Animal Rock
MMXXII (Album)
Je zvláštní, že kapela, která hraje už přes deset let, nám do Feedbacku posílá dva roky staré album. A zcela upřímně ani moc nevím, co bych k nahrávce MMXXII napsal. Animal Rock jsou zcela očividně partou, která má ráda „starý dobrý rokec“ a de facto vůbec nevybočuje z jasných žánrových mantinelů. Písně o ženských, rovný rytmus, klasicky špinavá kytara a hlavně, že to šlape. Mrzí mě, že to musím napsat, ale slovo „průměrnost“ snad asi nejlépe vystihuje povahu celé desky i kapely samotné. Zakomponovat do toho kus sebe a přijít s alespoň trochu něčím odvážnějším – to za mě Animal Rock nejvíce chybí. Abych byl ale vůči kapele fér, přiznávám, že jsem spíše fanouškem modernějších rockových a metalových směrů a tenhle oldschool mi už zkrátka tolik neříká.
Lukáš Rešl
pantau
Červi v tvým uchu (EP)
Broumovskou kapelu pantau jsme již ve Feedbacku měli. Ke konci roku 2023 jsem psal několik slov o jejich singlu Sudety v nás a pamatuji si, že mě zaujal jak hudebně, tak textově. Tentokrát nám kapela zaslala svoje album Červi v tvým uchu. Přestože spolu pánové hrají už si 20 let, pod názvem pantau je to jejich debutové album. A jeho název opravdu nelže, to album se mi zavrtalo nejen do uší, ale i do mozku svými až vědeckofantastickými podobenstvími sonických střetů s mimozemskou civilizací v textech. A střety se dějí i v té zajímavé elektronické hudbě, jež s tématy textů dokonale souzní. Zejména tím, že občas zní, jako by k nám jejím prostřednictvím promlouvala neuronová síť technologicky nadřazené formy života, která s námi chce komunikovat jazykem, jemuž rozumíme. Jako by byla důvěrně známá, ale přesto svým způsobem progresivní. Jako by v ní kapela současně nepřinášela i přinášela něco nového. Má atmosféru, je energická i taneční. Její poslech mi připomíná četbu románů Julese Verna. Takže mi nezbývá než se opakovat a konstatovat, že mě to baví jak hudebně, tak textově. Budu se muset někdy zajít podívat, jak to funguje naživo.
Marek Reinoha
Atomy nevadí - Headliner doporučuje
Přibližovadla
Na úpatí Krušných hor v městě Litvínově tři kamarádi založili kapelu Atomy nevadí. Posléze se ze severu Čech přestěhovali do matičky Prahy, ale s muzicírováním nepřestali. Společně s producentem Nikolou Šolajem připravili čtyřpísňové EP Přibližovadla, které by mělo oficiálně vyjít letos, a hned nám poslali první singl do Feedbacku. Jedná se o moc příjemnou rockovou písničku s parádním vygradováním. Kluci vybrali od fanoušků 50 tisíc na tvorbu EPčka a je vidět, že si dali záležet na zvuku. Křest chystají 28. března v Kampusu Hybernská, což si píšu do kalendáře. Když mi to vyjde, půjdu se na ně podívat, protože tohle mě i přes ten lehce naivní text baví. Zajímá mě, jak jim to hraje naživo!
wlado
Radek87
Cloud87 (EP)
Z EP Cloud 87 jasně trčí japonské vlivy. Dává to smysl, protože tahle hudba vznikla pro sportovní dokument o freeridingu v Zemi zapadajícího slunce. Zvukový samuraj Radek87 vytvořil poctu tradičnímu hip hopu a je radost to poslouchat od začátku do konce. EP seskládané jen z beatů funguje samostatně a nepotřebuje žádného rappera nebo zpěváka. Ačkoli se projekt nese na pozitivní notě, Radek87 se nebojí zajít i do temnějších zvuků. Například v tracku First Take. Na celém projektu se mi líbí využití zvuků kytary a baskytary, jež zvuku dodávají prostor. Když se k tomu přičte například využití saxofonu jako v úvodní skladbě, je výsledkem hudba, která člověka láká se sebrat a odjet někam poznávat taje přírody. EP mě prostě a jednoduše baví a můžu říct, že rozhodně stojí za poslech pro každého fanouška hip hopu, kterému se líbí rovné beaty a pozitivní energie.
Petr Malásek
Jakub Eden - Headliner doporučuje
Moonshine (singl)
Tohle je silná věc. Jakub Eden svůj singl produkčně vypiplal, kromě kapelních aranží zapojil i housle nebo synťákové efekty, a i když má píseň téměř pět minut, což je na singl opravdu zabijácká stopáž, ani chvilku nenudí. Hlavní je ale obsah. Je to temná, dramatická, gradující altrocková písničkařina, která v kombinaci s Edenovým zpěvem umí zhypnotizovat. Není to sice nic objevného, tento akustický rock na pomezí post grunge se hraje už třicet let. Ale v tuzemsku moc takových umělců nemáme a Jakub Eden zvládá žánr navíc celkem suverénně. Budiž mu proto přáno, ať se v klubech daří, singl Moonshine doporučujeme k poslechu a těšíme se na další!
Jarda Konáš
Arawn
Kapitola III
Mostecká čtveřice Arawn (prý se to čte orón) funguje už pár let a aktuální Kapitola III je jejich třetí album. Novinka ukrývá celkem devět songů, kde dominantní roli hraje skvěle zahraný thrash metal s jasně patrným vlivem Skandinávie. Když je to čistokrevný thrashing, není důvod k jakýmkoli stížnostem, je to „narvaný a hodně přísný“. V Česku není tolik thrashmetalových kapel, které dokážou takhle zatloukat. Soustředěný poslech odhalí několik přímo skvělých momentů a chytrých aranží. Na druhou stranu výlety do jiných žánrů – až někam k folku nebo power metalu – bych úplně oželel a občas bych songy razantně krátil. Výhrady bych měl možná i ke zpěvu a občasnému klišé v textech. Ale celkově je dobré vědět, že na tuzemské scéně je další kapela, co má thrash metal v paži.
Radek Pavlovič
Fields of Grain - Headliner doporučuje
Hush Now (singl)
Jméno Fields of Grain nepatří k úplně novým – kapela muzikantů z Ježkárny se ale nedávno probudila z hibernace a v novém složení začala zase tvořit. Je to takový odfrk od hudby, kterou se její členové živí, když hrají třeba s Benem Cristovaem, Pauliem Garandem, kapelou Perutě nebo se realizují v popových hitech jako Production Lovers. Píseň Hush Now je oproti tomu klidná, spíše introspektivní věc s pěkným měkkým zvukem a melancholickou atmosférou. Vlastně je to spíš taková jemná nálada než strhující píseň, ale opravdu moc pěkně udělaná, dotažená, má v sobě klid. Nevím, jaké mají Fields of Grain ambice. Ale jako seberealizace šikovných tvůrčích hudebníků to funguje bezvadně. Poslech doporučen a víc takové nenápadnosti.
Honza Vedral
Viki Aster - Headliner doporučuje
Viki Aster (album)
Příjemné překvapení v podobě kreativní čtveřice, která hraje, jak sama tvrdí, grunge. Něco na tom asi bude, ale to hlavní je svéráz leadera a hlavního autora Martina Přívratského. Má svůj vlastní interpretační styl, postavený na vyprávěcím charakteru písní. Navíc je ve svých zpívaných příbězích nejen zajímavý, ale i přesvědčivý. Stojí si za svým přesně tak, jak zpívá ve skladbě Protestsong: „Časy a názory se mění, já ne.“ Obzvláště bizarní prvek na jejich desce najdeme hned v úvodu. Santa Cruz je parafrází písně Proklatej vůz (Three Wheels on My Wagon), kterou známe z klasické doby Greenhorns. Country zkřížené s riffem podobným stounovskému Satisfaction, to je postmoderní umění jak vyšité.
Josef Vlček