The Shookies
68 (singl)
Když někdo hraje patnáct let a spolupracuje s producentem Tomášem Neuwerthem, tak trochu tušíte, že se bude se svou hudbou ve Feedbacku vyjímat. Brněnští The Shookies v singlu 68 bodují od prvních taktů. Je to skvěle zahrané, skvěle zprodukované, má to bohatý a hluboký zvuk, který hezky graduje. Text o létě 1968 už dneska mladším generacím moc neřekne, stejně tak se u této anglicky zpívající písničky nemusí chytit zahraniční posluchač. Ale co už. The Shookies měli bohulibý důvod, když hudebně výtečný singl nezaplácli nějakým neutrálním textem, ale raději se obrátili do minulosti a reflektovali temnou etapu Československa, i když tím riskují zásah u mnohem menší části publika. O to víc jim tleskám. – Jarda Konáš
Papíroví draci
Živě ze studia AB Records (EP)
Kapela Papíroví draci jsou kamarádi z okolí Litomyšle a rozhodli se, že vyrazí na Vysočinu do studia AB Records nahrát pět svých písniček – a to pěkně naživo a dohromady. Je to normální, obyčejný pop rock. Složení kapely je zpěv, kytara, basa, klávesy a bicí. Vlastně o tom těžko něco napsat – kluci relativně umí hrát i zpívat, je to celkem solidně natočené, jen tomu prostě něco chybí. Dvacetiminutové EPčko jsem slyšel dvakrát a v hlavě mi nezůstalo vůbec nic – písničky jsou si dost podobné – ať už tématy, nebo tempem. Vlastně ano, jednou jsem se zarazil u refrénu poslední písničky Ráno se probouzíš – najednou se ukáže, že ti kluci umí trochu přitvrdit a obyčejný pop rock něčím ozvláštnit. Takže úplně ztracené to s nimi nebude! Možná je to mnou – možná by na příští natáčení měli pozvat nějakého producenta, který by jim poradil. Špatné to není, to rozhodně ne, jen tomu prostě něco chybí... – wlado
HØST
Ostružiny (singl)
Čtyřčlenná ostravská kapela přišla se zajímavým singlem Ostružiny, který dokáže zaujmout jak poněkud tajemným a obsahově nesrozumitelným, jakoby surreálným textem, snad zpívaným přes jakýsi filtr, tak zvláštní konstrukcí skladby. Uprostřed písně dochází k mezihře, která zpomaluje úvodní a závěrečné tempo. Vytváří tím překvapující moment, který může posluchače buď nabudit, nebo iritovat. Ostružiny jsou zároveň součástí stejnojmenného EP, jež prozrazuje inspiraci kapely punkem a novou vlnou. Zřetelně je to znát na skladbě Saša, která připomíná perly německé Neue Deutsche Welle z osmdesátých let, ale síla skupiny je nejlépe zachycena v písni Růže, jež je nejblíže k pořádnému punku. – Josef Vlček
Impolite
Monique (singl)
Tak v okolí Litomyšle a Vysokého Mýta se nám vyloupla takhle zajímavá kapela?! Impolite jsou tři holky, dva kluci, obyčejně (alespoň dle videí) hrají docela křehký indie folk s propracovanými zpěvy a doprovodnými vokály. Singl, který nám poslali do Feedbacku, z toho ovšem vybočuje – svižnou písničku dobarvují dechy a má docela šmrncovní odpich a přitom stále takovou tu správně „zamlženou“ a v dobrém světovou atmosféru. Kapele to navíc skvěle hraje a má vnitřní chemii – to všechno je ze singlu slyšet. Výtka? Inu, snad jen ta angličtina, se kterou kapela zbytečně vstupuje do globální konkurence, místo aby zkusila nejprve oslovit posluchače, kteří jí budou rozumět. I tak si Impolite doporučení zaslouží. – Honza Vedral
Šílený Fridrich
Kohoutí Kříž (EP)
„Hudební-poetický jednosmyčcový quartet“ – tak si říká tahle parta hezkých mladých lidí. Svoji poetiku to má, je hodně daná vokálem Veroniky Berné a samozřejmě texty. Alternativní folkové uskupení pojmenované po básnické sbírce Petra Motýla, tuším z roku 1992. Cítím tu spoustu radosti z hudby a ze společného hraní, je zde potenciál, nicméně EP trpí dětskou nemocí jménem „huránatočímedesku“. Prostě je nedotažené a je to velká škoda. Mizerně smíchané, občas neladící housle zvou k sebevraždě, chybí aranže, poměry jednotlivých nástrojů jsou dílem šílence, nechápu, proč je všecho natočené v hallu. Čtyři velmi zajímavě postavené písně bohužel ničí absence producenta, někoho se zkušeností a nadhledem. Samozřejmě i nedokonalost může mít svou poetiku, ale tohle není ten případ.
Má to nápad, má to kouzlo, složení housle, vokál, kytara a triangl je skvělé, jsou to krásné písně, ale chce to prostě dotáhnout. – Dany Stejskal