Jen je škoda, že je to zrovna pro tuto píseň. Takový zápal si zaslouží lepší zvukový doprovod.
Lepší otázkou, než čím se může Erik Peter alias Sergei Barracuda v životě stát, je, čím se ještě nestal. Byl (a nejspíš nadále alespoň v personě bude) dealerem, gangsterem, hudebním lídrem, basketovým virtuózem, filozofem, producentem, pohádkovým dabérem a nyní, jak vidno, i kaskadérem. Rčení „Vzplát pro svou věc“ vzalo za své zejména v polovině třetí minuty, kdy se celý zbrocený otáčí s rozpaženýma rukama směrem ke kameře s ikonickou kamennou tváří. Serióznost situace podtrhávají plameny škvařící jeho oblečení.
Příběh videoklipu je nicméně stejně chaotický jako textové sdělení. V prakticky velmi průměrném tracku ze Sergeiovy kuchyně, který, jak doufám, nebude to nejlepší, co se na Věčném hladu objeví, jsou na jedné straně zlí (nebo špatní?) dealeři a svalnatí vyhazovači a na straně druhé Sergei, který si „koupil novou pistoli, aha“ s bandou prakticky nahých upírek s velkým pozadím. Své nepřátele ničí jednou ranou po druhé jako ve Van Helsingovi, Bladeovi či Underworldu – prostě je rozpustí.
Do toho Barracuda přesvědčuje své posluchače, že má rád „špinavé prachy a špinavý sex, špinavý sex, špinavý sex“, což mu lze věřit, ale s děním ve snímku to zrovna nekoresponduje. Peníze zde rozdává a sex nemá.
Aby ale snímek nebyl jen akčním krvákem, v jednom ze záběrů si produkce najde čas na romantiku jako ve Twilightu, během níž se jedna ze zúčastněných upírek krvelačně zakousne do svého nepřítele až poté, co mu ve spodním prádle sedne na klín. Až následně mu ostentativně proděraví krkavici.
Crazy snímek z režie Roberta Cejnara je určitě zábavným projektem, kterému se jedni mohou škodolibě pošklebovat a druzí si jej neironicky užívat. S hudbou k němu to ale vidím ne zrovna pozitivně. Přestože se Sergei v poslední době spoléhá výhradně na sebe jak rapově, tak produkčně a progres je zjevný, první napůl taneční/napůl rapový singl mě zrovna nepřesvdčuje k tomu, abych si album poslechl, přestože je vizuál pojat s příjemně bizarním nádechem. Zní jako odrhovačka, kterou nemá osoba jeho ražení zapotřebí
Od Barracudy totiž čekám, zvláště poté, co v minulých letech výrazně zvýšil svou uměleckou hodnotu tvrdou prací a přístupem nejen k hudbě, ale i k umění prostě víc. Chci něco, co mi správně vlije krev do žil, a ne ji celou vycucne.