Za tu dobu, co píšu do Headlineru, už jsem na to při rešerších či přímo během rozhovorů narazil mnohokrát. Řeč je o vojně za socialismu. Na vojnu vzpomíná kdekdo, samozřejmě včetně muzikantů. A socialistické Československo, respektive jeho tehdejší vládci logicky s umělci ve službě intenzivně pracovali. Protože co jiného mohlo vojenské propagandě sloužit lépe než hezcí vojáci hrající hezkou hudbu?
Téma vojenských uměleckých souborů zpracoval historik Václav Šmidrkal v nové knize Něžné zbraně: Múzická umění a socialistická armáda. Je to fascinující čtení z řady důvodů, ale dva jsou stěžejní. Čtenář až žasne, jak intenzivně socialistická armáda umělce využívala ke svému zviditelnění. Ne že by to byla nějaká novinka, umělecké soubory máme i v současné české armádě, a dokonce u nás můžeme navštívit festivaly vojenských hudeb, ale socialismus a jeho propaganda daly této oblasti další rozměr.
Socialistická propaganda vyvážela armádní soubory i do světa.
Druhým velkým tématem je samozřejmě pokřivenost tvorby a repertoáru takových souborů v době totality. Je to vtipné i mrazivé zároveň, číst, jak budoucí operní hvězdy musely zpívat častušky o síle Castrovy Kuby či jak bytostní folkaři zpívali dokola pompézní a stupidní vojenské nápěvy.
Ruku v ruce s armádní hudbou jde i divadlo, jemuž je v knize věnován stejný prostor. I v těchto kapitolách můžeme cítit budoucí dopad na hudební scénu, protože řada umělců dál spolupracovala i po návratu do civilu. Například když se sešli znovu v Divadle Rokoko, líhni první generace hvězd československé populární hudby.
Je trochu škoda, že v knize postrádáme vzpomínky samotných herců a zpěváků, ale to nejde autorovi vyčítat. Je historik, ne hudební novinář, a píše odbornou, nikoli populárně-naučnou literaturu. Už to, že občas naznačuje, jak se zkušenost z vojny promítla do budoucí práce hudebníků, textařů, herců či režisérů, můžeme brát jako bonus. Slovo naznačuje jsem použil záměrně, protože reflexe zkušeností z vojny v tvorbě je téma, které by si zasloužilo samostatnou publikaci.
Něžné zbraně vydalo nakladatelství Academia v edici Šťastné zítřky a jde o knihu, jež má co nabídnout více čtenářům než běžné cílovce této edice. I když ji časem možná doplní nějaké další publikace, protože tak velké téma nelze do jedné knihy vmáčknout.