Skupina Starý hadry, právě přejmenovaná na Chinaski, vydává své první album v produkci Radima Hladíka a Bohouše Zatloukala: „My se snažíme vystupovat jako prima parta mladých krásných lidí,“ říká Michal Malátný a k písním typu Punčocháče dodává: „Já nemám rád, když se to moc vymejšlí, to je vždycky faleš. Můžu říct, že devadesát procent toho, co zpíváme, se opravdu stalo. Vycházíme ze situací, který prožijeme na ulici, na mejdanech…“
Master‘s Hammer už tvoří jenom duo – Franta Štorm a klávesista Vlasta Voral. Právě připravili album Šlágry, které dává známým melodiím novou tvář: „Záměrem nebylo parodovat nebo zesměšňovat, ale z každé věci vytěžit její sílu nebo zvláštní atmosféru a zesílit to jiným způsobem instrumentace. A proč vůbec převzaté věci? Dospěli jsme k závěru, že požadavek originality a původnosti už asi nelze v žádném uměleckém oboru stoprocentně splňovat. Všecko, co vidíme kolem sebe, jsou už jen parafráze toho, co tu už bylo tisíckrát zpracováno. Rezervy cítíme snad jen ve vážné muzice, ale do ní se ani v myšlenkách netroufáme pouštět.“ Úpravu si tím pádem zasloužily například písně Ach, synku, synku, Rock´n´roll Music, Včera jsem byl u muziky nebo také Šavlový tanec a Sbor zajatců z Verdiho Nabucca.
Do pražského koncertního paláce Akropolis nastoupila produkce bývalého legendárního Junior klubu Na Chmelnici. • Jistý čtenář časopisu Rock & Pop se domnívá, že píseň Blbá od Wanastovejch vjecí je téměř totožná s písničkou Something I Learned Today od amerických Husker Dü. • Kabát slaví platinovou desku za album Země plná trpaslíků. • 30. března oslavil pražský rockový klub Rock Café své páté narozeniny. • Dočasné umělecké spojení hlásí elektronické sdružení Vanessa s pardubickými Gun Dreams. Soubor Vanessa Gun, který tvoří Samir, Rusák a Miroslav Papež, chce výhledově vydat album San Babilo 22 hodin. •
„Dříve jsem říkával, že hrajeme písně o životě kolem nás a o lásce,“ říká kapelník Vltavy Robert Nebřenský v souvislosti s novým albem Šťastnej jako trám. „Byla v tom určitá míra ironie, protože ono to zní pitomě, ale je to vlastně pravda. Ty skladby pojednávají právě o tom. Dnes bych možná ještě doplnil – již téměř bez ironie – o životě v nás.“
Supraphonské novinky a reedice: Sto zvířat: Druhá brada, Bratři Ebenové: Tichá domácnost a dávný Neckářův LP debut Zpívá Václav Neckář. • S novinkou v rámci vydavatelství Indies přišli zase Filip Topol (Sakra, miláčku), Zuby nehty (Král vysílá své vojsko), Despondancing a Jolly Joker. Těm vyšlo album Pro-tlak. • Opus vydal reedici čtvrtého alba Collegia Musica s Marianem Vargou z roku 1975. Bonton zase vrátil na trh bezejmenné album Pavola Hammela z roku 1970, někdy též zvaného Abraka Dabraka.
Romane Dragoune, pořád ještě kouříš trávu? „Málokdy. Na zpívání moc dobrá není, a když chceš něco dělat, tak už vůbec ne. Lepší je jít někam do lesa a pořádně se nadopovat kyslíkem. Budeš pak v daleko lepším stavu, než když se zkouříš, a hlavně je to přirozený. Protože v přírodě ten Bůh je.“
Nejbizarnější album měsíce? Olda Říha & Šedous – No Vocal! Ondřej Bezr mu musel povinně dát jen jednu hvězdičku. • Pověstná tancovačková kapela Benefit konečně vydala po dvaceti letech existence své první album Bellatrix. • Luboš Andršt Blues Band se právě prezentuje albem s podtitulem Featuring Ignatz Netzer and Tonya Graves. • Vysoké hodnocení získala nahrávka Faust and Margaret od skupiny Urfaust, vedené kytaristou Richardem Maderem: „Většina muziky Urfausta by se dala pracovně označit pojmem free rock,“ definuje „šílený snímek“ kritika. Ozdobou desky byl výkon zpěvačky Mirky Křivánkové. •
Druhý ročník ankety klubu Mír v Uherském Hradišti o nejpopulárnější osobnost roku a cenu zvanou Čestmír si odnesla Iva Bittová. • Na nové desce Insanie, která se má jmenovat God Is Insane… Join Him se i tentokráte objeví dětský sbor ze ZŠ Plovdivská Brno. Kytarista a zpěvák Poly tvrdí, že textově je album naladěno na „astrální a osudovou mystiku s lehkým dozníváním tolkienovských vizí“.
Ivan Wünsch zneuctil tehdejší porotu českých cen Gramy: „Nalezneme zde také osoby zcela provařené a totálně splachovací, z nichž pamětníkům sedmdesátých a osmdesátých let automaticky naskakuje husí kůže. (…) Není se tedy co divit, že mnoho soudných ,akademiků‘ své hlasovací lístky raději zahodilo, než aby měli s hochštaplery a hudebními mafiány něco společného – podle neoficiální, ale věrohodné informace z více než stovky ,vyvolených‘ poslalo své tipy jen něco přes padesát lidí.“ (Wünsch byl mezi nimi.) •
Se zvláštní deskou přišel Vlastimil Marek (bývalý člen Extempore, Elektrobusu, Stehlíku, Švehlíku atd.). Návazy a bobonky je jedna z prvních českých newageových desek s dominujícím zvukem kovového gamelanu. Kritika je ovšem skeptická: „Je ovšem otázkou, zda lze v domácím prostředí se všemi jeho doléhajícími ruchy dosáhnout takové soustředěnosti a prostorového efektu jako při natáčení alba (nahráno ve sbírce asijských kultur Náprstkova muzea v Liběchově) nebo v rámci sezení v terapeutických skupinách.“ •
Aleš Brichta se při příležitosti vydání alba S.O.S. na chvilku ohlédl do minulosti: „Jedinou věc, kterou jsme teoreticky prošvihli, bylo odmítnutí nabídky, kterou jsme dostali tuším v roce ´88 po vystoupení na festivalu v polském Jaročinu – měli jsme okamžitě emigrovat, vydat desku v Holandsku atd. Jsme přesvědčeni, že Arakain byl tenkrát v tom svým stylu srovnatelnej s evropskou špičkou. Z lidskýho hlediska si ale myslím, že jsme udělali dobře, protože svý kořeny přece jen máme tady.“
Největší přání dívčí skupiny Ksichties? „Aby začalo hrát víc ženskejch, protože to je docela prdel, když hrajou ženský. Aspoň my samy z toho máme dobrej pocit, a kdyby ho prožívaly všechny, tak nemusej bejt války. Aspoň teda dívčí války.“