Vítejte na Glastonbury, festivalu všech festivalů. Už jsme toho s mojí ženou viděli a zažili spoustu, ale tahle kombinace energie, hudby, pohody a kreativity pro nás asi byla nejvíc. Snili jsme o tom dlouho a bylo to lepší, než jsme čekali.
Většina lidí, která na Glastonbury dorazí, počítá s drobnou nepohodou, od spaní ve stanu přes fronty u sprch až po velmi skromné toalety. K festivalu to ale patří a brzy si na to zvyknete.
Pro ty, kteří chtějí prožít festival celý a přijeli raději den i dva předem, připravili organizátoři velkou světelnou show, kde stovky dronů na nebi vytvářely obrazce, vzkazy a nápisy na uvítanou.
Na rozhlednu Ribbon Tower ozdobenou barevnými pruhy, která mění barvy díky sestavě reflektorů, se dostane najednou jen deset až dvanáct lidí. Fronta bývá obvykle nekonečná, ale když přijdete ve správný čas, strávíte v ní jen pár minut. A výhled na celou osvětlenou farmu stojí za to.
Teprve při pohledu z rozhledny Ribbon Tower pochopíte, jak obrovský je festivalový areál. Pokud používáte aplikaci na měření vzdálenosti, po jednom dni na festivalu vám bez problémů ukáže 25–30 tisíc kroků.
Stany na Glastonbury mají různou podobu. Od jednoduchých pro maximálně dva lidi až po různé glampy, teepee a obrovské hangáry. Některé u sebe mají dokonce i nafukovací sprchy. Jak se ale takové zařízení používá, se nám zjistit nepodařilo.
Navštívit můžete víc než 100 různých pódií. Od těch největších pro desítky tisíc diváků až po taková, kde umělce z Bolívie spolu s vámi poslouchá dalších deset návštěvníků.
Strummerville s nejvýš položeným pódiem, ke kterému se vejde kolem stovky lidí, je věnován frontmanovi kultovních The Clash a jeho nadaci. Jednou z atrakcí je samozřejmě „Brand New Cadillac“ z alba London Calling.
Ze Strummerville je v noci i ve dne báječný výhled na celý areál. Výstupem sem nahoru se ale docela zadýcháte. Odměnou byl letos třeba koncert Franka Turnera, na který se ale téměř nedá dostat. Stejný nápad jako vy má totiž dalších několik tisíc lidí...
Shangri-La, to je místo pro totální avantgardu odmítající velké korporace, západní životní styl a kapitalismus obecně. My jsme ho prošli ještě před začátkem festivalu, v jeho průběhu už se můžete pohybovat jen jedním směrem, protože proti davu se nemáte šanci probít. Optimální prostor pro popůlnoční rozjímání za zvuků techna.
Bar San Remo s jeho vyhlášenými míchanými drinky a tanečním pódiem je pro řadu návštěvníků startovací stanicí cestou před koncerty a performancemi, tak i místem na závěrečnou „kapůrkovou“.
Malé Glasto vytvořené z hlíny vzniká postupně, jak návštěvníci přidávají další a další kreativní plastiky. Vymodelujte si svou chobotnici, obličej vašeho festivalového parťáka nebo hliněného Donalda Trumpa. Na loučku za nízkým plotem se vejde všechno.
Tiskové středisko je strategicky umístěné mezi dvě hlavní pódia Pyramid Stage a Other Stage. Tady se dají připravovat podklady pro články, posty nebo reportáže. Když ale hraje nějaká tvrdší kapela, tak vám trochu nadskakuje klávesnice.
Zakladatel festivalu, farmář Michael Eavis, vám kromě hudebních zážitků nabízí i vynikající tousty s místním chedarem. A v celém areálu najdete malé stánky, kde se prodává čerstvé, právě vyrobené, mléko. Prý je nejlepší po půlnoci, než se vydáte odpočívat. My jsme to tedy raději nezkoušeli.
Chcete být originálnější než ostatní? To není vůbec jednoduché, protože konkurence je na Glastonbury veliká. Třeba nosit čepici s tvarem hlavního pódia Pyramid Stage po celý den dá určitě zabrat. Ale sundejte to, když si vás pořád chce někdo fotit…
Létající auto a vyřazené části Terminálu 1 z rekonstrukce londýnského letiště Heathrow jsou symbolem vstupní brány do Británie pro řadu migrantů. Můžete si zde vyzkoušet i vstupní proceduru a odpovědět, jestli je Skotsko hlavním městem státu Glasgow. Na záludnou otázku vypálenou v čisté skotštině odpoví správně jen málokdo.
Při prohlížení pestrobarevných stánků s jídlem, pitím a spoustou důležitých festivalových suvenýrů je dobré občas zvednout oči. Zatímco vám barman ve stánku míchá „cocktail“, můžete si užít i taneční vystoupení na jeho střeše.
Carhenge, připomínající slavné historické Stonehenge, které míjíte po cestě z Londýna na festival, má úžasnou atmosféru a spoustu fotogenických zákoutí. Pro fotografa je to ráj přes den, odpoledne i v noci. Místo, na které jsem se vrátil na festivalu nejvíckrát.
Woodsies, kde můžete kromě hudebníků potkat i víly, elfy nebo krasavice na chůdách. Anebo také zažít tajný koncert Kasabian, pokud se na něj ale dostanete včas.
Ezoterická hudba ve Woodsies doprovází pohyb romantických bytostí, které pro vás tančí a svými křídly vás navigují do blízkého lesa. Tam v korunách stromů vedou osvětlené chodníky, z trávy vyhlížejí rostlinné plastiky a všude zní rytmické sety lesních dýdžejů.
Už máte dost hudby, rytmů a zvuků? Pak na vás čekají žongléři, akrobaté a ohňová show. Pro fotografa i pro běžného návštěvníka příjemné zpestření pobytu na festivalu.
Při procházce areálem Glasto potkáváte nejen další festivalové hosty, ale i chodící racky, ovce nebo klokany. A ti kromě toho, že vás přátelsky klovnou, zabečí vám do ucha nebo si s vámi poskočí, i rádi zapózují nebo si s vámi vyfotí selfie.
Glastonbury nemůže existovat bez čarodějnic, které tady mají dlouhou historickou tradici. V blízkém městečku najdete obchody se spoustou okultních a mystických suvenýrů a z kopce Tor nad ním prý vede brána do jiného světa.
Cestou po festivalovém areálu často poznáte, že jste na farmě. Kolem vás jezdí traktory nebo jiná zemědělská vozidla, jen místo krmení pro krávy odváží odpadky, rozváží zboží do stánků, nebo dokonce přemisťují hudební aparatury.
Obrovská železná vážka přes den odpočívá a probouzí se večer, kdy se v její hlavě objeví DJ. Potom se začne pohybovat, svítit laserovými paprsky do nebe, plivat oheň a hlavně hrát hlasitou hudbu pro tanečníky, kteří ji obklopí a vydrží s ní skoro až do rána.
Glastonbury on Sea, klasické britské pobřežní molo, ze kterého se zde můžete kochat pohledem na moře stanů, které začíná hned pod ním a končí v dálce na protějších kopcích. A až vás tenhle pohled omrzí, zajděte si zahrát klasický pinball na automaty z minulého století.
Na pódiu Park Stage právě hraje irská kapela a lidé s ní zpívají všechny refrény. To je na Glasto běžná věc, fanoušci si nacházejí své oblíbence, znají jejich repertoár, nebojí se zpívat a společná energie je cítit. Občas z toho naskočí až husí kůže, jak je to intenzivní.
London Calling není jen nejznámější deska skupiny Clash, ale i bar na Strummerville. Dejte si drink a zamyslete se, jestli „should I stay or should I go“.
Greenfields, kde se potkávají fanoušci udržitelnosti, zdravého života, přírody a Greenpeace. Buď spolu sdílí zážitky z jiných částí festivalu, nebo poslouchají podobně smýšlející umělce na Mandala stage.
Frank Turner měl na Glastu několik koncertů. Na ten úvodní ve Strummerville jsme se vůbec nedostali, tak jsme si na něj počkali ve velkém stanu Avalon. Sám na pódiu, jen s akustickou kytarou do nás nahrnul obrovskou energii. A asi si ten koncert dost užil.
Tanita Tikaram tančila, zpívala a hrála na piano na Acoustic Stage svým fanouškům, kteří si pamatují její velký hit z roku 1989 jménem Twist in My Sobriety. Neměla úplně narváno, ale nás její set potěšil.
Jedna z věcí, kterou jsem opakovaně prohlížel a fotil, byly sudy na odpadky. Vytvořené jsou ze starých barelů, ale pomalované různými barvami a motivy od všemožných výtvarníků. Tohle jsou detaily, které ukazují šíři kreativity festivalu a dělají Glasto Glastem.
První headlinerka na Pyramid Stage, kterou jsme viděli, byla Dua Lipa. Není to sice hudba podle našeho gusta a že zpěvačka občas zpívá mimo playback, objevila moje žena už po pár minutách. Přesto show plná světel, tance, ohňostrojů i zajímavých hostů strhla jak nás, tak i všechny okolo.
Bezpečnostní ulička v davu pod hlavním pódiem, kterou procházejí oficiální fotografové a kameramani, vyvolení VIP hosté, ale kterou občas pořadatelé odvádějí nebo odnášejí návštěvníky, které přemohly jejich emoce, alkohol nebo látky na povzbuzení.
Ranní procházky po Glastonbury mají pro fotografa výhodu, že může fotit některá místa bez lidí. To se ale v průběhu dne změní a navečer už se musíte obrnit, protože vám pořád někdo leze do záběru.
Ochranka převážně skotského původu se vždy tváří striktně, až odtažitě. Ale pro objektiv její členové rádi zapózují a slečna vlevo, zvaná Stevie, si tuhle fotku vyžádala, aby se s ní mohla pochlubit doma.
Jamie Webster, zpěvák, který si chválil, že na Glastonbury „vyrostl“ z malých pódií až na druhou největší stage. Před polednem nejen rozezpíval a rozvlnil svoje fanoušky, ale zároveň je několikrát posílal k blížícím se britským volbám. Příště určitě míří na Pyramidu.
Organizátoři festivalu jednou za rok rozpohybují starý tiskařský stroj Heidelberg, na kterém tisknou nejen festivalové noviny, ale i unikátní barevné plakáty. Uvnitř tiskárny máte nejen vizuální vjemy při pohledu na tuhle historickou relikvii, ale i čichové, protože alespoň nám usychající tiskařská barva opravdu voní.
Pokud si chcete zatančit disko na legendární hit skupiny Bee Gees Staying Alive, dvě oživlé diskokoule jsou vám k dispozici. Jak pro tanec, tak i pro společnou fotografii.
Vlajky jsou tady opravdu všudypřítomné, jak ty původní festivalové, tak i ty, které s sebou nosí fanoušci na koncerty. Občas vám sice překáží ve výhledu na pódium, ale atmosféru vytváří skvělou.
Prožít koncert tak intenzivně se stovkou tisíc dalších lidí, to se asi povede jen na Glastu. Když stojíte v davu před Pyramid Stage, tak ani nevidíte, kde končí zástupy diváků. Přes den je to volnější, dá se otočit, i dokonce si sednout na zem. Ale na ty největší večerní koncerty se dav zahustí, a pokud nedorazíte alespoň hodinu před začátkem, do předních řad se nemáte šanci dostat.
Vlajky zavěšené většinou na pružných rybářských prutech mají praktický význam. Podle nich poznáte, kde právě stojí vaše skupinka, podle nich se dokážete v davu orientovat. A nápisy a obrázky na nich jsou většinou velmi zábavné.
To, že se v Británii blíží důležité volby, bylo poznat na festivalu všude. Od billboardů a bannerů s výzvou „Jděte volit“ přes letáky až po angažované promluvy některých muzikantů.
Festival si dlouhodobě drží svoje hodnoty, hlásí se k historickým kořenům hippies a hlásá a podporuje svobodu a kreativitu. Proto se tenhle znak objevoval nejen v areálu, ale byl jedním z hlavních symbolů ztvárněných pomocí dronů při úvodní světelné show.
Největší koncert letošního Glastonbury a asi největší hudební zážitek z našich cest za hudbou. Coldplay, kteří jako headliner vystoupili už popáté, jsou tady opravdu doma a jejich publikum je miluje, zpívá všechny texty, tančí od začátku do konce a užívá si nejen hudbu, ale i světla, barvy, blikající náramky, ohně i videa na LED obrazovkách.
Konec koncertu Coldplay, kterým se povedlo, jak zpívají v jedné ze svých písní, doslova rozsvítit nebe.
Poslední minuty koncertu Coldplay a pro nás konec pobytu na Glastonbury. Tak snad zase za rok…