Opakovaly se staré praktiky z minulých let. Poroty hlasovaly jak domluvené a podporovaly se navzájem. Fandilo se i regionálně, takže například celý Balkán hlasoval pro Srbsko. A že je tam zemí a zemiček! Jindy některé země, které měly silné želízko v ohni, dávaly raději hlasy outsiderům než konkurentům.
Zvítězila ukrajinská šestice Kalush Orchestra s mixem lokálního folklóru, popu a rapu. Za normálních podmínek by skončila někde kolem desátého místa nebo v blízkosti moldavských Zdob Si Zdub, kteří hráli zhruba stejný druh hudby.
Skladba původně věnovaná matce nabrala po začátku války na Ukrajině zcela nový význam. Den po vítězství v Eurovizi kapela zveřejnila tento videoklip
Připomnělo to Eurosong z roku 2016, kdy na protest proti obsazení Krymu zvítězila ukrajinská zpěvačka Jamala s naprosto nezajímavou písní 1944. Moderátor Jan Maxián o vítězství Kalush Orchestra řekl, že je to důkaz evropské jednoty, ale že by to prospělo důvěryhodnosti soutěže, to tedy ne. Zvláště když v hlasování porot byla Ukrajina až čtvrtá, Rumunské porotě pořadatelé hlasy bez vysvětlení anulovali "poslali" Ukrajincům. A vše se změnilo až po hlasování publika.
Aspoň že víme, že česká odborná porota podle své mluvčí Taťány Kuchařové dala nejvíc bodů Velké Británii, Švédsku a Estonsku. A čeští diváci Ukrajině, pak Srbsku a Moldavsku.
Reprezentanti České republiky We Are Domi (dva Norové a zpěvačka Dominika Hašková) po celkem úspěšném semifinále vyhořeli. Skončili na 22. místě. Za nimi byl už jen Island, Francie a Německo. Svým způsobem je to lichotivé – Island neměl až tak špatnou skladbu a Francie a Německo jsou v pop music velmoci. Finští Rasmus byli těsně před nimi. Už vidím ty píárové zprávy s titulky jako „Dcera české hokejové jedničky sváděla tvrdý souboj s legendárními finskými Rasmus!“ nebo „Česko drtí světové popové velmoci!“
We Are Domi ve finále vystupovali hned jako první
Trojice si ale také může stěžovat na hlasování publika, protože u poroty byli jen osmnáctí. Protože mezi pětadvaceti finalisty bylo ubohostí všeho druhu až moc, je jasné, že doplatili na to, že byli hned první na forhontě. Na ty, kdo soutěže otvírají, se často zapomíná. Ale někdo prostě začít musí.
Pár písniček stojí za alespoň zmínku. Některé z nich byly inspirovány lokální kulturou. To platí třeba o Portugalce Maro, v jejímž Saudade se zrcadlily prvky fado (9.), o bretaňských Alvan & Ahes, kteří reprezentovali Francii (24.) nebo o zmíněných Zdob Si Zdub, kteří už bůhví po kolikáté reprezentovali Moldavsko (7.)
Ještě k dalším stupňům vítězů. Druhý skončil favorit Sam Ryder z Anglie s písní Space Man. Svým falzetem připomněl Sama Smithe a jeho písnička se v rádiích typu Evropy 2 určitě bude hrát. Třetí skončilo Španělsko, jež reprezentovala temperamentní Chanel Slomo. Se svou zdůrazněnou krásně tvarovanou zadnicí předváděla kousky až skoro na hranicích soft porna. Čtvrté bylo Švédsko čili Cornelia Jacobs se skladbou Hold Me Closer, vzdáleně připomínající severské melodické songy od Abby. A pátá byla Srbka Konstrakta, protestující proti špatné lékařské péči ve své rodné zemi vsedě před lavorem. Tentokrát v něm alespoň byla opravdu voda a mydliny, ručníky přinášeli tanečníci, kteří kolem ní po celou dobu kroužili.
Turínský ročník tedy máme za sebou. Velký respekt si v něm se svými kreacemi zasloužili jen scénografové a choreografové, kteří se ale bohužel zároveň postarali o to, že vizuální realizace „oživlých klipů“ stáhla až příliš mnoho pozornosti k nabubřené estrádě a to, co vnímá náš sluch, tedy písničky, odsunula do pozadí.