Donnoya Drake spolupracuje s britským labelem Original Gravity Records, kde během posledních let vydala několik singlů – od předělávek hitů jako Be My Baby a Wooly Bully až po původní tvorbu včetně aktuálního singlu Rocksteady Boy. Do Prahy míří v rámci projektu Original Gravity Connections, který pod patronátem britského producenta Neila Andersona a šéfredaktora Headlineru Honzy Vedrala, propojuje české muzikanty s těmi světovými.
V rozhovoru pro Headliner se rozpovídala o svých hudebních začátcích, jamajských kořenech i o tom, jak známé melodie mohou dostat originální rocksteady podobu.
Váš vůbec první koncert v Evropě se odehraje v Praze. Jak se na to těšíte? A co může publikum od vašeho vystoupení očekávat?
Do Prahy se těším opravdu moc! Poznala jsem už několik lidí z České republiky a všichni mi vyprávěli o kráse tamní architektury. Chci to město konečně vidět na vlastní oči a poznat různé stránky vaší kultury. A pokud jde o to, co můžete očekávat od mého vystoupení, řekla bych to takhle. Připravte se na dobrou energii a sladkou hudbu.
Už nějakou dobu spolupracujete s britským labelem Original Gravity Records a producentem Neilem Andersonem. Jak jste se k němu vlastně dostala?
Ke spolupráci s Original Gravity Records jsem se dostala přes internet – spojila jsem se s Neilem Andersonem online a ještě jsme se vlastně nikdy nepotkali. Začali jsme jednou písničkou, která se mu moc líbila, a tak jsme přirozeně pokračovali dál. Myslím, že už je to zhruba tři roky, co spolupracujeme. Jsem ráda, že teď to celé můžeme posunout i do jiné roviny – čekají nás totiž společná živá vystoupení! A opravdu je skvělé, že první z nich bude v Praze.
Dosud jste u Original Gravity vydala několik rocksteady singlů – od klasických předělávek až po původní písně. Co vás na těch písních a celkově tomhle stylu baví?
Spolupráce s Original Gravity je pro mě obrovským požehnáním. A doufám, že budeme dál dělat pro mě nádhernou hudbu, kterou si publikum užije – ať už v někom vyvoláme nostalgii nějakým starým hitem, nebo ho rozproudíme něčím novým a svěžím. Ráda bych, aby tenhle koncert v Praze byl začátkem něčeho většího. No a rocksteady? Na tomhle hudebním stylu se mi líbí, že mi připomíná mé dětství na Jamajce. Přesně takhle to znělo, když se u nás v ulici konala nějaká party. Zvukař začal zkoušet aparaturu už pár hodin před začátkem a vždycky pustil nějaké rocksteady – hrál tyhle písničky pořád dokola, aby lidé věděli, že večírek začíná. A oni se pak pomalu scházeli a začínali tancovat. To byly skvělé časy!
O vašem hlase se píše, že je „nádherně chraplavý, a přitom medově sladký“, což se perfektně hodí právě k rocksteady. Jamajkou ale hýbe už dávno jiná hudba. Jaké jsou vaše kořeny a vlivy?
Vyrůstala jsem opravdu především na rocksteady, a to díky svým rodičům. Můj táta se sám naučil na kytaru a doma pořád hrál a zpíval právě takovou hudbu. Máma zase každou neděli při úklidu pouštěla rocksteady a staré soulové písně ze svého mládí. Tyhle skladby jsem také slýchala v jamajském rádiu, takže ska i rocksteady jsem vlastně znala odjakživa.
Jak jste se vůbec dostala k hudbě? Pocházíte z hudební rodiny?
Ano, jak už jsem zmínila, pocházím v podstatě z hudební rodiny. Oba moji rodiče zpívají, táta navíc hraje na kytaru. Většina mých bratrů hraje na nějaký nástroj, zpívá nebo se věnuje hudební produkci. Já sama zpívám doslova od chvíle, co jsem měla – jak se u nás na Jamajce říká – „oko u kolena“, tedy od úplného malička. Hudba vždycky byla součástí mého života a jsem vděčná, že se o ni teď mohu dělit s ostatními.
Do rocksteady hávu jste s Neilem Andersonem oblékli i několik slavných písní. Například Be My Baby od The Ronettes, který každý zná z Hříšného tance. Jaký je váš přístup k předělávání takhle známých skladeb? A jaký máte vztah k jejich originálům?
Myslím, že to vychází z toho, jak mi funguje mozek – když slyším nějakou píseň, automaticky ji chci napodobit přesně tak, jak zní, protože mám dojem, že píseň je dokonalá, jen když zní úplně stejně jako originál. Proto je pro mě výzva udělat z ní svým podáním něco jedinečného a odlišného. Naštěstí mám dost výrazný hlas, což tomu hodně pomáhá. Snažím se do skladby vložit i trochu té své „Jamajky“, aby výsledná verze víc odpovídala danému žánru. Jakmile přijdu na to, jak by to mělo znít, ve studiu pak jedeme na příjemné vlně, dokud nedostanu výsledek, který jsem měla v hlavě. Je to vážně zajímavý proces…
Donnoya Drake aneb rocksteady v Praze
Praha zažije 3. října mimořádný večer v rytmu rocksteady a raného reggae. Jamajská zpěvačka Donnoya Drake, nová tvář britského labelu Original Gravity, vystoupí v Malostranské besedě vůbec poprvé v Evropě. Na pódiu ji doprovodí mezinárodní sestava Woodfield Rd Allstars vedená producentem a zakladatelem Original Gravity Neilem Andersonem. Z české scény se představí bratři Jan a Václav Kabátovi (bicí, perkuse), Dan a Adosh Novotní (kytara, klávesy), Matěj Belko (baskytara), houslista Pavel Hrala, saxofonisté Michael Wróblevsky a Honza Vedral. Trombonista Vilém Cerman a zpívat bude také Annamária D’Almeida. Večer otevře samostatný set Woodfield Rd Allstars a v předsálí se rozjede Rocksteady Allnighter s dýdžeji z Česka i Anglie. Celý koncert se koná v rámci projektu Origina Gravity Connections a budou ho zaznamenávat kamery.