Režie klipu se ujala Emma Smetana a Jordan Haj na původní námět Vojty Dyka. Píseň napsal Dyk spolu s Ondřejem Pivcem. Oba jsou to muzikanti nesmírných kvalit a jejich tvůrčí spojení jsme mohli slyšet například již v singlu Duhömö, o kterém psal Jarda Konáš. Popis videoklipu k Armádě Lásky slibuje velké filozofické zamyšlení, a dokonce i odpovědi na otázky.
Hudebně se vracíme do 80. let, na což odkazují synťáky, bubny a celkový zvuk. Text je rozprostřen heslovitě a snaží se předávat závažné sdělení. Delší instrumentální pasáže odlišují píseň od současného konzumního popu, kytarové sólo na konci taktéž. To jsou všechno věci, které kvituji. Ovšem mám pocit, jako kdyby chtěl Vojta předat velkou myšlenku a její interpretaci bohužel nezabalil do příliš srozumitelného a kompaktního hávu.
Současné problémy, osmdesátková hudba a klip evokující spíše devadesátky. Ano, víme, že Vojta umí bravurně střídat různé polohy, je velmi tvůrčí a jeho hudba je různorodá. Nicméně i v různorodosti, ať už v rámci jednotlivých singlů či v rámci celých desek, hledám pojítko a zde mi uniká. Pokud ovšem autor nechtěl na informační balast odpovědět hudebně-vizuálním balastem. To už nechám na posouzení každému posluchači, z nichž spousta singl chválí pro jeho trefnost.