Na začátku byly polámané rytmy britského junglu, potemnělé kluby a hrstka DJů, kteří zbožňovali, když beat není rovně. Dnes je Česká republika domovem největšího drum and bassového festivalu na světě jménem Let it Roll. Jak se z okrajové party a scény stalo hnutí s desítkami tisíc fanoušků?
„Drum and Bass se do Česka dostal v devadesátých letech – vlastně téměř souběžně s tím, jak vznikal ve Velké Británii,“ vzpomíná DJ a mluvčí festivalu Let It Roll Václav Mrkvička alias DJ Fallen Gemini. První velký boom zažil žánr v Británii kolem roku 1995, kdy se na scéně prosadila jména jako Andy C nebo Goldie. Spolu s nimi vznikaly i zásadní labely jako RAM nebo Metalheadz, které pomohly D’n’B ukotvit v taneční hudbě natrvalo.
Praha vs. Ostrava
V Čechách se zlomené evangelium kázalo a vyvíjelo paralelně na dvou místech – v Praze a v Ostravě. Hlavní město ČR se seznamovalo se stylem hlavně díky Koogimu, DJovi a zakladateli skupiny Shadowbox. V Ostravě to bylo zase uskupení Dvoika.Troika, které udávalo směr. A řada z průkopníků už u hudby zůstala: z Dvoiky.Troiky vzešel například DJ C.Phone Jiří Ramík, který momentálně plní roli programového ředitele festivalu Beats for Love. Členem Shadowboxu je mimo jiné Bifidus Aktif, který se v minulosti staral o booking na Let It Rollu.
Drum and Bass nebyl v dřevní době tak rozškatulkovaný na podžánry, jako je dnes, i tak se pražský a ostravský zvuk lišily. „Zjednodušeně by se dalo říct, že Dvoika.Troika měla už od začátku blíž k těm tvrdším subžánrům, například techstep a později i neurofunk. Shadowbox se zase orientoval spíš na takový klidnější, melodičtější a zamyšlenější polohy,“ vysvětluje Mrkvička.
Byla to doba objevování. A to znamená, že na scéně ještě nebyli skoro žádní producenti, pouze DJové. V tomto ohledu jsme byli až „na konci přijímače toho, co šlo z Velké Británie.“ Fanoušci žánru se setkávali v menších klubech a prostorách, jako byly například pražské kluby Punto Azul nebo Le Mirage. „Lidi měli nějaký jeden dva centrální body, kde se setkávali na mejdanech.“ To byl základ zdejší scény. Postupem času ale Drum and Bass nabíral na popularitě i mimo tvrdé jádro a začal se přesouvat do větších míst – z pár desítek tanečníků na mejdanech byly stovky. A kapacita žižkovského klubu Storm, co byl dřív Matrix, byla kolem 800 lidí. DJ Fallen Gemini ho popisuje jako jedno z epicenter žánru v Praze.
„Storm se opravdu stal místem, kde to fakt žilo, které sdružovalo pražskou scénu. A nejenom tu pražskou. Spousta DJů z různých koutů republiky hrála v Praze poprvé právě ve Stormu. To samé se dá říct i pro zahraniční jména. Jsou lidé, jejichž první booking v České republice byl právě ve Stormu.“ Jako jiná důležitá místa pro žánr zmiňuje také Cross Club nebo Roxy. Nově se D’n’B začíná hrát například v pražském Epicu. Jenže Storm Club ukončil svou činnost v dubnu tohoto roku. Podle Mrkvičky bude dopad na scénu viditelný v horizontu měsíců až let.
A co to vůbec je?
„Drum and Bass je žánr, který je sice definovaný nějakejma prvkama, ale od svýho začátku těží z toho, že do sebe vsakuje inspirace odjinud,“ popisuje Mrkvička podstatu. Samotný jungle, ze kterého to všechno vzniklo, se zase vyvinul mimo jiné i z reggae. A tak se to do sebe v Drum and Bassu neustále různě motá. Jsou tu všemožné subžánry, které do sebe nasávaly všemožné vlivy a vjemy – od techstepu inspirovaného technem po liquid funk, který si zase bral z jazzu a funku.
Ve světových žebříčcích je hodně vidět spojení tohoto žánru s rapem – ať už jsou to hity jako Baddadan nebo Backbone, kde londýnské elektronické duo Chase and Status spolupracovalo s ostřílenými týpky současného grimu. Ani česká scéna v tomto není jiná. Grimový umělec Smack v minulosti spolupracoval s řadou DnB producentů, například s Forbidden Society nebo s Magentou. Ten s českými rappery spolupracuje běžně, například s Painem vydali letos na začátku května společný projekt On Road.
Děje se také to, že čeští DJové známí z DnB komunity nehrají jen tento žánr. Příklad může být karlovarský DJ Akira, který se objevuje i na rapových akcích jako například Addict. „Štěpán (Siegel, DJ Akira, pozn. red.) je dlouhodobě vnímanej jako Drum and Bassovej DJ, protože ten žánr hraje nejčastěji. Na druhou stranu je velmi široce stylově rozkročenej,“ vysvětluje mluvčí LiRu. Podle něj je to ukázka většího vývoje společnosti. Původně okrajové žánry jako právě D’n’B se mnohem více asimilovaly do středního proudu, takže se vyskytují i na jiných akcích, než jsou ty čistě stylové.
Ke střednímu proudu
Komunity fanoušků elektronické hudby se v České republice navzájem tolerovaly, DJ Fallen Gemini ale připouští, že dřív byla společnost mnohem více polarizována. Samozřejmě se to týkalo hlavně subkultur: „Když jsem vyrůstal, tak bylo naprosto běžný, že byli metalheadi, emo děcka, rockeři a prostě divnotýpci a divnoholky, který poslouchali elektroniku. V tý době ještě byla poměrně nová – nikdo o tom moc nevěděl a všichni to měli automaticky spojený s tím, že se setkávaj támhle někde v noci ve sklepích a dělají tam bůh ví co,“ vzpomíná pobaveně Mrkvička. Nyní je situace jiná: „Lidi chodí na rapový akce, chodí na dramcový akce, chodí na techno do Ankali… A nikdo z nich to moc neřeší.“ Vysvětluje si to hlavně tím, že dnešní „mladé uši“ nezažily vývoj žánru. „Elektronika se dostala do hlavního proudu. Je to vidět všude, například v tom, co vysílají rádia, co se hraje i na multižánrových festivalech. Prostě s čím se člověk běžně setká i v reklamách, televizi a podobně.“ Zjednodušeně poslech Drum and Bassu není formou vymezení se proti systému nebo jiné generaci. A s tím souvisí i to, že se všechno kolem profesionalizuje.
Pokud byl v české historii moment, kdy se elektronická hudba dostala na přední strany snad všech zpravodajských deníků v zemi, byl by to rozhodně rok 2005. Na přelomu července a srpna, za vlády tehdejšího premiéra Jiřího Paroubka, rozehnali policisté freetekno festival Czechtek. Politik poté technaře pro Lidové noviny označil za posedlé lidi s anarchistickými sklony. Václav Mrkvička vidí největší zásah policie od roku 1989 jako zlomový. Také v tom, že se místo „fríčkových akcí“ – koncertů, které se dělaly v podstatě ilegálně – začalo mnohem více řešit, aby byly „rychty“ profesionálně organizované. Co to znamenalo konkrétně? Najednou bylo nutné, aby vše bylo oznámené, aby organizátoři měli veškerá nutná povolení nejen k tomu, aby takovou akci uspořádali. Měli na to i živnost a podobně. „Z punku a antisystému to přešlo do klasický konformní struktury,“ konstatuje Mrkvička.
Začíná Let it Roll
V roce 2005 už hlásila značka Let It Roll zaměřená na zlomené beaty třetí rok fungování – ovšem tenkrát to byla ještě pražská klubová noc. Až v roce 2008 se uspořádal první Open Air, a to v Pískovně Oplatil ve Starých Žďanicích u Pardubic.
Festival v průběhu let několikrát měnil místo konání. Na dva roky – 2013, 2014 – se přesunul do Benešova, odkud putoval na Letiště Milovice. Letošní ročník bude znovu jinde: a to u jezera Most. O přesunu přemýšleli pořadatelé už nějakou dobu. „My stavíme festivalový příběh, kde vyprávíme o rase robotů, kteří si zničili svou planetu kvůli válce znepřátelených frakcí. Roboti hledají nový domov.“ Právě jezero Most je tedy místem, kde by se mohli zahnízdit. „Budeme doufat, že až tam (obyvatelé) festival zažijí poprvé, tak je to spíš nadchne než znechutí,“ říká spoluorganizátor akce. Na kapacitě festivalu se nic nemění, bude tam dostatek prostoru pro průměrnou návštěvnost festivalu, která se pohybuje okolo třiceti tisíc lidí.
Ale Let It Roll dnes není jen velký festival mezi červencem a srpnem. Pod značku spadá také řada doprovodných akcí – mezi nimi například takzvané warm-upy, které se odehrávají nejen po celé České republice, ale také například v Paříži nebo na španělském ostrově Tenerife. Tak jako se Drum and Bass dostal do Čech se také svou vlastní cestou dostal i do jiných zemí – vždy ovlivněn jinými žánry a zvuky. „Vzhledem k tomu, že jsem na několika těch warm-upech v různých zemích hrál, tak musím říct, že ty lidi reagovali velmi pozitivně v podstatě na cokoli. Neměl jsem z toho pocit, že když pojedu na východ a nezahraju tvrdej set, tak mě tam vypískaj. Je určitě ale fakt, že třeba u nás je, minimálně u těch kovaných fanoušků, velmi populární tvrdý zvuk jako neurofunk,“ popisuje Mrkvička své zkušenosti z toho, jak různorodě dnes žánr zní.
Když se člověk podívá na line-up letošního Let It Rollu, kupodivu ale zjistí, že se moc neliší od toho z minulých let. DJ Fallen Gemini to vysvětluje jednoduše. Lidé, co u toho byli od počátku, jsou stále na vrcholu scény. Například DJ a producent Andy C už více než poslední dekádu patří mezi těžké váhy Drum and Bassu. Nejnovější přírůstek v kategorii bude duo Koven, které se dostalo do většího povědomí mezi lety 2018 a 2019. „Nyní už vyrostli do pozice, kdy jsou zbytkem velkých hráčů pouštění mezi sebe. Co se týče nějakých mladých jmen a talentů, tak ty se neustále objevují, nejenom v zahraničí, ale i u nás. A na festivalu je samozřejmě máme,“ zdůrazňuje Mrkvička, že kdo hledá, ten v programu najde.
Existují ale nějaké rozdíly mezi starší a mladší generací DJů? Podle Václava Mrkvičky rozhodně, asi nejvíce v tom, že mají realistickou představu kariéry. Je to vidět například na tom, že hned po prvních pár singlech si DJové opatří agenty a dbají na to, aby jejich hraní určitým způsobem vypadalo. „Musí splňovat nějakou estetiku, komunikovat nějakou message, kterou si v rámci své persony budují.“ Je z nich cítit cílevědomost a tah na branku. „Není to už takové, že já tady v garáži skládám písničky a oni si mě pozvali na zahraniční festival, to bude paráda,“ zasmál se DJ.
Evoluce pokračuje
Tak jako Drum and Bass vznikl evolucí, tak se i nadále neustále vyvíjí – hlavně tím, že si do svých setů DJové přibírají styly elektronické hudby, která je právě v kurzu. Nyní je to například UK Garage. DJ Fallen Gemini komentuje, že se také sám občas chytí trendu, ale má pravidlo, že k němu musí daná hudba nějakým způsobem promlouvat. Už zmíněný Garage například ve svých setech nemá. „Nebudu hrát věci, který vím, že lidi budou bavit, ale mě samotnýho nebavěj. A věřím tomu, že to tak má nastavený většina lidí,“ dodává.
Různé styly a podžánry chodí ve vlnách. Vývoj a obliba Drum and Bassu podle něj připomíná sinusoidu – chvíli je nahoře, chvíli zase dole. „V roce 1997 vyhrál v Británii Mercury Award Roni Size & Reprazent za jich album New Forms. V roce 2010 frčely v rádiích tracky od DJ Freshe, v roce 2014 zase píseň Nobody to Love od Sigmy.“ To ale není jen případ Drum and Bassu – jiný žánr elektronické hudby – dubstep – byl populární kolem roku 2011 a nyní se po pauze taky vrací do obliby posluchačů.
Ale položme si ještě jednou otázku úvodu. Proč se Drum and Bass těší tak velké popularitě zrovna u Čechů? Podle Mrkvičky je odpověď zřejmá. Právě u nás je přece největší festival tohoto žánru na světě! Přičítá to zároveň tvrdé práci Sukiho (Zdeněk Souček, hlavní organizátor festivalu, pozn. red.) a celého týmu, ale také souhře náhod. Drum and Bass je celosvětově takový fenomén, že se to klidně mohlo povést ve Spojených státech nebo v Austrálii. Ale nakonec se to možná opravdu jen shodou příznivých okolností a oddanosti několika málo jedinců stalo tady. Není to samozřejmá věc, takže pokud vás zlámané beaty ještě nezlákaly, na přelomu července a srpna to můžete spolu s roboty hledajícími nový domov napravit v Mostě.
D’n’B hymny
Vybrat pět zásadních tracků Drum and Bassu? Nemožné. Ale zkusil jsem to. Místo objektivního žebříčku přináším pět písní, které ukazují šíři žánru – od průkopnických experimentů až po současné party bangery. Neurofunkoví nadšenci možná zapláčou, že tu chybí Black Sun Empire nebo Messiahův Conflict. Fanoušci mainstreamu zase možná postrádají Gold Dust od DJ Freshe. Ale tak to prostě chodí.
Letošní Let It Roll
Sedmnáctý ročník Let It Rollu, největšího Drum and Bassového festivalu na světě, letos mění lokaci. Z betonových plání se stěhuje k jezeru Most. A i když se mění kulisy, line-up zůstává nabitý.
Od 31. července do 2. srpna
tady vystoupí největší jména scény – Andy C, Netsky, Wilkinson a spousta dalších. Nebude chybět tvrdý neurofunk ani prostor pro domácí producenty. Pokud milujete zlomené beaty, robotí vizuály a noci, co končí až ráno...