V rámci Headliner Půdy v květnu diskutoval na téma Jak se na hudební scéně prosadit. Odpověď na tuto otázku hledejte v záznamu večera, který vyšel jako podcast. Rozhovor v rubrice Insider má za cíl přiblížit, co v práci dělá A&R Director české pobočky největšího světového labelu. Jak se buduje umělec?
Začínal jsi jako muzikant, mimo jiné v kapele Sunshine. Jak jsi se vypracoval na svou současnou pozici?
Když jsem skončil s kapelou, věděl jsem, že chci dál pracovat u labelu, a tak jsem začal od začátku. Velmi mi tehdy pomohla Veronika Douglas (V Universalu má na starosti propagaci zahraničních umělců a jejich desek v České republice, pozn. red.). Pamatuji si, jak mně na začátku pomohla zorientovat se v tom, jak to tady chodí. Za to bych jí chtěl poděkovat, hrála zásadní roli v mých pracovních začátcích, a vlastně i v tom, že se k Universalu dostala moje bývalá kapela Sunshine.
Začal jsem zde kolečkem od promotion, kdy jsem se umělcům staral o propagaci v rádiích, televizi, tisku i online. Později jsem se začal víc zajímat o digitál a online, což jsem vlastně už dělal v rámci kapely a za cca dva roky jsem se stal Head of Promotion s přesahem na online marketing. Byl jsem tedy s umělci v kontaktu kvůli promu a oni pak za mnou začali chodit i s jinými otázkami a má práce se začala čím dál více prolínat do A&R, až jsem se začal věnovat vedle kolegy Marcela Vyšína právě tomu. Naše A&R aktivity rozvíjíme. Už několik let máme v týmu Dobrina Mitcheva, který se zaměřuje především na rap a provozuje i nahrávací studio v našich kancelářích. Sám je také producent a spolupracuje například i s Pam Rabbit. Kolega Martin Zajíček zase rozvíjí distribuční aktivity převážně v rap/hip hop žánru. S Dobrinem i Martinem se více či méně propojujeme a doplňujeme v našich agendách, beru to jako týmovou práci a cítím, že je to tak správně.
Cítil jsi při přechodu od proma a marketingu k A&R větší zodpovědnost?
Díky tomu, že se to vyvinulo úplně přirozeně, tak ne. Dva roky jsem u Universalu pracoval na plný úvazek, zatímco jsem ještě hrál v kapele, a měl jsem pak pocit, že jsem našel místo, kam patřím, a to se později ještě umocnilo. Když jsem k přechodu k A&R začal směřovat, pomohl mi pro změnu legendární talent scout Martin Červinka, který dělá podobnou práci. Doporučil mě na tuhle pozici a stejně jako od Veroniky, čerpal jsem i od něj zásadní dovednosti. V byznysových věcech a chodu labelu je pro mě zase v posledních pár letech zásadní sledovat a učit se od šéfa pobočky Tomáše Filipa.
Necítil jsi v kancelářských začátcích stesk po pódiu?
Ne, začal jsem novou kapitolu, v pětatřiceti jsem měl pocit, že už patřím spíš sem. Stabilizovalo mě to. Na druhou stranu dvacet let předchozích zkušeností na druhém břehu bylo zásadních. Získal jsem neocenitelné zkušenosti pro komunikaci s umělci. Znám jejich nastavení a to mi pomáhá je chápat a získávat si důvěru.
Dnes pracuješ u major labelu. Když jsi byl, jak říkáš, na druhém břehu – toužil jsi po smlouvě s velkou nahrávací společností?
Tehdy to byla součást představy o úspěchu. Ještě před Sunshine jsem měl kapelu Landmine Spring, my se pohybovali v DYI vodách, ale získat record deal byla v hudební branži obecně velká věc a sen většiny muzikantů. Vývoj průmyslu zjednodušil například distribuci hudby – každý dnes může doma nahrát a vydat singl nebo album, ale tehdy to bylo jiné. Bez nahrávací společnosti jste album jen těžko dostali do distribuce, singly do rádia nebo klipy do televize. Když jsme pak vydávali u Universalu album Dreamer, hodně mě navíc bavila spolupráce s Veronikou Douglas – dala do toho opravdu hodně. Byla přesně tím člověkem, kterému důvěřuješ, protože vidíš, že dělá super poctivou práci. Osobně jsem si toho hodně vážil. Když jsem na druhé straně, snažím se do práce dávat to samé – aby umělec vnímal, že nám jde o společný cíl, jak umělecký, tak samozřejmě i komerční úspěch.
Naučil ses v pozici hudebníka o labelech i něco, co sám dělat nechceš?
Velká zkušenost byla Amerika. Měli jsme se Sunshine deal s Custard Records, firmou umělkyně a producentky Lindy Perry z 4 Non Blondes, která byla u zrodu umělců, jako je Pink nebo Christina Aguilera. Byl jsem tehdy mladý kluk a teprve se ve „velké“ hudební branži rozkoukával. A občas jsem viděl, že ne všechno je míněno upřímně a že se někdy upřednostňují vlastní zájmy. Ale žádnou opravdu špatnou zkušenost jsem neměl. Občas se stává, že spolupráce mezi umělcem a labelem nedopadne podle vzájemných představ, ale osobně mě to vlastně ani nepotkalo. Teď to přičítám tomu, že ke mně spolupráce s umělci tak nějak chodí přirozeně. Netlačím na ně, společně diskutujeme a snažíme se posouvat dál.
Mě vždy děsily příběhy, jak nějaké kapely nahrávaly desky v rychlosti do počtu, jen aby se už vyvázaly ze smlouvy. Ještě pořád se píší na určitý počet desek?
Změnilo se to – neděláme už smlouvy na počet nahrávek, ale na období. Nabízíme nejen vydavatelské služby v plné šíři, ale máme taky live agenturu, která řeší koncertní aktivity, pomáháme umělcům s merchandisingem atd. S umělci chceme proto spolupracovat širokospektrálně a na dlouhodobější bázi – to proto, že když už se pro ně rozhodneme, dáváme jim mnoho energie, ale i investic. Někdy to jde rychleji, ale do černých čísel se můžeme dostat třeba až v polovině dealu. Hledám převážně parťáky na delší dobu. Nebráníme se ale ani projektovým dealům, například na jedno album, pokud se ale bavíme o umělcích, jako jsou Mirai nebo Pam Rabbit, pracuji s nimi na delší časové úrovni.
Zajímají se dnes umělci dopodrobna, do čeho s podpisem smlouvy jdou?
Obecně ano a osobně se jim snažím vše v předstihu objasnit, vysvětlit, aby měli stoprocentní povědomí, co naše exkluzivní smlouva obnáší. Máme jasně nastavené parametry a je pro mě velmi důležité, aby vše bylo transparentní a jasné. Chci, aby umělci pochopili, že jsem tu od toho, abych jim pomohl rozvíjet a budouvat jejich kariéry. V době, kdy můžeš vydat track ze stejného pokojíku, jako jsi ho nahrál, vidím v tomhle benefit, který můžu ze své pozice nabídnout.
Kdo nejnověji přibyl do tvé „stáje“?
Rapper Dorian. S Universalem několik let spolupracoval na distribuční bázi, lidsky i profesně jsme si rozuměli natolik, že jsme se dohodli na širší spolupráci. To, že hned první album, které jsme v rámci nové spolupráce vydali, bylo úspěšné a singl „Silnej hlad“ s rapperem LBoyem se stal #2 na českém Spotify, nám dokazuje, že to dává smysl. Rapová scéna mě ostatně dlouhodobě inspiruje. Od roku 2018 jsem v Universalu rozvíjel distribuční aktivity, a to především právě s největšími rapovými umělci a labely jako například Milion+ nebo slovenským labelem FCK THEM!.
Jako první kapelu, za kterou stojíš, si vybavím Mirai…
Z pohledu A&R s nimi dělám od jejich první desky a singlu Když nemůžeš, tak přidej. Pokud můžu mluvit za sebe, pořád nám to funguje a naše spolupráce mi dělá radost. V červnu jim vyšel singl v překvapivé spolupráci s polským EDM producentem Tribbsem. Je to jednorázový výlet do tanečních vod a možná další moment překvapení, který je potřeba jednou za čas udělat, a myslím, že to k Mirai sedí. Po čase zase cítím chvění, když člověk zkouší dělat něco jinak a je šance, že se to stane a může z toho být velký singl. Zároveň je to i píseň, která se dá hrát na akustiku u ohně.
Může být velký i v Polsku?
Je tam krátká sloka v polštině, ale song je zaměřen převážně na české publikum.
Tak kdo míří do zahraničí? U mladých umělců u Universalu přece musí být nějaký možný přesah mimo Česko.
Myslím, že se to klidně může stát u Pam Rabbit. Vždycky oscilovala mezi češtinou a angličtinou, ve které má minimálně třetinu repertoáru. Řekli jsme si, že teď budeme budovat kariéru na domácím trhu, ale nedáváme si mantinely, a až to přijde, můžeme na tom pracovat. Vždycky říkám, že dva schody nepřeskočíš. Nemyslím si, že lze budovat mezinárodní kariéru, aniž bys měl nějaký úspěch na svém domácím trhu. Naše pobočka je nicméně v centrální Evropě hodně propojená právě z hlediska A&R, jsem díky tomu v kontaktu s lidmi na podobných pozicích v regionu včetně severských zemí, Německa, Beneluxu, Francie či Itálie. Každý týden se v rámci evropského regionu vybírá prioritní singl, tzv. „focus track“, kterému se pak musí všechny pobočky povinně marketingově věnovat. Naší české pobočce se to opakovaně povedlo s Benem Cristovaem nebo také s Annabelle.
Naše exportní aktivity teď ve spolupráci s jeho domovským labelem Championship Music řešíme právě s Benem Cristovaem a jeho písně v angličtině posíláme „do světa“ a máme již několik dílčích úspěchů.
Povedl se nám například TOP 10 airplay v Polsku se singly Future Champ nebo Brighter Day. Nečekaný úspěch také přinesla francouzská verze zmiňované písně Brighter Day, kterou hrálo největší francouzské rádio. Ben vydal několik collab singlů s německými prioritami Universal Music… a tak dále.
On předpoklady prorazit ve větším rozsahu rozhodně má. Jeho stadionová show v Edenu byla ve všech směrech fenomenální, a dokonce se na něj přijela osobně podívat delegace z naší centrály.
Universal je největší label na světě. Jak důležití pro vás vlastně jsou domácí umělci?
Naprosto zásadní – aby pobočka mohla fungovat, musí být aktivní na domácím trhu, domácí repertoár je naše velká priorita. Samozřejmě intenzivně propagujeme a pracujeme s globálními umělci, ale lokální releasy jsou zvlášť z mé pozice esenciální.
Tebe jako muzikanta se zkušeností z Ameriky nelákalo pracovat v té mezinárodní sekci?
Díky zmiňovanému centrálnímu propojení našich A&R aktivit jsem s kolegy ze zahraniční velmi často v kontaktu, jezdím pravidelně na společné A&R konference a dost mě to obohacuje, ale tíhnu spíš k domácí scéně. Znám zákonitosti zdejšího trhu, dlouhodobě si zde buduji vztahy a tak dál. Samozřejmě sleduji, co se děje venku, ale fungovat podobně jako doma i globálně z mé perspektivy nejde. Každá země má svá specifika a já se cítím silný v kramflecích s českým repertoárem.
Na Headliner Půdě na téma Jak se prosadit jsi říkal, že nejsi stoprocentní talent skaut, ale zajímalo by mě, jestli tu i tak vidíš hodně talentů?
Rozhodně ano. A mezi nimi se vždycky objeví někdo, kdo si najde svůj prostor, prolomí to a může se stát hvězdou. Za ním pak vznikne hodně derivátů. Jde o to, najít toho prvního ve správnou chvíli. Pak jsou tu také umělci, kteří mě osobně baví, ale není jejich doba, nejde jim karta, přestože jsou skvělí. Určitě se i jim snažím poradit, když vím jak.
Vraťme se ještě k Mirai. Co pro takovou kapelu znamená, když se musí uprostřed rozjeté letní koncertní sezóny zastavit? Mirai loni utrpěl úraz čelisti, v jehož důsledku kapela odložila své Summer festy a plány na koncert v Edenu.
Zpětně hodnotím, že to pro nás byla těžká zkouška. S kapelou, jako je Mirai, se plánuje na roky dopředu a najednou se to celé sesype. S trochou nadsázky mohu říct, že to pro mě byl dobrý tréning krizového managementu. Nějak jsme si s tím poradili, ale zahřát znovu ty motory nebylo úplně jednoduché. Teď už ale znovu cítím nový náboj a jsem přesvědčen, že půjdeme výš. Pomalu připravujeme náš největší stadionový koncert, Eden měl být letos, bude v roce 2027. Letos odjedeme zbytek vlastních Mirai Summer festů a příští rok se kapela bude soustředit na novou hudbu a headlinování několika velkých festivalů. Zreplikujeme si pravděpodobně i slovenské turné.
Jak kapelu udržet relevantní, aby nemusela pořád hrát jen větší a větší koncerty?
To je právě to, nad čím mě baví přemýšlet. Česky zpívající kapely mají své limity, přesah mají maximálně na Slovensko. Nechci, aby Mirai čerpali už jen ze své minulosti. Věřím, že se nám to daří. Snažíme se s kapelou a nejbližším týmem vymýšlet směr, produkci, vizuál, klipy, koncerty a tak dále.
Jak to funguje ve spolupráci s Pam Rabbit? Ona si nechá do něčeho mluvit?
Pam je v dobrém slova smyslu svéhlavý umělec, ale zároveň potřebovala nějaký vnější vhled. Parťáka, se kterým to může probrat. Zároveň když chce něco udělat, udělá to. Za tři roky, co spolupracujeme, jsem jí o ničem neřekl, že to není možné. Přemýšlí hodně progresivně, částečně si produkuje songy, řeší klipy. Ona momentálně opravdu potřebuje „jen“ oporu. Když to srovnám – u Mirai jsem tvorbě mnohem blíž a intenzivněji zahrnutý. Víc do toho ideově a kreativně vstupuji. Zároveň si ale myslím, že pro Pam byl start spolupráce s naším vydavatelstvím zásadní. Hodně věcí z ní spadlo a celé se to zlomilo. Dvě ceny Anděl, platinové album, vyprodané koncerty, oznámení Fora Karlín na příští jaro. Jen tak dál!
Mirai někdy říkáš ne?
Asi se to děje, ale naučil jsem se to snad podat tak, že to nezpůsobuje rozpory. Upřímný názor s nadhledem věci pomůže. Vždycky se také snažím umělce usměrňovat, aby někam špatně nevybočili, ale někdy je to i poučné je nechat si něco vyzkoušet a trochu se v tom vykoupat, pokud ovšem nejde o fatální krok, který může poškodit kariéru. Umím myslím potlačit své ego, jsem rád v kontaktu s mladými umělci a kolegy. Mají drive a jsou rychlí v názorech a průrazní. Já dodávám svůj pohled na věc a troufám si říct, že i zkušenost, a zdá se mi to jako dobrá kombinace. Vzájemně se od sebe učíme. A když se vrátím k otázce – nechci dělat věci na sílu, když to nesecvakne, není výsledek uvěřitelný. Můj pohled je liberální, všechno je o diskuzi. Tak se mi to osvědčilo. I když třeba u Mirai jsem si některé singly prosadil proti názoru kapely, například singl Yahoda. Když uspěl, kluci pochopili, že se na můj názor mohou spolehnout. Když cítím ono zmiňované vnitřní chvění, které mě na tom všem nejvíc baví, zakousnu se do toho.
Kdy ještě cítíš ono „chvění“?
Rád sleduji, když se daří jít po těch krůčcích a vidím, že umělci vyprodávají větší a větší sály a mají dost repertoáru, aby ony koncerty zaplnili právě těmi hity. Radost mi dělá třeba i cesta Adama Mišíka, který teď došel k vyprodanému Foru Karlín a ohlásil druhé. Pořád roste, děláme v rámci jeho repertoáru spoustu zajímavých spoluprací s dalšími umělci, jako jsou Ben Cristovao, Sofian Medjmedj, Rohony, slovenská zpěvačka Sima nebo rapper Sergei Barracuda. Adam má skvělé singly, které mě baví. Myslím, že je pořád kam ho posouvat. Měl to jako syn slavného otce a dětská hvězda komplikované. Musel setřást předsudky, což se mu povedlo. Zraje.
Když mluvíš o předsudcích, co kritika? Jak vnímáš tu negativní?
Mám štěstí, že mě to nějak zvlášť nevzrušuje, a i umělce se snažím spíš uklidnit. Vždyť jde o subjektivní názor. Beru ho ovšem s pokorou. Stejně jako když něco odmítne rádiový dramaturg – on zná své rádio a ví, co se mu tam hodí nebo ne. Už v kapele jsem nad tím mával rukou. Nic se nemůže líbit všem stejně. Jasně, občas negativní kritika zamrzí, ale snažím se s umělci pracovat tak, aby si šli za svým a soustředili se na svou věc. Není na místě nechat se tím vykolejit.
Pamatuješ si, že by někdo byl přijímán nekriticky?
Vzpomínám na start Lenny. V té době jsem pracoval na jejím promotion a její příběh se budoval moc hezky.
Co tě teď čeká?
Rozkoukávám se. Cítím, že mám prostor pomoci nějaké nové budoucí hvězdě. Setkávám se s některými umělci, děláme sessions a dema a vzájemně se oťukáváme, abychom poznali, jestli spolu dokážeme pracovat a bude nám dávat smysl uzavřít dlouhodobé partnerství.
Co dělá A&R Director
Artist and repertoire. Umělecký ředitel. Člověk, který pomáhá kapele budovat repertoár. Spolurozhoduje o všem důležitém, jako jsou nahrávky, plány, strategie. Říká se tomu development umělce. Co je na té práci nejhezčí? „Mám rád pocit, že máme TU píseň a třeba půl roku i déle s ní pracujeme, než vyjde,“ říká Jiří Kouba. „Cesta od dema k vydání a ten moment, kdy se to pak třeba stane a začne se její příběh nabalovat. Má úspěch na streamingu, v rádiu, pak ji vidím naživo. Taky si užívám, když se člověk ohlédne a vidí všechny ty kroky. Třeba když Mirai plánují největší koncert své kariéry v Edenu a já si pamatuji ty první akce, kdy přišlo třicet lidí, a ne všichni by na ně vsadili. Když jsou pak pod pódiem tisíce lidí, vím, že se ta práce vyplatila. Nejšťastnější jsem v terénu. Ve studiu nebo třeba na koncertě. Jsem rád, že můžu být u toho, jako parťák a někdy třeba i jako kapelový psycholog.“