Obrázek k článku Lokál: Iggy Mayerov ubírají kytar. Bez bubeníka se vydali na cestu k syntetice
| Marek Reinoha | Foto: Jana Hronská

Lokál: Iggy Mayerov ubírají kytar. Bez bubeníka se vydali na cestu k syntetice

Pražskou skupinu Iggy Mayerov jsem poprvé zaregistroval v září roku 2018. Zase jsem jednou dlel v Praze přes noc, a abych se nemusel v hotelu kopat do zadku, vyrazil jsem na muziku. Z nabídky pražských klubů jsem vybral vystoupení mladých českých skupin v Rock Café. Vedle Good Times Only, kteří právě vyhráli Startér Rádia Wave, tam hráli i právě mně ještě neznámí Iggy Mayerov. A byli pro mě příjemným překvapením. A to nejen proto, že basák v několika sonzích vytáhl Jolanu Iris Bass a fakt na ni hrál!

Skupina vznikla někdy na konci roku 2016 ve složení Tereza Dusilová (zpěv), Michal Pilař (kytara, zpěv) a Jakub Pilař (basa, zpěv). „Na začátku jsme byli jen tři a dohromady jsme něco zkoušeli vymyslet. Znělo to docela dobře, tak jsme vypsali inzerát na bubeníka,“ popsala začátky kapely Terka.

Místo bubeníka se jim však ozval klávesista Martin Griner, který jim poslal rozsáhlý e-mail, v němž uvedl, že sice není bubeník, ale že se ty jeho klávesy do jejich muziky hodí, a uvedl k tomu řadu důvodů. Sešli se, začali zkoušet a on skvěle zapadl. Nakonec našli i bubeníka Jiřího Sejfa a na začátku roku 2017 již byla kapela kompletní a pár týdnů nato začala nahrávat své první EP Stardust a pravidelně vystupovat v pražských klubech. V roce 2018 se objevili například na festivalech United Islands, Mezi ploty nebo budějovickém Majálesu, zaujali ve Startéru Rádia Wave, zahráli si i na jednom z našich letních Pontonů a vydali druhé EP Silhouette.

V té době hráli muziku postavenou na stěnách svěžích a zamlžených zreverbovaných kytarových partů, z nichž vystupoval dominantní hypnotický vokál zpěvačky a basové a synťákové linky, kterou tehdy Michal popsal jako „jako alternativní melancholický kytarový pop plný zasněné atmosféry“. Pokud bych tu jejich tehdejší tvorbu chtěl nějak žánrově zařadit, asi bych použil slova jako shoegaze a dream pop. Rozhodně v jejich tehdejší tvorbě byly slyšet vlivy kapel jako Slowdive nebo třeba českých Manon Meurt.

Song Stardust z druhého EP Silhouette.

V roce 2019 vydali singly Ride a Silence, na nichž jsme mohli zaznamenat postupný žánrový posun, který jako by vyvrcholil na singlu Glastonbury z loňského roku, jímž předznamenali debutové album. Postupně v jejich tvorbě ubývalo shoegaze, noisových ploch a kytar, začalo přibývat melodií a synťáků a hudba se posunula alt-popovějším směrem. Když jsem se na tuto změnu zeptal kytaristy Michala, řekl mi: „Ono to vzniklo úplně přirozeně. Ani bych tomu neříkal změna, ale spíš vývoj. My jsme ty písničky měli původně postavené na kytarových plochách. Ten posun začal u Ride. V průběhu nahrávání jsme různě experimentovali a nakonec přibylo víc synťáků. Nás to hodně nadchlo, začalo nás to bavit, tak jsme si řekli, že zkusíme udělat něco úplně primárně synťákového. A vzniklo Silence.“ Terka k tomu přidává svůj pohled: „Celá kapela jsme spíše introverti, zasněnější shoegazeovější věci se nám na začátku hrály líp, protože jsme se nepotřebovali nějak extra projevovat. Ale jak stres postupně opadával a pódium nás bavilo, začali jsme víc inklinovat k popu.“

Na povedeném debutovém albu Millennial Cliché, které Iggy Mayerov nahrávali v průběhu covidové pauzy a vydali letos na začátku listopadu, tedy můžeme zaznamenat jak čistě synťákové songy, tak ty převážně kytarové. Jejich společným jmenovatelem je výrazný zpěv a kombinace popových konvencí s alternativním/indie cítěním a někdy i hloubavější atmosférou. Dohromady to funguje skvěle. Kapela s albem objela několik klubových koncertů ještě před jeho vydáním a pokřtila ho 18. listopadu v Kasárnách Karlín, což byl shodou okolností jejich poslední koncert s bubeníkem Jirkou.

Přestože album vyšlo teprve nedávno, Iggy Mayerov opět čekají nové výzvy. Po odchodu bubeníka se zbylá čtveřice rozhodla pokračovat pouze s elektronickými drum mašinami. V tomto novém formátu už začali pracovat na novém materiálu a stihli nahrát dva singly pod producentským vedením Kuby Kaifosze, kterých bychom se mohli dočkat na jaře příštího roku. Určitě se tedy máme na co těšit. Do té doby si ale album Milenial Cliché určitě poslechněte, protože stojí za pozornost, má potenciál oslovit širší publikum a je důkazem, že i v tuzemsku kapely umí kvalitní kytarový pop.

Titulní song debutového alba.