To bylo radosti, když se na sítích začaly objevovat signály, že se vrací The Prostitutes. Bodejť by ne, svého času šlo o tak zajímavou a (v rámci tuzemské scény) zvukově solitérní kapelu, že po jejím konci před sedmi lety leckdo mlsně pokukoval i po sólových projektech jednotlivých ex-členů, což se moc nestává.
Hudebníci byli zkrátka příliš výrazní na to, aby se nad nimi jen tak zavřela voda, a nyní z ní opět společně vystupují zpátky na klubová pódia. Doslova, protože spolu s novým singlem oznámili i čtyři koncerty na únor a březen příštího roku. Budou i nějaké další? Zatím nevíme, ale buďme rádi alespoň za to málo.
Nový singl totiž vzbuzuje pocit, že The Prostitutes evidentně hraní chybělo, protože je to baví, pořád mají co říct a hlavně to umí podat jedinečným způsobem. Ta post-punková kytarová potemnělost, naléhavost Bellova zpěvu, smutná napjatá melodie gradující do velkého finále, kde se kapela jakoby utrhne ze řetězu, a přitom má vše pořád pevně pod kontrolou, to všechno tu skvěle funguje a zapadá do sebe jako hodinový strojek. Včetně klipu, v němž se jede postupující temnotou odnikud nikam.
Nevíme přesně, jaké jsou další plány The Prostitutes a zda vůbec nějaké. Třeba je to jen jednorázový reunion hudebních workoholiků, kteří si přes všechny své další aktivity našli čas si znovu společně zahrát a něco složit. Třeba se dočkáme plnohodnotného comebacku. Ať už to dopadne jakkoliv, The Prostitutes se singlem Inevitably Delayed zase jednou přišli, viděli a zvítězili. Ten jejich zvuk mi chyběl. A bude nás víc, kdo to tak cítíme.