Schulmeister na albu kombinuje stručnější řady skladeb s monumentálními Obrázky z výstavy Modesta Petroviče Musorgského. Sám přitom dodává, že v mnoha případech se jedná o skladby, k nimž má od dětství úzký vztah. Skrjabinových Pět preludií a nakonec i jeho Etuda cis moll op. 2 č. 1 zní v jeho podání s akcentem na chopinovské odkazy skladatelovy estetiky. Hlavně preludia pak na nahrávce zaujmou rozvážnou prací s časem, do které klavírista nenásilně včleňuje velmi funkční nepravidelnosti. Z hlediska zvukovosti by snad Skrjabinovu harmonii bylo možné podpořit ještě barevnějším komplexem jednotlivých rejstříků, šlo by „provonět“ řidší textury. Schulmeister ale možná vsadil na jednodušší pojetí.
Zvukově se však velmi přesně strefuje do charakteru Rachmaninovových Moment musicaux. Navíc jako by platilo, že čím složitější kus, tím přesvědčivěji jej klavírista hraje. I z alba to působí tak, že je rád, že má před sebou výzvu. V tomto smyslu oslňuje hlavně zmíněná Rachmaninovova kompozice. Této hudbě nic nechybí: snad jen patos, jeho absence je ale zrovna u tohoto autora osvěžující.
Těžištěm nahrávky jsou ovšem Musorgského Kartinky. V podání Schulmeistera zní cyklus pestře, s důvtipnou pointou, interpret si hraje s charaktery jednotlivých částí a daří se mu zachytit i proměny promenád. Jeho devizou je hlavně delikátní prstová technika, kterou uplatňuje především v Tuileries a Baletu nevylíhnutých kuřátek. Jako technicky mimořádně vybavený virtuos, který skvěle ovládá všechny typy klavírní sazby, se ale ukazuje na celé nahrávce. Dává znát, že se orientuje i v komplikovanějších strukturách a že je ochoten s jejich vrstevnatostí pracovat.
Verdikt
Zkrátka povedený přírůstek do diskografie talentovaného klavíristy Jana Schulmeistera.