Na obřím festivalu Glastonbury se toho dá hodně vidět, ale také hodně minout. Cesty redakční výpravy časopisu Headliner se proto na letošním ročníku rozdělily, abychom vám toho zprostředkovali co nejvíce. Ze sobotního programu přinášíme střípky zážitků pohledem šéfredaktora Honzy Vedrala, který zamířil na headlinery Femi Kutiho, Bloc Party či Kasabian.
Zklamáni jménem Skatalites
Hned brzy po poledni vystřídalo na Pyramidě pátečních sedm minut ticha za mír Mariny Abramović sedm minut saxofonového sóla na jediném tónu. Vrchol koncertu Femi Kutiho, syna slavného nigerijského hudebníka, dal sobotnímu festivalovému dni ten správný drajv. Kuti se později v noci na stejné scéně objevil se svým ansáblem jako jeden z hostů Coldplay a v obou případech na pódiu předvedl čistou živelnost a sílu radosti, kterou člověk z hudby může mít.
To se bohužel netýkalo „legendárních“ The Skatalites, kteří na festival zavítali v rámci turné k 60 letům, přičemž šedesát není ani současný věkový průměr kapely, v níž nezbyl nikdo ze zakládajících členů. Přehráli pár známých melodií s jiným frázováním a aranží, novinky, na které nebyl nikdo zvědavý, a pro fanoušky žánru zanechali dojem spíše nedůstojný. Je to vykořistění značky – nic, na co by jamajští hudebníci nebyli zvyklí.
Klidná síla Bloc Party
Hodně se ale povedl program na Other Stage, kde nejprve divoženky s The Last Dinner Party potvrdily, proč se o nich mluví jako o nadějích britské hudby. Jako by nestačilo pražící slunce – tyhle čarodějnice publikum svou hudbou doslova upálily. A nadšení se týkalo i i dvou nových skladeb, které tu měly premiéru.
Velkým návratem „domů“ bylo i vystoupení Bloc Party na stejném pódiu – Kele Okereke oděný v tričku Bad Brains vynikal bezprostředností a svojí klidnou silou ve skvělém kontrastu k nervózní a podprahově taneční muzice. A kapela zase sehraností. Když na začátku spustili Here We Are z alba A Weekend In The City, nezbylo než konstatovat, že tahle parta zatraceně dobře „uzrála“, ať už v ní dnes hraje kdokoliv. Festival byl v euforii.
Foto: Petr Dvořák
Tajný koncert Kasabian
Tedy až na ty, kteří se marně snažili dostat na koncert Kasabian ve stanu Woodsies, který kvůli kapacitě pořadatelé uzavřeli. Viděl jsem z něj druhou půlku. A všechny pochybnosti, zda to Serge Pizzorno v roli frontmana po vyhazovu Toma Meighana utáhne, musely jít stranou. Kasabian jsem na Glastonbury zažil před deseti lety v roli headlinerů. Jejich letošní vystoupení ve stanu bylo ale lepší, energičtější.
Songy prokládali úryvky z The Prodigy, nebo Beastie Boys a z kopce, na kterém Woodsies sídlí, se zpívalo do údolí v mocných chorálech. Kdyby to nebylo laciné, nezdráhal bych se napsat, že Kasabian na Glastonbury znovu zažehli oheň. A bude zajímavé sledovat, co právě "tajné" vystoupení na festivalu udělá z jejich kariérou. V posledních letech se jim nedařilo, tohle by mohl být nový začátek.