasem pěli ve zhasnutém sále verše z kompozice I Won’t Complain: „Spím, usmívám se / Kráčím, pláču“. To finále mi zní v hlavě tak často, až mám občas pocit, že tam sedím dodneška. – Ondřej Horák
Tip: Připomeňte si náš rozhovor s Benjaminem Clementinem.
Botch v Kolíně nad Rýnem, 14. 6. 2023
Skvělých koncertů bylo letos hodně. Výjimečný byl Steve von Till na Točníku. Ale i tak největší zážitek byli Botch naživo. Kapela, která v devadesátých letech umetla cestičku metalcoru a která se rozpadla už v roce 2002, oznámila comeback a tenhle koncert byl přímo zničující. – Radek Pavlovič
Calin a Viktor Sheen v O2 areně
Do titulku recenze jsem napsal trochu dvojsmyslně Podvod na diskotéce? Ale to byla jenom narážka na nedvědovskou coververzi, která během večera zazněla. A mimochodem patřila k nejslabším momentům koncertu, který ukázal jak velký je v případě Calin a Sheen český rap. Nepatřím do jejich cílovky, ale musím uznat, že to byla show úplně jiného druhu. Vizuálně dotažená, dramaturgicky vymyšlená a hlavně s perfektní atmosférou, která ukázala, že o tom, co chtějí, si posluchači nakonec vždycky rozhodnou sami. A žádný z teoretiků v různých podcastech, na sociálních sítích ani učeně znějících článcích o gatekeepingu s tím nic nesvede. Stačí chvíli koukat do safíru... - Honza Vedral
Cat Stevens na Glastonbury
Mně se nestává, abych na koncertě usedavě plakal. Vlastně si ani nepamatuju, že by mě v dospělosti na živém koncertě tak přemohly emoce. Na tenhle výlet budu jistě vzpomínat do konce života. – Dany Stejskal
Tradicí Glastonbury se během let stalo vystoupení hudební legendy v čase nedělního odpoledního čaje. Loni na pódium s nebývalou pokorou, a dokonce snad i obavami přišel jeden z nejpoetičtějších britských písničkářů Cat Stevens, který si už řadu let říká Yusuf. Koncert odezpíval pevným hlasem, přesto byl plný křehkosti, stejně jako jeho písně. Nikdo letos nevystihl ducha Glastonbury tak dobře jako on, když mluvil o míru a pak zpíval předělávku Here Comes the Sun od George Harrisona. „Můžete se přít nad filozofickými otázkami. Ale nemůžete se přít nad dobrou písničkou,“ vysvětloval kdysi Cat Stevens sílu, kterou v sobě skrývá jedině hudba. Při závěru s Wild World a Father and Son se jeho slova dokonale naplnila. –Honza Vedral
Distant v Rock Café
Jedním z vrcholů loňské klubové sezóny pro mě bylo vystoupení holandské deathcorové sebranky Distant, která v pražském klubu Rock Café rozpoutala hotové peklo. Samozřejmě, v tom dobrém slova smyslu. S otevřenou pusou jsem po celou dobu koncertu sledoval, jak kapela s absolutní lehkostí jela jeden těžký riff za druhým, zatímco v pozadí jí sekundovaly ďábelské samply. Atmosféru, kterou si představíte snad jen v samotném pekle, navíc podpořil i velice slušný zvuk v klubu. Místy jsem byl doslova paralizovaný touhle nadpozemskou show, u které jsem měl pocit, že ji snad ani nedělají lidé. – Lukáš Rešl
Elton John na Glastonbury
Koncertů, ze kterých jsem v roce 2023 odcházela s pocitem, že život umí být dokonalý, bylo letos několik a díky za to jejich protagonistům i promotérům. Poslední koncert Eltona Johna v Británii na Glastonbury byl pro mě ovšem zážitek mimo kategorie. Kombinace první návštěvy legendárního festivalu, historické hudební události, celoživotní poctivé práce a talentu Reginalda Kennetha Dwighta, jeho rozhodnutí odejít ze scény, dokud je při síle, a víc než sto tisíců Britů v publiku vytvořila synergii jejímž výsledkem byl výlet do vesmíru. – Šárka Hellerová
Když hrál Elton John kdysi své první koncerty v americkém klubu Troubadour, novináři psali, že se nad klavírem doslova vznášel. Koncertem na Glastobury – svým údajně posledním na domovské půdě – a zvláště jeho dechberoucím koncem vznesl do vzduchu čtvrt milionu lidí. - Honza Vedral
Tip: Přípomeňte si recenzi celého koncertu Eltona Johna.
Ewa Farna v O2 areně
Třicet tanečníků, devítihlavý sbor, akrobati, kapela, lidoví muzikanti, pěvečtí hosté, velkorysé projekce, skeče, ohně, bazén na pódiu, prank na Jaromíra Jágra i zážitek mezi nebem a zemí s Davidem Stypkou… Ewa Farna ve vyprodané O2 aréně předvedla spektakulární show, na které se nešetřilo. A k tomu opravdu skvěle zpívala. Takhle má vypadat a znít současný pop a je skvělé, že tu máme zpěvačku, která jej tímto způsobem dokáže předvést. – Honza Vedral
Måneskin v O2 areně
Jsou mladí, energičtí, hot, mají neskutečný šmrnc, šťávu, výborné songy a skvělého frontmana. Velmi povedená je i jejich letošní deska a naživo to prostě umí rozjet jako málokdo. Na první místo bych spolu s nimi dala ještě úchvatné show Muse a Slipknot na Rock for People. – Liv Boková
Tip: Připomeňte si recenzi koncertu, na krterém si Maneskin zotročili Prahu.
Severní nástupiště na Severním nástupišti na Smíchově
Severní nástupiště zahráli na Severním nástupišti Smíchovského nádraží krátce před jeho stržením. Stáli pod železným mostem, který spojoval Sherwood „na špatný straně řeky“ a zem nikoho, respektive kus městské dálnice. Kolem kapely narostl hrozen lidí, hudbu často nebylo moc slyšet, zase hráli bez aparátu. Nejlepší rozloučení s místem, na který nikdo nechodil. – Ondřej Horák
The Hives v Lucerně
Jeden z těch koncertů, kdy člověk odchází šťastný, propocený durch a s očima navrch hlavy z toho, čeho byl svědkem. V reportáži jsem remcal, že hráli jenom hodinku, ale musím uznat, že bušit do toho s takovou vervou i hodinu v kuse je sakra výkon. – Jarda Konáš
Young Fathers na Pop Messe v Brně
Nesly se zvěsti, že skotské trio Young Fathers je ve formě jak nikdy, že jejich koncert na legendárním Glastonbury strčil do kapsy zbytek festivalu, že to není koncert ale šamanský rituál... Young Fathers už jsem viděl několikrát, jak v začátcích pro pár nechápavých hlav, tak v narvaném klubu po strop. To, co ale předvedli v Brně, bylo něco co jsem dlouho nezažil – koncert byl navíc jedinečný a unikátní kvůli nemoci Kayuse Bankola. Jeho místo zastoupila jedna z vokalistek a její výkon ještě povznesl experimentální set kapely. – wlado
Young Fathers na Glastonbury
Odehrát silný koncert na pódiu West Holts je řehole, za denního světla dvojnásob. Jenže letos se tam něco stalo. Young Fathers se objevili pódiu, když slunce padalo k horizontu, a místo koncertu předvedli rituál. Skladby postavené na lidských hlasech propletených do sebe a hypnotických rytmech se valily kupředu. Pod nimi duněli strojové syntezátory a zhypnotizovaný dav. Člověk si málokdy uvědomí, že se před ním odehrává historie. Trio z Edinburghu je v největší formě a podle všeho končit zdaleka nehodlá. – Ondřej Horák