At the Drive-In a The Mars Volta, to je můj gympl. Na začátku tisíciletí jsme jako mladí zobani hltali tehdejší kytarovou muziku, což nebylo vůbec těžké. Doznívala popularita nu-metalu, nastupovala vlna indie rocku odstartovaná úspěchem Strokes. Člověk mohl zapnout cokoli, počítač, televizi, rádio a kytary ho obklopily během několika vteřin. Pak jsme ale uslyšeli At the Drive-In a The Mars Volta a bylo to, jako kdyby nám někdo vedle uší pálil z kulometu. Rock pro nás zařadil mnohem vyšší rychlost a cokoli pomalejšího a měkčího jsme pár let pozérsky odmítali.
Vůbec se nedivím, že mají obě kapely tak zarputile věrnou fanouškovskou komunitu a k ústřední dvojici Omar Rodríguez-López a Cedric Bixler-Zavala řada lidí vzhlíží podobně jako fanoušci Tool k Maynardu Jamesi Keenanovi, zkrátka hltají všechno, na co dotyční sáhnou.
Trailer k dokumentu.
Teď se dočkají jedinečného zážitku, López se Zavalou se totiž ponořili do svých archivů a z vybraných materiálů, nahraných na Lópezovu domácí kameru, dali do kupy dokument Omar and Cedric: If It Ever Gets Weird. Premiéru si odbyde 28. října na britském filmovém festivalu Raindance. Samozřejmě vychází hlavně z jejich vztahu, avšak nedílnou součástí bude i historie a život obou kapel.
Ne že by pánové objevili Ameriku, záběry z domácího videa vycházely už v devadesátých letech jako bonusy na kazetách a později DVD, stejně tak se jimi prokládaly třeba koncertní dokumenty. Ale aby takto vznikl celovečerní snímek v době, kdy se podobné náměty zpracovávají spíš formou dokudramatu nebo přímo hraných životopisných snímků, to se dnes opravdu moc nevidí. Navíc, ne všichni muzikanti jsou perfekcionisté a hračičkové jako López, a tak se dá předpokládat, že obsahově bude Omar and Cedric: If It Ever Gets Weird zajímavější než podobně sesbíraný materiál řady jiných kolegů.
Při sledování traileru mě napadla ještě jedna věc. Když s sebou López tahal všude domácí kameru před třiceti, podle tiskových materiálů i čtyřiceti, lety, působil možná jako podivín a o to větší hodnotu dnes záběry mají. Jenže v současnosti si kamery nosíme v kapse všichni a využíváme toho k natáčení všelijakých blbostí. Muzikanti taky. Všechny ty reels a videa a stories, kterými umělci ládují své sítě, budou s odstupem času brát úplně stejně. Budou to archivní materiály s určitou vypovídací hodnotou. Pro ně samotné určitě, co si vezme divák z dvacet let starých influencersko-virálních záběrů, už je otázka. Zatímco před třiceti lety bylo možné vytvořit obsáhlý video archiv jen se zápalem pro amatérskou filmařinu, dnes ho může mít v počítači každý a celovečerní dokument slepí klidně po roce na scéně.
Domnívám se proto, že podobných snímků nás, když ne v nejbližších letech, tak v následující dekádě čeká hotová lavina. Omar and Cedric: If It Ever Gets Weird tak může obsahově podobným dokumentům nastavit stěží dosažitelnou laťku. Nebo taky ne. Třeba naopak bude mnohé inspirovat, tak jako byly svého času inspirující At the Drive-In a The Mars Volta.