„Pane bože, zahrajte už nějakou hezkou písničku!“ Kolikrát to zvolání už kapely objíždějící kdejaké kulturáky slyšely? Petr Fiala s humorem sobě vlastním z této věty rovnou udělal slogan nového singlu. Funguje to na první dobrou, hned víme, co tím myslí.
V textu dále vzpomíná na mládí, kdy se po tahu (či po koncertě) probudil, kde neměl, a následovalo klasické kocovinové martýrium, jak se dostat domů. Opět historka, s níž se kdekdo ztotožní, protože i kdyby to sám nezažil, podobné vyprávění nejspíš mockrát slyšel od někoho v hospodě pro pobavení. Fiala vždycky rozuměl publiku a publikum rozumělo jemu, i proto má Mňága a Žďorp na scéně své výsostné postavení a jako jedna z mála devadesátkových klubovek dodnes vyprodává sály.
Hudebně jsme taky jako doma. Odpálí to chytlavý sborový refrén, nechybí cinkavé kytary, hravý saxofon. Tiskovku doprovází informace, že kytarista Kuba Červinka si při tvorbě písniček na novou desku intenzivně hrál s havajskou kytarou. Ano, slyšíme ji tu a trochu ten zažitý zvuk posouvá, ale ne tak daleko, abychom si nemohli říct, že je to stará dobrá Mňága. Uvidíme, jestli na zbytku desky bude znít výrazněji a co to případně s celkovým zvukem udělá. Album Hoříš? Hořím! vyjde 12. září.
Hezká písnička dobře zapadne do koncertního setlistu. Asi těžko si v srdcích fanoušků najde takové místo jako Hodinový hotel nebo Nejlíp jim bylo, ale to není ani tak problém Mňágy jako faktu, že když nějaká kapela hraje dekády, na koncerty chodí publikum hlavně kvůli starým flákům.
Fiala a spol. to dobře ví, a tak na 21. srpna plánují v pražském Areálu 7 speciální koncert, jehož setlist bude sestaven jen ze skladeb složených do roku 2000. To mě láká hodně, protože mám od kapely nejraději album Furt rovně. Novou desku Hoříš? Hořím! pak kapela pokřtí na podzim v brněnském Sonu a pražském Lucerna Music Baru.