S hudbou jsi začínal ma přelomu tisíciletí, to znamená, že ji děláš už čtvrtstoletí. Jak by se asi Michal před těmi dvaceti pěti lety koukal na dnešního Mikea T?
Kdyby ses mě tehdy zeptal na definici toho, co bych chtěl dělat, tak to teď dělám. Jsem hudebník a hudební producent. Tehdy jsem ale neměl ambice se někam dostávat, to, že jsem v kapele, je pro mě dodneška úlet a zároveň jeden z důvodů, proč ta kapela takhle vypadá a funguje. Tehdy mi zavolal kamarád – pořád je to TEN Orion – a zeptal se mě, jestli chci bejt s nima v kapele. Samozřejmě že jsem chtěl, kam jinam bych patřil. My jsme se totiž hledali.
Byl jsi už tehdy jeho fanoušek?
Jasně, velikej, Mikyho demáče jsem sjížděl ve walkmanu. Poznali jsme se u DJingu, já ho vnímal právě spíš přes DJing než přes rap. Znali jsme se ze Sedmičky (Klub 007 na pražském Strahově), kde jsme spolu hrávali. Kolem let 2004 až 2007, kdy se zakládal label Bigg Boss a začaly se ve velkým vydávat desky, dělat sólovky a jiný projekty, bylo na mně, abych PSH držel pohromadě. Bral jsem to automaticky jako svou povinnost vůči klukům, kapele a vlastně i scéně. Že bych se někdy měl vydat jinou cestou?
To mě nikdy nenapadlo.
Když jsme u sólovek, ta tvoje poslední s názvem Beatbustlers vyšla už před dvanácti lety.
Jsem prostě voják a vždycky jsem upřednostňoval kapelní tvorbu a práci pro kluky před tou vlastní. Zároveň jsem už potřeboval udělat krok sám za sebe a za poslední roky jsem zažil tolik inspirativních věcí, že to muselo ven. Mám ale rád tvůrčí proces v partě, crew je přece základ. A teď, při výrobě nové desky, jsem si znovu uvědomil, jakej je dar mít kapelu a nehledat pořád nový spolupracovníky. Za to jsem šťastnej bez ohledu na to, že v kapele musíš dělat kompromisy. Ale zase na to nejsi sám, a když ti něco nejde, někdo další tě může podpořit, poradit, vytáhnout z bludnýho kruhu. Kdybych byl vokalista – rapper, bylo by to jiný, dělal bych na tom komplet sám. Ale já na tý desce spolupracoval se sedmnácti hudebníkama a deseti dalšíma lidma při produkci. Je náročný se sladit, dohadovat termíny, každá věc se musí separátně schvalovat, každý má jiné požadavky a s každým musíš samozřejmě jednat úplně jinak. Kapela je v tomhle prostě komfort.
Pojďme na ty spolupracovníky. Na desce se objevují jména, se kterými jsi několikrát dělal, ale i nováčci.
Když mně samotnému něco nešlo, přizval jsem si toho, komu to jde nejlíp. Hostují tu tedy pianisti Ondra Brzobohatý a Ondra Pivec anebo kytarista Adam Krofian. Nemám v tom to ego, že bych si musel všechno udělal sám. A vlastně to ani nejde. Chtěl jsem to udělat poctivě a dobře, a tak, jak by se to dělat mělo, a proto jsem pozval tolik hostů. Ve světě je normální, že na tracku spolupracuje i několik producentů a další hudebníci. A odmítnutí práce s tím, že se bohužel dotyčnej netrefil, se nebere osobně. Jde o výsledek.
Ironkap jako jeden z výkonných producentů vymyslel potom, co slyšel první tři čtyři tracky, název celé desky a pomohl mi s texty. Proces výroby jsem pojal jako definici executive producera, který propojuje lidi a nutí je, aby se trefili do tvého obrazu, protože já jsem ten, kdo má vizi, a vede to tak, aby z toho nebyla producentská kompilace, což je problém producentských desek. Byla to sakra náročná, ale krásná a cenná zkušenost. Se Žofií Dařbujánovou jsem dělal poprvé, se slovenskými hosty, například s Danem Kapitánem, mnohdy taky poprvé. A byla to moc fajn spolupráce.
Z fotky mý mámy kape krev.
Přijde mi vtipný, jak často používáš místo slova tvorba slovo výroba.
Primárně jde jen o slovo, ale tvorba je to na začátku u mě ve studiu, když skládám. Pak už je to přece výroba! Na začátku udělám kreativní proces, pak ale přichází faktický a hlavně doslova řemeslný úkony. Musíš si to odsedět, hodiny a hodiny ve studiu. Kreativní je to ve chvíli, kdy dělám hudbu a natáčím vokály. Pak přichází aranžování, to mě hodně baví. Můžu si hrát – vytvářím si vyhrávky, refrény, intra a podobně. Ale to mezi tím je prostě práce.
Proveď nás tedy celým tím procesem.
Zvuky si hodně nahrávám do telefonu, když jsem s malou na dětském hřišti a děti tam něco halekají, když jdu po ulici a něco si zapískám nebo když do stolu vyťukám rytmus. Třeba to pak jako sample ani nepoužiju, může to být jen jakási idea. V telefonu mám teď třeba sto takových nahrávek. Pak přijdu do studia, začnu si s tím hrát a hledám zvuk, kterým bych to vyplnil. Ten zvuk pak třeba do tracku schovám tak, že pro ostatní ani není moc slyšet. Na desce Vládi se 7krát3 jsem teď použil zvuk srdíčka ultrazvuku mojí druhorozený dcery. V originále to zní jako minimal techno, mám to tam rozkrájený na perkusi.
Takže starý přístup samplování melodií z desek už se nepoužívá?
Jasně že používá, je to ale už jen jeden z několika možnejch procesů. Tenhle princip jsem použil právě v tracku Praha Výheň se Žofií. To je totálně rozkrájenej starej Michael Jackson. V podstatě vždycky k tomu ale ještě dohrávám další nástroje a zvuky.
Zpátky k hostům na tvé desce. Bylo asi jasné, že tam budeš mít jak Vladimira 518, tak Oriona.
Nebyl to jasný plán, chtěl jsem udělat čistě zpívanou R&B desku. Temnou elektronickou desku, a hlavně česky. To pro mě bylo důležitý, jako posluchač se s českým textem identifikuješ nejlíp. Měl jsem tři čtyři písničky a pak přišel Orion s deskou Teritorium 3. Jako ten voják jsem všeho nechal a začal dělat jeho desku. Pak přišla korona a přibyla mi rodina. Když jsem to pak znovu začal oživovat, některý věci mi vypadly, protože dotyčným umělcům už se to zdálo mimo čas i jejich aktuální tvorbu. Trochu zklamaný a frustrovaný jsem tedy začínal znova. Třeba se to změní a někdy je z toho šuplíku vytáhneme, ale právě díky tomu jsem zažil tři začátky, třikrát euforii, znova jsem k tomu sedl a znova jsem začínal kreativní proces. Track Z fotky mý mámy kape krev je poslední věc, která vznikla, v listopadu ještě nebyla.
Zasahoval jsi do textů?
Tereza Černochová přišla s vlastním textem, Žofie taky, ale třeba text pro Dana Kapitána jsem napsal já a on si ho jen dodělal sobě do pusy. Elpe si napsal text, Vláďa s Katarzií taky, to je jasný. Hodně silná věc je skladba Karty na stůl. V současnejch textech mi hodně chybí hloubka, takže jsem chtěl udělat i vlastní osobní výpověď skrze jiného interpreta. Tu věc jsem měl už hotovou s jiným mým oblíbeným rapperem, ale ve finále se mi nehodila do obrazu, který jsem zamýšlel, a proto jsem ji udělal znovu, tentokrát s Lubanem (rapperem Candymanem). Mluví o tom, s čím se aktuálně hodně identifikuju. Protože moje schopnost hrát na piano je omezená, oslovil jsem Ondru Brzobohatýho, a hned to zaklaplo.
Nepřemýšlel jsi o tom, že by ses za mikrofon postavil sám?
Já tam hlas mám, pracuju s ním opravdu hodně dlouho a dohrávám si vokály, ale asi teď nejsem úplně připravený slyšet ho jako hlavní vokál. Možná to přijde později a bral bych to jako experiment, ale na téhle desce jsem prostě chtěl a potřeboval onanovat hudebně. Bavilo mě, že jsem to mohl pustit na sto procent a na nic nebrat ohledy. Krásně jsem si na tom zasurfoval a teď jsem ukojenej.
A na další desku zase budeme čekat přes dekádu.
Mezitím byly desky s PSH, Vláďovy sólovky, Vorlovy sólovky. Vnímám to jako celek. Průběžně vydávám a vydáváme. Teď jsou na řadě PSH.
Přibude něco z desky Melodrama do repertoáru PSH?
Dovedu si představit, že ve Vláďovým setu budeme hrát Z fotky mý mámy kape krev a dovedu si představit, že s Orionem budeme hrát Nany Nau. Každopádně na Melodrama Tour zazní všechny věci od hostů.
Ten název – Melodrama. V původním smyslu se jedná o žánr francouzské opery.
Potřeboval jsem to nějak zaškatulkovat, abych o tom mohl mluvit. Vycházel jsem z určité barokní temnoty a obsahové hloubky toho žánru, na desce jsem použil varhany, mám tam operní zpěv, to je v hip hopu strašně tenký led. Dnešní doba je instantní, zrychlená, kvantita válcuje kvalitu a mně chybí hloubka, péče a láska k práci. Na desce jsem chtěl vzdát hold mému řemeslu tou nejpoctivější prací, které jsem schopen. Nejde o technickou propracovanost, ale o emoce a hloubku. K tomu jsem se nakopl až v té třetí fázi. Je to pocta řemeslu, hudbě, rapu a je to krok, který pomáhá i mně, protože jsem se dvanáct let sám nerealizoval. Vyšel jsem ze své komfortní zóny a zoceluje mě to. Navíc mě přitahovalo užití těch „zakázaných“ nástrojů a postupů.
Mluvíš o zakázaných nástrojích a postupech. Opravdu jsou dneska ještě nějaké nástroje v rámci žánru zakázané?
Je to vtipný. Kluci v kapele ty „zakázaný“ slova v hiphopu jako třeba rajče, chleba nebo šoustat používají. Ale do hip hopu nepatří. Nejsou přímo zakázaný, ale prostě se to nenosí. Hledáš tvrdší slovník. A stejně tak je to s operním zpěvem na konci tracku Melodrama. Daniel (tenorista Daniel Matoušek) je král. Je to boží, ale sám jsem si kolikrát říkal, jestli už to není blbý. Jednou to znělo super, druhej den jsem znejistěl. Dlouho jsem to zvažoval a nakonec Orion přinesl to „haiku“ a maká to skvěle. Uzavírá to desku ve stejným duchu, ve kterým začíná.
Na sociální sítě jsi dával post, že desku jsi dodělával v Tokiu. Co si pod tím máme představit?
To je úplnej úlet. Nebyl jsem tam ve studiu, jen řešil nuance – jestli něco zkrátit nebo vyhodit. Ty edity jsem poslouchal tři dny, a když jsem přelítal z Tokia do Sappora, dostal jsem od vesmíru dvě hodiny pocitu hotové desky. Letěl jsem s kamarádama, přičemž někteří rap vůbec neposlouchají. Všem jsem tu hudbu dal, a než letadlo začalo rolovat, pustili jsme si ji. Koukal jsem na ně, jak si pařej, a pak z nich lezly feedbacky. Sám jsem si to za ty dvě hodiny dal dvakrát a byl jsem šťastnej. Ale taky mi došlo, že teď to vlastně celé začíná. Trochu jsem se z toho, co mě čeká, orosil. PR, booking, turné. Ale jede se.
Koncerty prý zase budou à la boiler room. Budeš uprostřed obklopen fanoušky tak, jako jste to měli naposledy v Roxy s PSH?
Nedělal bych z toho úzus, že to tak bude pořád. Vzniklo to loni v Roxy, kde jsme udělali elevaci a já byl dole mezi lidmi. Moc se mi to líbilo, a tak jsem navrhl, abychom to udělali celé uprostřed, což se nám teď naposledy podařilo. Chtěli jsme takových koncertů udělat víc, ale produkčně to nebylo úplně možné. Teď jsem se k tomu mohl vrátit. V Praze máme křest 4. dubna v Radlické kulturní sportovně, chtěl jsem prostor, kde jsem ještě nehrál. Je to netradiční koncert a zaslouží si i netradiční místo; šest z osmi bude v úplně jiných prostorech, než obvykle hráváme s kapelou.
Bude vinyl?
Jo, už jsem podepisoval plakáty, které budou součástí. Snažil jsem se ho opravdu vymazlit, abychom z toho měli zážitek já i lidi. Obrovská rudá věc, číslovaná, velký plakát – bude to stát za to! Cédéčko ale neděláme, to už nemá cenu.
Máš obavy, jak posluchači desku přijmou?
Zase se vrátím ke kapele. Úspěch přijímáš děleno třema, ale i kritiku bereš děleno třema. Teď se všechno bude vozit jen po mně. Fází strachu jsem si ale už prošel dávno, teď se opravdu jen velmi těším. A jak jsem už říkal: měl jsem úkol, splnil jsem ho, odškrtnuto, jede se dál.
Seznamte se
Mike Trafik aka Mike T., vlastním jménem Michal Řepka, je hudební producent, DJ a člen legendární rapové formace PSH. Pod labelem Bigg Boss vydal nespočet desek a singlů, je taky autorem soundtracku k filmu Vejška. 21. února 2025 vydal sólovou desku Melodrama. Pražský křest proběhne v Radlické kulturní sportovně 4. dubna.