Obrázek k článku PŘED TŘICETI LETY: Brad Stratton utíká do Prahy před americkým způsobem života
| Josef Vlček | Foto: Tomáš Turek

PŘED TŘICETI LETY: Brad Stratton utíká do Prahy před americkým způsobem života

V rubrice Flashback Josef Vlček připomíná, o čem se psalo přesně před třiceti lety. Jak vypadala česká hudební scéna v červenci roku 1993?

Törr se odhodlali k zásadnímu kroku. Znovu, tentokrát v profesionální podobě, nahráli svůj první opus Kladivo na čarodějnice. Původní nahrávka z roku 1987 existovala předtím jen na demokazetě. Na rekonstrukci základního díla českého black metalu se sešli i původní členové Hereš a Háva. Gramofirma Monitor se stala majitelem vydavatelství Reflex Records. Pod křídla Monitoru se tím pádem dostávají nahrávky Tří sester, Tekknofactory, Výletu a Visacího zámku. Měl by vyjít živák z posledního koncertu Olympiku z prosince 1992. Předkapelami koncertu Davida Kollera jsou Support Lesbiens a Alice. Mňága a Žďorp začali natáčet nové album ve studiu Citron pod dohledem Laca Lučeniče.

K rozhořčení všech velkých gramofirem rostou jako houby po dešti půjčovny CD. Cirkus Praha se zrodil z bluesrockové skupiny Ponorka, když se ke kytaristovi Janu Ponocnému a dvěma jeho spoluhráčům připojil v Praze žijící Američan Bradley Stratton. Bradley je vystudovaný právník: „Je to vlastně emigrant, kterej utek před americkým způsobem života, kterej se tady začíná objevovat taky. Přijel sem a myslel, že bude akorát psát písničky, urovná si život, odpočine si a samozřejmě byl překvapenej, že se tady taky dá hrát rokenrol,“ líčí Bradleyho životní příběh Honza Ponocný.

 

Členové Alkeholu Kuna a Ota Hereš účinkují v reklamě na Trojskou mlékárnu. Monika Načeva točí dvě alba najednou – na jednom hraje s Michalem Pavlíčkem, Tadeášem Věrčákem a pro druhou prý chystá něco ve sklepáckém duchu. Bylo rozhodnuto: Předkapelou Depeche Mode jsou Toyen! Módní kapelou léta 1995 jsou Swans in the Dark. Jejich album Autobiography je složeno většinou z instrumentálek. Duo se hlásí k inspirací Dead Can Dance. A co je zvláštní – album vychází, aniž by kapela někdy naživo koncertovala.

YoYo Band vydává čtvrté album Karviná: „Skoro všechny písničky jsou úplně nový, některý texty jsme dopisovali těsně před nahráváním. Na všechny předchozí desky jsme dávali písničky, který jsme před tím třeba už rok hráli, a teď jsme se konečně dočkali toho, že jsme desku natočili tak, jak se to běžně dělá, dostali jsme se do předstihu,“ říká Richard Tesařík. „Myslím, že už jsme natolik zkušený, že o to „ohrávání“ na koncertech nejde. Navíc si s pomocí sekvenceru můžeme vyzkoušet několik podob výslednýho aranžmá, takže se vlastně vybere konečná verze, která zní nejlíp, a všechno je jasný.“

Právě se vynořila další zajímavá kapela – Sto zvířat. Najdeme v ní kytaristu Petra Ostrouchova, bubeníka Honzu Kalinu a budoucího vyhlášeného textaře Tomáše Belka. A právě Belko také definuje cíl šestičlenné kapely: „Naše motto je: To, co říkáš, říkej proto, aby to, co říkají jiní, říkali proto, abys to, co říkáš ty, říkal kvůli nim…“

Jiří Černý opustil na chvíli psaní o svých oblíbených kapelách a pustil se do recenze kompilace Necrometal 1: „Mezi piešťanskou Notoricou, povážsko-bystrickým Dementorem a dalšími, snad bratislavskými skupinami, zastoupenými vždy dvěma nahrávkami, neslyší moje mimonekroidní ucho výrazný rozdíl: k nerozeznání jsou démonické záhrobní hlasy, respektující jakési zvracivě chrochtavé klišé. Ať zpívají anglicky, slovensky, či česky, rozumět není ani slovo a už to je oproti metalovým idolům výhoda. Můžete se soustředit na hudbu – a ona tu opravdu je.“

České srdce vydává album Srdce z Avalonu, na němž s nimi hraje legendární bretaňský keltský muzikant Alan Stivell. Petr Korál dal za uši punkerům ze SPS za jejich album Podivný dědictví: „Namísto potřebného nadhledu a sarkastického šklebu, který dodnes nezamrzl teplickým kolegům z branže Šanov 1, triumfuje spíše povrchnost, bezhlavé nasrání a v případě písní Nejsi dítě a Tak proč? pak přímo naivita. U pověstné firmy Carmen Jiřího Zmožka vyšly dva díly desky Na bigbítový tancovačce. Aniž by to bylo na desce uvedeno, na snímcích se podílely regionální kapely Odysea, Unisono a Pohoda.

Marlboro Rock-In 93 vyhrály Kurtizány z 25. Avenue, druzí byli Dirty Pictures a třetí Sebastians. Přichází éra „hraničních“ koncertů – ve Velké Kraši blízko polských hranic se koná slezský Woodstock a v rakouském Gmündu u českých hranic probíhá Rock at the Border s Tonym Ducháčkem a Garage, Vítkovým kvartetem, Slade nebo Uriah Heep. Petr Gardner, zpěvák skupiny Pestalozzi, vydal sólové album Becher Gardner Party. Už podle názvu je jasné, kdo album sponzoroval. A to ještě hlavní písničkou desky je Litter Becher Bitter. Nová deska Laca Decziho a jeho skupiny Cellula New York vychází na gramofonové značce Hovado Records.

Album Zemětřesení je poctou Jiřímu Schellingerovi. Natočili ho Dodo Doležal, Aleš Brichta, Vlasta Henych a Štěpán Smetáček. V čem je hlavní posun oproti původní Schellingerem a Ringo Čechem připravované desce a jejich následovníky? Aleš Brichta: „Ve dvanácti letech vývoje muziky, v muzikantech (především v osobě zpěváka, protože každý má jiné hlasové dispozice a barvu hlasu) a hlavně v tom, že nám záleželo na zachování atmosféry písniček, ale to ostatní včetně zvuku jsme dělali po svém. Kdyby deska vyšla v roce ’81, tak by dnes zřejmě patřila do zlatý pokladnice českýho rocku.“

Bára Basiková s Martinem Němcem nahráli pro rakouskou značku Arcadia desku Angel Voices. „Průšovi“ Sahulovi někdo ukradl Fender Stratocaster modré barvy, výrobní číslo H-005025. Kdyby ho někdo našel, ať to ohlásí do redakce. Ivo Jahelka se vrátil z turné po Kanadě. Labutie piesne, tak se jmenuje nová deska trojice Marian Varga, Radim Hladík a Pavol Hammel. Vlasta Redl produkoval druhou desku vizovické skupiny Fleret.

Dušan Vozáry se zamýšlí nad tím, co se kolem nás děje: „Je to zvláštní doba, postmoderní, která polyká sama sebe. Jako kdyby tu byla šedesátá léta, sedmdesátá léta, teď se dostaneme možná k punku… A vlastně všechno je jen „jakoby“ – iluze. Třeba techno už je hudba očesaná úplně na podstatu, to je vlastně jediný, co není revival, a přitom tudy asi cesta nevede, protože to je magickej rytmus, zbavenej všeho ostatního, melodie, harmonie, je to jenom rytmická záležitost vyvolávající archetypy z minulosti, který má člověk hluboko v sobě. Dnes se už neustále opakují minulé věci a já mám pocit, že vždycky to opakování je slabší než originál, že je to napodobenina něčeho předešlého. Zřejmě končí jedna epocha a něco se stane. Opravdu se doba musí nějak změnit, i přístup k životu, ke světu a s tím souvisí i ozonová díra, AIDS…“