Letošní červen byl pro mě osobně zlomový měsíc. Když přišla epidemie covidu, řada lidí se mě ptala, kdy si myslím, že se muzika vrátí zase do normálu. Na takovou otázku neexistovala jednoduchá odpověď, ale sám pro sebe jsem si nastavil jeden mezník: až se zase naplno rozjedou halové koncerty zahraničních hvězd. Protože když se konečně mohlo zase pomalu chodit do klubů, ale vyměřovalo se, kolik metrů čtverečních na osobu musí být na parketu volných, naplnit stadiony a naplánovat turné na několika kontinentech byla ta nejvzdálenější věc. To poslední, co se povolí.
Zhruba od půlky května do konce června jsem pro Headliner napsal reportáže z tolika akcí, že jsem takovou kadenci zažil naposledy před covidem. Ba co víc, ani tehdy toho nebylo tolik. Protože teď, když se konečně může, dohání ty dva roky bez hraní všichni v branži: od muzikantů přes promotéry až po fanoušky. Červen byl proto pro mě krásný měsíc, tolik života a dění na scéně tu dlouho nebylo. Ne že by byl covid pryč úplně, já ho třeba jako na potvoru v březnu chytl. To svinstvo tu pořád je a bude dobré mít to na zřeteli. Ale muzika je zpátky v plné síle, to je hlavní.
Ovšem… opravdu v plné síle? Kluby mají stále svých problémů dost, nejčastěji slýchám stesk nad koncem sehraného kolektivu, kdy se tým s nástupem lockdownu rozprchl do různých jiných zaměstnání a teď se nedaří sestavit alespoň podobně dobře fungující partu, protože ne všem se chce do kultury vracet. Někde kluby rovnou skončily, jinde se předělaly na podniky s reprodukovanou hudbou a hospodskými kvízy. I to je pro některé majitele jistější byznys.
Výše zmíněná touha vyrazit po téměř třech letech znovu do světa vede k přetlaku akcí. Promotéři si mezi sebou drobí publikum a návštěvníci kvůli zdražování víc váhají, na co koupit lístek a co už vynechat. I můj doktor nad tím nedávno žehral, když mi říkal: „Pane Konáši, já vždycky rád chodil na koncerty. Ale kolikrát do roka já můžu v týhle šílený době koupit sobě a manželce lístek? A to se považuju za střední třídu!“
Zdá se, že jsme covidové kulturní ticho nechali definitivně za sebou. Akcí je teď tolik, že člověk neví, kam dřív. Některé problémy vzniklé během posledních tří let (nejen covidem) si ale hudební scéna potáhne ještě dlouho. My ji můžeme povzbudit alespoň tím, že budeme chodit na koncerty, co to půjde.