„Písnička, která mi po Davidovi zbyla v počítači v totálně roztrhaném stavu. Bylo třeba sebrat odvahu ji opět sešít, najít co nejvíc originálních stop Davidova zpěvu a nahrát chybějící dílky skládačky,“ popisuje Chromek. Ten do skladby přizval herce Šimona Bilinu, který dozpíval druhou sloku a vokály. Jak výsledek, na kterém se podílel i Stypkův spoluhráč Pavel Sotoniak nebo violoncellistka Terezie Kovalová dopadl?
Když začnete poslouchat písně Davida Stypky, velmi často se vám stane, že máte pocit, že zpívá právě o vás. Ne, není tomu tak. David prostě jen zpívá o „svých slabostech každého z nás“. A stejně je tomu tak u nového artefaktu s názvem Nebreč.
„Když nemá konce cesta tvá, když zdá se ti moc dlouhá, už sotva pleteš nohama, jak v mátohách se loudáš, když v mlze mizí cíl a opouští tě síla, když už skoro nevěříš a láteříš a spíláš, osudu…“
Řekněte mi, o kom z nás není tenhle text? Zvednout takovou hroudu a vybrousit z ní diamant nejen, že není jednoduché, ale chce to taky odvahu. Lukáš Chromek s Tereziií Kovalovou a Pavlem Sotoniakem ji společně s Šimonem Bilinou měli. A ten za to, že si troufnul zazpívat vedle Davida – a vlastně zazpívat Davida – získává můj obdiv.
Takové nevybroušené kousky, které v sobě nosí každý z nás, budeme po Davidovi Stypkovi nacházet ještě dlouho. David po světe zanechal spoustu útržků papíru s texty o nás všech, protože ve správnou chvíli míří na city, které máme každý v sobě.