Reklama
Obrázek k článku PŘED TŘICETI LETY: Vilém Čok ubral plyn. Z obav o placatou hlavu
| Josef Vlček | foto: Profimedia

PŘED TŘICETI LETY: Vilém Čok ubral plyn. Z obav o placatou hlavu

V rubrice Flashback Josef Vlček připomíná, o čem se psalo přesně před třiceti lety. Jak vypadala česká hudební scéna v listopadu roku 1996?

Reklama
Reklama

Vilém Čok se pokouší přehodnotit svou (nejen) muzikantkou životní dráhu: „Navenek nejsem filozof, vevnitř je to možná jiný. Jsem přesvědčenej o tom, že člověk dosáhne plnohodnotnýho uznání až po třicítce, až kolem ‚kristovek‘. Pak si uvědomí spoustu věcí, které předtím nevnímal nebo je odmítal přijmout. Já jsem dřív dělal spoustu věcí impulzivně. Jenom jsem hrál, nekoukal nalevo, napravo. Jel jsem jako parní válec a drtil všechno v cestě. Teď už jsem ubral plyn, abych se moh´ koukat do kraje a viděl věci okolo sebe a zkusil je absorbovat. Asi to není správný, řítit se jako debil dopředu – pak totiž zjistíš, že tu zeď neprorazíš, a nakonec skončíš s placatou hlavou.“ •

• Probíhají zkoušky na české nastudování muzikálu Hair (Vlasy). Sheilu má hrát Ilona Csáková, Roman Vojtek jako Claude a Patrik Tenev bude Berger. Premiéra se čeká už v prosinci. • Do Prahy přiletěla bubenická legenda Erno Šedivý a v závěsu za ním ostatní členové jeho americké skupiny Life after Life. • Bílá nemoc vydává nové album s příznačným názvem Lahvový a stesk. Producentem je Vít Sázavský z Nerezu. • V reedici vycházejí dvě pozoruhodné desky ze začátku sedmdesátých let. Daškův a Stivínův Systém tandem z roku 1972 je dodnes jednou z nejlepších desek českého jazzu a o dva roky dříve vydaný (a později z trhu stažený) Zvon šílencův Petra Spáleného představuje doznívající hippie úlety ze šedesátých let v rámci českých představ. •

• Blanka Šrůmová z Tiché dohody si stěžuje, že jim vydavatelství Monitor blokuje vydání nové desky. • Byl oživen Zlatý slavík. Nově se bude vyskytovat pod názvem Český slavík. • V severních Čechách začal vycházet časopis Pop Expres. • Katapult vystupuje ve čtyřech! Má dva bubeníky. Druhým bubeníkem se stal teprve patnáctiletý syn Dědka Šindeláře Michal. • 16. listopadu se konal první ročník festivalu Blues Alive Šumperk. Ze známějších českých kapel na něm vystoupili Bluesberry, kapela Luboše Andršta nebo Jiří Šlupka Svěrák. • Luboš Andršt má mimochodem venku nové živé album Live – 25 let s blues. Záznam z koncertu v Malostranské besedě mu vydal Český rozhlas. • Bonton vydal album Dagmar Andrtová, které obsahuje sedm živě zahraných skladeb z koncertu v dánském Skagenu z roku 1987 plus dvě nové studiovky. •

• Se zajímavými postřehy o dětských písničkách přišel Karel Plíhal: „Většina písniček, které mají děti dobrovolně rády, pro ně původně nebyly určeny. Třeba Kdyby prase mělo křídla je podle mě geniální deska, ale pan Frynta ty texty určitě pro děti nenapsal. Takže se domnívám, že něco vnucovat dětem jim většinou připadá podezřelé. A pak, myslím si, že já na to nemám. Určitě bych si připadal pokrytecky, kdybych si řekl, teď uděláš píseň pro děti a narveš tam klasické rekvizity. Netvrdím, že můj repertoár není z části infantilní, ale to je spíš mnou, než že bych to dělal schválně.“ •

• Mikoláš Chadima vydává na labelu Black Point album Pseudodemokritos. Jeho trio doplňují Aleš Charvát a Peter Binder. • Black Point inzeruje i několik dalších desek, mezi nimiž už jen svým názvem vyniká album souboru Ser Un Pejanero. Jmenuje se Joint Is Better Than Panzerfaust. • Rozhlasová hitparáda hlásí první českou skladbu až na osmém místě – sídlí tam Rapmasters se skladbou Sklapni, baby. Další české úspěchy: Alice Springs: Zvláštní svět (10.), Iveta Bartošová: Můžeš lhát (11.) a Argema: Šapitó (19.) •

• Jeden z historických mezníků v historii českého soukromého rozhlasového vysílání: Pražské Radio 1 ztratilo punc nezávislého rádia, když byl nadpoloviční podíl prodán americké společnosti Metro Media. • Nové album Dana Nekonečného Nekonečný šum se u kritiky se zlou potázalo: „O opravdový nápad tu prakticky nezavadíte, a pokud výjimečně ano, pak jde o nestydatý plagiát.“ Dan za to dostal jeden a půl hvězdičky s tím, že ta půlka hvězdy je za to, že existují ještě horší desky.“ • Ecstasy of St. Theresa funguje už jen ve dvou. S Janem P. Muchowem zpívá Linda La Rosa. Muchow slibuje nové album někdy kolem března příštího roku. •

• Zato Alice Springs má právě venku už své druhé album 22 a hodně si fandí: „Nikdy se mi nestalo, že bych řekla, že „tahle písnička není dost dobrá“. Všechny písničky jsou na desku dost dobrý a každá může být hit – záleží jen, jak se protlačí. Já se stoprocentně postavím za jakoukoli z písniček, co jsou na desce. Pro mě napsat písničku znamená sednout si ke klavíru a za pět minut ji buď mít, nebo nemít. … Mám tolik nápadů, které bych chtěla už teď dělat, že mi přijde hrozně tristní čekat – jenže to jinak nejde.“ •

• Deph z hiphopových průkopníků Chaozz říká: „Hiphopový myšlení je volnost, což odporuje třeba politice. To je důvod, proč nemáme rádi politiky. Nemáme rádi, když nám někdo něco diktuje.“ • Brněnská Insania se chlubí novým basistou. Jmenuje se Klíma a tvrdí, že je potomkem spisovatele Ladislava Klímy. • Aleš Brichta vydal své druhé sólové album Ráno ve dveřích Armády spásy. Jeho větší část tvoří česky otextované coververze angloamerických rockových hitů z let 1971 až 1973: „Snažil jsem se tam dostat to, co jsem poslouchal jako malej kluk. Ale i moje písničky Bílá paní a V uniformě lokaje jsou napsaný už v pětasedmdesátým roce. Čili je to návrat kamsi, ale nejen k hard rocku a glam rocku.“ •

• Moudrost nakonec tentokrát dodal Saša Pleska z Brutusu, který se zamyslel nad tím, proč novináři píší jen o tom novém: „Novinář sice může psát dokolečka pořád totéž a uživí se, ale asi cítí, že by to přece jenom neměl dělat tak úplně a explicitně. Co má psát o kapele, která hraje pořád stejně? Tak raději píše o těch, kteří hrajou pořád jinak, nebo o nových kapelách. To je důvod, proč vzniká dojem o bezpodmínečně nezbytným pohybu vpřed. To novináři vytvářejí atmosféru nevyhnutelnosti pokroku v rockový muzice, zatímco normální lidi chtějí normální bigbít.“ •

P. S. Při této příležitosti jsem si vzpomněl na výrok slavného německého historika Oswalda Spenglera: „Recenze se píše, aby kniha našla čtenáře, kteří jsou chytřejší než recenzent.“

Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama