Když se v roce 1976 otevřel v Londýně první obchod s deskami jménem Rough Trade, rychle si získal jméno. Svým zaměřením na punk, new wave a alternativní scénu byl v opozici vůči běžným hudebním obchodům, což samozřejmě v tehdejší Británii znamenalo hodně a scéna i komunita se s Rough Trade sžila. Tuplem když majitelé záhy založili stejnojmenný label, který vydával takové kapely jako The Smiths či později Libertines, dnes u nich vydávají například Slaford Mods. Je třeba dodat, že label už dávno funguje pod jinými majiteli, původního ducha Rough Trade, tedy být alternativou k establishmentu, si ponechal.
Síť obchodů Rough Trade má nyní sedm poboček, šest v Británii a jednu v New Yorku. A pořád má solidní jméno. Proto nikdo nechápal, jak mohla firma udělat takovou minelu a pustit se do nechutného odrbávání zákazníků online výkupem vinylů.
O co šlo?
Na začátku srpna rozjela Rough Trade ve spolupráci s německým online bazarem FlipVinyl stejnojmennou službu (jen s malými písmeny) flipvinyl, kterou popsala ve čtyřech bodech:
• prohrabejte se ve své sbírce
• nechte si ohodnotit, co jste vybrali
• zabalte a pošlete
• nechte si zaplatit
U Rough Trade vydávali například The Smiths.
Jednodušší to snad ani být nemůže, tímto způsobem funguje řada online bazarů zaměřujících se na zboží z druhé ruky, tak proč by Rough Trade nemohl vykupovat vinyly? Jenže po spuštění služby se ukázalo, že propočty brutálně podceňují zboží a nabízí desetinové, ba někdy i menší výkupní ceny oproti reálné hodnotě. A byla z toho kauza, kterou na sítích řešila řada sběratelů. Jeden z nich se podělil o zkušenost, kdy mu za LP kolekci Five Years Davida Bowieho, která se na Ebayi prodává okolo 20 000 korun, nabídl flipvinyl pouhých devět liber. Další uživatel na Twitteru prohlásil, že deset nejdražších desek z jeho kolekce v hodnotě čtyř tisíc liber ohodnotil online bazar na směšnou stovku. A tak bychom mohli pokračovat, protože podobných příspěvků přibývaly desítky za den.
Vedení Rough Trade zareagovalo rychle, službu den po spuštění přerušilo se slovy, že na základě feedbacku od zákazníků dojde k jejímu celkovému překopání. Manažeři v tiskovém prohlášení tvrdili, že flipvinyl míří na běžné uživatele, kterým se doma válí desky za pár liber a rádi by se jich rozumně zbavili, zatímco s raritami ze sběratelských kolekcí nepočítali, a proto jejich algoritmy vyhodnocují ceny takových vinylů chybně.
Jenže bylo pozdě. Na sociálních sítích už se zvedla proti Rough Trade hlasitá vlna odporu. Zákazníci vyzývali k bojkotu, prohlašovali, že s firmou skončili, a kauzy taktéž využila konkurence. Řada menších vinylových bazarů začala na sítích parodovat název služby (flip se dá přeložit jako otočit z druhé ruky) a ujišťovala zákazníky, že u nich se elpíčka otáčí férově.
Je to ukázkový příklad přešlapu, který, i když firma zareaguje rychle, v době sociálních sítí dokáže vyburcovat publikum k reakci rezonující trhem. Rough Trade to asi neohrozí, firma má za sebou téměř padesát let fungování, což dokazuje alespoň elementární úctu k zákazníkovi. A tak můžeme managementu i věřit, že zkrátka udělali chybu, podcenili spolupráci s agresivním německým e-shopem, jehož model narazil na britské ostřílené sběratele. Navíc si na kauzu za půl roku nejspíš nikdo nevzpomene, Rough Trade službu spustí znovu s opraveným výpočtem cen nebo rovnou spolupráci s FlipVinyl rozváže.
Ostuda je to nicméně velká, tuplem proto, že ji má na triku tak oblíbená značka jako Rough Trade. Alespoň názorně ukázali, jak online výkup elpíček opravdu nemá vypadat, čímž poučili jak sebe, tak další potenciální obchodníky.
Dnes mezi výrazné umělce Rough Trade patří i Sleaford Mods.