Asi má pravdu, ale upřímně řečeno, napsal nejméně tucet lepších a určitě i chytlavějších písní. Svým způsobem duchem je Zastav mě pokračováním asi sedm měsíců starého songu Ta bílá ti sluší. Člověk chápe, že autor cosi prožívá a je to nejspíš i krásné, takže se právě vznáší na romantickém růžovém obláčku, jenže skladatelova síla je spíš ve vtipných a komických tématech, popřípadě ve větší náloži energie.
Ztracený napsal klasický gradující song, který začíná výrazným klavírním doprovodem a pozvolna přidává na výraznější a hlasitější instrumentaci celé kapely včetně velkého sboru a nezajímavého kytarového sólíčka. V doprovodu je citlivě použité banjo – s trochou nadsázky to zní jako odpověď Michalu Hrůzovi, který si před rokem k písni Mikádo přizval Ivana Mládka.
Po zhruba třech a půl minutách, přesně ve chvíli, kdy má člověk pocit, že už je toho zastavování nějak moc, dochází ke zlomu a nastupuje konec ve střihu a la závěr Hey Jude. Dobrý nápad, který skladbu osvěží, ale paradoxně je v protikladu proti poselství skladby – nezastavuje ještě celou další minutu!
Určitě je lepší seznámit se s novou Ztraceného písní přes nějaké streamovací služby než přes YouTube. Klip je totiž strašlivě banální road movie plné okoukaných klišé a v závěru křečovitě přehrávané muzikantské pohody někde na pláži. Jak tohle mohl Ztracený pustit ven, to je otázka.
Na koncertech budou ty rozsvícené mobily při Zastav mě vypadat skvěle, ale z médií je to po Ta bílá ti sluší už Ztraceného druhé zklamání. (Dueto s Ester Ledeckou raději nepočítáme a bereme jen jako marketingový trik.) Anebo že by kritik neměl romantiku rád?