O žalobě na Madonnu a společnost Live Nation informují světová média, mimo jiné třeba britský Guardian. Ten s odkazem na soudní dokumenty uvádí, že dva fanoušci Michael Fellows a Jonathan Hadden navštívili zpěvaččin prosincový koncert v New Yorku v rámci jejího Celebration tour. Navzdory tomu, že měla show začít v půl deváté, se královna popu vyhrabala na stage až kolem půl jedenácté.
Když koncert skončil, byla jedna hodina v noci. Oba fanoušci tvrdí, že byli uprostřed noci v podstatě bezprizorní kvůli omezeným možnostem hromadné dopravy, ale i vyšším cenám taxíků. To jim udělalo čáru přes rozpočet, protože museli ráno vstávat do práce.
Může to znít docela úsměvně, protože jsme si jako hudební fanoušci už navykli na to, že na umělce často čekáme. Akademickou čtvrthodinku lze bez obtíží prominout. Jsou ale dvě hodiny něco, nad čím bychom měli mávnout rukou jen proto, že hvězdy jsou hvězdy a my jsme oproti nim pouzí smrtelníci, kteří se těší, až je uvidí a uslyší naživo?
Podobný přístup ukazuje ve své nahotě hlavně neúctu k fanouškům, bez nichž by ty hvězdy takovými hvězdami v prvé řadě ani nebyly. Neznamená to samozřejmě, že musí interpreti svým posluchačům líbat samým vděkem ruce, ale je elementární slušnost dodržovat rozvrh akce maximálně s drobnou časovou odchylkou. Mimo jiné i z důvodu, že lidé se z koncertu potřebují dostat domů, a když žijí v jiném městě, může to pro ně představovat komplikace.
Konec uprostřed setu
Expertem na podobné pozdní příchody je Axl Rose, který třeba v roce 1991 dorazil na pódium v Tampě pozdě, protože sledoval Želvy ninja. Do filmu byl tak zabraný, že se zkrátka odmítal nechat vyrušit. V roce 1992 přišel pozdě na stage v Montrealu, a po pár písních se zase uklidil kvůli problémům s hlasem. A takhle by výčet mohl pokračovat dál.
Jasně, Madonna je oproti Axlovi docela žabař, protože ji její pověst s pozdními příchody nepředchází. Ale je to omluva pro to, že nechala fanoušky čekat o dvě hodiny déle, než měla? Rozhodně není.
O tom, proč je potřeba chodit včas, se loni na Glastonbury přesvědčila i Lana Del Rey, které pořadatelé vprostřed jejího setu neúprosně vypnuli zvuk. Vyměřený čas na vystoupení vypršel a bylo potřeba dodržet nařízenou večerku. Obzvlášť na tak velkém festivalu je zkrátka nutné, aby vše fungovalo jako švýcarské hodinky. Pro Lanu Del Rey to byl pěkný políček, za situaci se posléze omluvila. Příště už si nejspíš dvakrát rozmyslí, jestli se bude dlouho fintit a přijde kvůli tomu znovu s půlhodinovým zpožděním nebo raději včas.
Ve výsledku podobnými excesy trpí především fanoušci, kteří na své idoly často čekají pěkně dlouhou dobu. A umělci, jakkoliv jejich tvorbu milujeme, musí pochopit, že si nemohou dovolit všechno jen na základě svého statusu. Nakonec, běžné lidi by asi taky šéfové nepochválili za pozdní příchod do práce.