Glastonbury, here I come. Zázrak se zopakoval, máme lístky i ubytování a hned po příjezdu na Worthy Farm si běžíme udělat tradiční selfie do backstage. Vítací nápis je na svém místě jako loni a všudypřítomný znak hippies má jen jiné barvy.
Bydlet se dá na festivalu různě. Většina návštěvníků si přiváží vlastní stany, ale pokud máte štěstí a něco našetřeno, můžete se ubytovat v miniaturním dřevěném domečku, nebo dokonce v indiánském teepee. Jen se připravte na cenu podobnou londýnské pětihvězdě.
Fantastickou atmosféru festivalu umocňuje absence komerčních nápisů, log a sdělení. Jedinou komerční značku Vodafone najdete u nabíjecích stanic na mobily, jinak ohrady a ploty slouží jako plochy pro různé výtvarníky, grafiky a designéry.
Policisté se na festivalu pohybují pěšky i na kole. Tváří se přísně, ale rádi vám poradí, kudy se dostat na další koncert, který jste si označili ve festivalové aplikaci.
Záchody slouží na festivalu také jako místo pro tvorbu grafitti, případně jako plakátová plocha pro podporu hesla „Love the Farm, Leave no Trace“. A většina návštěvníků se tím řídí.
Dvě největší pódia – Pyramid Stage a Other Stage – tvoří centrální část festivalu. Jsou k sobě obrácena zády, takže zatímco na jednom z nich dohrává jedna kapela, na druhém už nastupují dobrovolníci, kterým organizátoři festivalu děkují a jako odměnu jim dopřávají tajný koncert skupiny The Pulp.
V backstagi potkáte různé zajímavé osoby a je zábavné tipovat, co jsou vlastně zač. U horního páru tipujeme bankéře nebo ředitele firmy, na spodní fotografii ale hned poznáváme zpěváka skupiny Franz Ferdinand, který před chvíli dohrál fantastický koncert.
Čarovná páska na ruce, která umožňuje vstup do backstage, vám zároveň dovolí používat zkratky mezi hlavními pódii. Mimo festival ale zřejmě slouží jako cesty pro přemisťování dobytka z jedné pastviny na druhou.
Regulovčíci a regulovčice v barevných vestách řídí provoz a přesuny diváků mezi jednotlivými částmi festivalu. Většinou se příjemně usmívají, ale pokud je nehodláte poslechnout, zařvou vám z půl metru megafonem do ucha. A to opravdu zažít nechcete.
Greenpeace byla i v letošním roce partnerskou charitou festivalu a její fandové a podporovatelé se scházeli u její stage, poslouchali DJ sety, protestovali, tančili a občas i odpočívali.
Hned vedle Greenpeace vyrostlo Muzeum apokalypsy, které názorně ukazuje, jaký HELL nás všechny čeká v budoucnosti. Pokud se prý nebudeme o životní prostředí alespoň trochu starat.
Někteří návštěvníci festivalu se zodpovědně připravují dlouho dopředu. Ať už při výrobě čepice s kopií Pyramid Stage, nebo nákupem jaguářích oblečků. Obojí potom slouží k tomu, že kolem nich nemůžete projít bez povšimnutí.
Při čekání na koncert je dobré si odpočinout, posedět a zregenerovat. Protože když začne hrát známá kapela, nezbývá než rychle vyskočit a začít zpívat, tančit a natáčet. A samozřejmostí jsou barevné dýmovnice, které je třeba odpálit ve chvíli, kdy kapela hraje svůj největší hit.
Bývalý zpěvák Creedence Clearwater Revival John Fogerty rozjel na pódiu rodinný mejdan se svými syny. Ve svých 80 letech má spoustu energie, nové zuby, nové vlasy, možná novou ženu, ale starou kytaru. Ocenili jsme ale, že na přídavek ji vyměnil za takovou, která mu ladila k jeho kostkované košili.
Vlajky na dlouhých teleskopických tyčích nebo rybářských prutech nechybí na žádném z větších koncertů. Slouží jako orientační bod pro přátele, ukázka vašeho politického postoje, vyznání lásky nebo i jako velmi odvážné selfie.
Potom, co v noci skončí na Pyramid Stage koncert hlavního headlinera, můžete se přesunout do jiné části areálu k velké svítící vážce, která mává svými laserovými křídly, plive do vzduchu ohňové gejzíry a hlavně vám servíruje pořádnou porci taneční hudby. Pokud se tam zastavíte, čeká vás radost až do rána.
V celém areálu potkáváte spoustu různých dobrovolníků, kteří pomáhají udržovat festival v chodu. Podle barvy trička poznáte, jestli se starají o recyklování a úklid odpadků nebo mají na starosti některou z festivalových stagí. Většinou mají úsměv na tváři a svoji důležitou roli si moc užívají.
Že je festival umístěn na zemědělské farmě, je poznat i podle využití zemědělské techniky. Traktory tady místo obilí, sena nebo krmení pro krávy odvážejí odpadky, zboží do stánků, hudební aparatury, nebo dokonce organizátory a hudebníky samotné.
Pravidlo zkušeného návštěvníka Glastonbury zní: Osprchuj se večer, než jdeš spát, abys ráno nemusel čekat ve frontě. Anebo si udělej vlastní improvizovanou sprchu hned vedle svého tábořiště.
Když se festival probouzí do nového dne, je čas i na několik romantických chvilek. Až po poledni začne znovu hrát hudba na více než 120 scénách, už na ně nebude ani čas, ani prostor.
Na Carhenge letos přibyly další automobilové sochy a odpočívárny. Pro fanoušky starých aut a grafitti je tenhle kout festivalu zemí zaslíbenou. Pro fotografa zase částí extrémně fotogenickou.
Některé umělecké výtvory jsou na festivalu už připravené, některé vznikají přímo v jeho průběhu. Pískovou sochu vytvářela dvojice sochařů s velkou vášní a láskou. A s hlavní toho pískového tanku se umělec přímo mazlil.
Řada návštěvníků se obléká do různých kreativních kostýmů. Určitě se chtějí odlišit, zcela jistě se v nich dobře cítí, a když je požádáte o fotografii, velmi rádi vám zapózují.
Tradiční britské námořní molo Glastonbury on Sea vás vrátí zpátky do padesátých let. Můžete si nechat vyložit karty, popovídat si s mořskou pannou, zahrát si klasický pinball, podívat se na loutkovou pohádku nebo se jen tak pokochat pohledem na moře. Ne moře opravdové, ale moře stanů, stánků, pódií a lidí, kterých letos bylo na farmě přibližně 210 tisíc.
Stejně jako Hollywood má i Glastonbury svůj klasický nápis z velkých písmen. Z kopce, kde je umístěn, je vidět téměř celý areál. Cesta nahoru vám dá zabrat, ale výhled rozhodně stojí za to.
Druhým nejvyšším místem areálu je Strummerville, místo nazvané podle zpěváka kultovních The Clash. V baru nazvaném podle jejich nejslavnější desky London Calling si můžete dát drink a stejně jako loni se zamyslet, jestli „should I stay or should I go“.
Na pódiu Strummerville, kde odpoledne hraje punk, reggae, ska nebo rockabilly, stojí dopoledne relaxovaný DJ a pouští latinské rytmy. Zřejmě proto, aby nevzbudil návštěvníky na křesílkách, pohovkách nebo gaučích okolo místního ohniště, kteří dospávají horečku minulé noci.
Naší oblíbenou částí festivalu je prostranství okolo Divadelní a cirkusové brány (T&C Gate). Tady potkáte akrobaty, kouzelníky, čarovné víly, různé masky i pochodové kapely.
Jednou za rok, vždy v době festivalu, se v místní tiskárně nahodí starý tiskařský stroj Heidelberg, který začne chrlit plakáty a festivalové noviny. Uvnitř to voní po tiskařském inkoustu a prodavač, u kterého si kupujete plakát s barevným logem festivalu, má od něj začerněné prsty.
Motiv, který jsem fotil na festivalu asi nejčastěji, byl pomalovaný barel na odpadky a pomalovaní (resp. potetovaní) lidé. Obojí v nespočetném množství variant, obojí někdy povedené a někdy zase moc ne, obojí často velmi originální. Lidí jsem se občas na souhlas s focením zeptal, barely jsem fotil bez dovolení!
Koncert Roda Stewarta patřil k vrcholům letošního festivalu. Místní publikum ho zjevně miluje a hymnu Sailing zpíval před Pyramid stage téměř každý. Přestože mu letos už bylo 80, na pódiu nejen zpíval, ale i tančil a převlékal se z jednoho blýskavého oblečku do druhého. Jen ten jeho klasický účes jsme si na hlavě neuměli vytvořit tak, jako někteří naši sousedé.
Na festivalu vás nemůže překvapit ani setkání se skupinou římských bojovníků, natož pak s průvodem Hare Krisna, který v čele vede jeho motorizovaný vedoucí.
Tančírna San Remo, místo, kolem kterého jsme většinou vyráželi do víru festivalu a vraceli se v noci zpátky do naší dřevěné chatky. Ráno ospalé a unavené, večer a v noci plné tanečníků a tanečnic. V noci vždy plné kelímků, plechovek a odpadků, ráno naproti tomu čisté a uklizené. A tak to bylo v celém areálu festivalu.
Odjíždíme z Glastonbury, vracíme klíč od naší chaloupky a na rozloučenou nám pilot akrobatického letadla nakreslí na nebe jeden rozesmátý obrázek.
Příští rok se festival nekoná, protože farma bude odpočívat. Tak doufáme, že do třetice nám to znovu vyjde v roce 2027.