Hall & Oates mají svou hvězdu na Hollywoodském chodníku slávy, jsou v Rokenrolové síni slávy a z komerčního hlediska jde o nejúspěšnější duo v historii, prodali víc desek než Everly Brothers nebo Simon a Garfunkel. Jejich hity jako I Can’t Go for That (No Can Do), Maneater nebo Out of Touch dodnes patří ke stálicím osmdesátkových kompilací a anket. K jejich odkazu se hlásí Wu Tang Clan i Anderson.Paak, samplovali je i De La Soul, Fun Lovin‘ Criminals nebo LL COOL J. A to jmenujeme jen několik z mnohých. Zkrátka, Hall & Oates se na scéně už dávno stali známou značkou a v této jedinečné pozici mohli dokráčet až do důchodu. Nestane se.
Mám je moc rád. Jejich hity z osmdesátek považuji za to lepší, co se v popu objevilo, a sólově jsou oba pánové taktéž zajímaví. Jak John Oates na svých sólovkách vydávajících se do jiných žánrů, tak Daryl Hall, který si na své farmě zařídil studio a natáčí tam s hosty báječné jam sessions.
Když se Hall & Oates vydali ještě před covidem na další turné, svitla mi naděje, že bych je mohl ještě uvidět naživo. Smůla. Během pandemie se začali víc soustředit na sólové projekty, nedávno se navíc pánové rozhádali a Daryl Hall dal kolegu k soudu. Důvod? John Oates se rozhodl prodat svůj podíl ve společné firmě Whole Oates Enterprises a parťákovi to předložil jako hotovou věc bez jakékoli domluvy. „Nemám nejmenší zájem stát se obchodním partnerem Primary Wave (kupující Oatesovy půlky) a Johnu Oatesovi nesmí být povoleno, aby mě do nového obchodního svazku hodil takovýmto hrubým způsobem,“ pravil Hall a pak se dali do práce právníci. To bylo na konci loňského roku.
V dubnu s Oatesem vyšel velký rozhovor v časopisu Rolling Stone. „Vidíme naše životy jinak a vidíme jinak naše podnikání. Tak to je. Už jsme starý, můžeme si dělat, co chceme.“ Průběh soudního sporu označil za nudný obchodní problém a možnost další spolupráce dvojice Hall & Oates odmítl. „Tohle nemůžu říct jistě, ale osobně tomu nedávám šanci. Fakt ne. I když život bývá někdy srandovní. Nikdy nevíte, co vás čeká za další zatáčkou.“
Je velká škoda, že dvojice hitmakerů, která v sobě svého času na tehdejší střední proud celkem progresivně mísila pop, rock a synthpop, skončila zrovna takovým způsobem. Ale to už je holt šoubyznys. Hall & Oates nejsou první ani poslední, kdo slezl z pódia a pak už se vídal jen u soudu. Ale to, že už je nejspíš nikdy neuslyším naživo, je mi líto. Tak aspoň díky za ty skvělé desky, pánové!